Když jsem pomalu přicházel do pracovny Matematického ústavu č. 119, uvědomil jsem si, že její osazenstvo už docela dost pamatuje. „Jsme vlastně inventární čísla“, říká RNDr. Vladimír Sedlář, CSc. Už mlčím, vím, že jdete ke kolegyni“, dodává a navozuje atmosféru dělné pospolitosti.

Dobře vím, že PaedDr. Libuše Hozová má velmi ráda hádanky, nejvíce ty matematické, tajenky a nekonečné objevování matematických úloh. A tak jsem jí připravil osmero „M“.

Může mluvit, může mlčet, matematika má milionovou moc.

„Do desatera už moc nechybí, a proto mohu říci jediné. Matematiku miluji“, dodává a vybaví si a prolétne desítky let ve školách všech stupňů. „Důležité je že na Slezské univerzitě (SU) učím od jejího vzniku. Oslovili mě manželé Krupkovi (prof. RNDr. Demeter Krupka, DrSc., matematik a druhý rektor SU – pozn. autora), Olga (prof. RNDr. Olga Krupková, DrSc. – pozn. autora) byla mou výbornou žačkou. Škoda, že tak brzy ze světa odešla. Sama si kdysi z lékařské rodiny vybrala a vyvzdorovala svou matematiku. Se mnou to bylo jinak, můj otec byl milovník matematiky a v rodině jsme se pořád bavili hrami a hádankami. A tak mě matematika provázela od útlého dětství,“ vzpomíná dr. Hozová. „Provází mě stále, v úlohové komisi pro matematickou olympiádu jsem tak dlouho, že tam mám opravdu inventární číslo. Vždyť považte, letošní ročník je už sedmdesátý druhý“, připomíná. „Samozřejmě jsem všechny neabsolvovala,“ směje se a tuto řadovou číslovku rychle v mysli maže.

Ještě před příchodem na SU a později na Matematický ústav (MÚ) se dr. Hozová výrazně zapsala do obecného povědomí na Opavsku vedením ZŠ Otická s rozšířeným vyučováním matematiky. „Pedagog musí být též dobrým psychologem“, přiznává. Proto se vždy snažila najít cestičku ke každému žákovi a dokázala se jím obohatit. „Až na výjimky jsem neměla s chováním žáků problémy“, konstatuje. Školu měla odjakživa ráda. Říká, že jediným špatným školním dnem býval ten, kdy se před koncem školního roku fotografovaly třídy. „A už je to tady“, když vidí, že vytahuji fotoaparát. „Co mám dělat, když jinak nedáte,“ reaguje dr. Hozová a raději se snaží myslet na matematiku. Bez zbytečných slov. Ticho přesto musím protrhnout a vytáhnout její čestné členství v Jednotě českých matematiků a fyziků, vždyť tento spolek existuje už od roku 1862! Mezi jeho čestnými členy najdete také např. prof. Martina Černohorského, prvního rektora SU, nebo RNDr. Jiřího Grygara, CSc., dobře známého na SU svými poutavými přednáškami.

Co dr. Hozovou, velkého opavského patriota, nejvíc v soukromí těší? „To, že můj předmět je v naší rodině pro další generaci dvojnásobně zastoupen – dcera matematiku učí na Valašsku, syn v Praze“, potvrzuje. „Tak tedy ji máme opravdu pod kůží, a to je víc než dobře. Vždyť je tak krásná,“ přesvědčuje.

A jak se cítí na univerzitním postu? „Docela přirozeně. S některými studenty na MÚ přicházím do kontaktu vlastně dříve než mí další kolegové. Nejen tím, že přednáším Úvod do studia matematiky, ale též prostřednictvím Kurzu středoškolské matematiky, který připravuji každoročně před počátkem prvního semestru, aby se adaptovali na vysokoškolské prostředí a poměřili se se spolužáky znalostmi, jež bývají často na středních školách někdy až významně odlišné“, objasňuje dr. Hozová. „Proto nikdy nemůžeme hned po prvních měsících hodnotit, jakým individuálním vývojem každý projde. Pokud mohu soudit, dnešní mládež není zděšená ani před největšími autoritami, většinou nemá mnoho zábran. Proto si myslím, že se matematiky nebojí. A tak chci studenty motivovat. Samozřejmě bez píle a práce to nepůjde, ale kdo zabere, ten na MÚ pomoc určitě dostane,“ doplňuje a loučí se slovy Euklida: „V matematice neexistuje zvláštní cesta pro krále.“