Přístup žen k univerzitnímu studiu se v českých zemích otevřel teprve na přelomu 19. a 20. století, zpočátku však pouze v omezené podobě. Následující profily čtyř českých matematiček ukazují, jak se v průběhu více než jednoho století proměňovaly možnosti studia i odborné práce v matematice.

Jednou z prvních českých matematiček byla Marie Fabiánová (1873–1953), jejíž studium a odborná práce spadají do období, kdy ženy na Univerzitě Karlově mohly matematiku studovat pouze bez plných studentských práv. Středoškolské vzdělání získala na dívčím gymnáziu Minerva, prvním gymnáziu v českých zemích, které umožňovalo dívkám skládat maturitu.

Na Univerzitě Karlově zpočátku studovala pouze jako mimořádná posluchačka. Teprve v roce 1900 bylo ženám umožněno skládat univerzitní zkoušky a stát se řádnými absolventkami, čímž se Marie Fabiánová stala jednou z prvních žen s oficiálně uznaným matematickým vzděláním. Do výzkumu a odborné diskuze se zapojila již dříve publikací práce „O objevu Zeemanově“ (1893) v Časopise pro pěstování mathematiky a fysiky. Její disertační práce „O rozvoji diperiodických funkcí v nekonečné součty a součiny, v řady a produkty“ vznikla pod vedením Františka Josefa Studničky a byla obhájena v roce 1900.

Navzdory této odborné kvalifikaci směřovala její další profesní dráha především ke středoškolskému učitelství, které bylo tehdy pro ženy s matematickým vzděláním prakticky jedinou dostupnou profesní cestou. Učitelské povolání bylo až do roku 1919 spojeno s povinností celibátu; Marie Fabiánová se nikdy neprovdala a neměla děti.

Výrazně odlišnou profesní dráhu představuje Olga Taussky-Todd (1906–1995), rodačka z Olomouce. Vystudovala matematiku na Univerzitě ve Vídni, kde získala doktorát, a již v rané fázi kariéry se zapojila do mezinárodního matematického prostředí. Odborně se zaměřila především na algebru, zejména teorii matic a algebraickou teorii čísel.

Ve svých pracích zkoumala strukturální vlastnosti matic a jejich vztah k algebraickým číslům; její výsledky se staly součástí moderní lineární algebry a jsou dodnes citovány v odborné literatuře. V důsledku politických událostí 30. let opustila Evropu a pokračovala ve vědecké práci ve Spojených státech, kde působila mimo jiné na Institute for Advanced Study v Princetonu a na California Institute of Technology. Její profesní dráha ukazuje, že pro matematičky této generace byla systematická vědecká práce často spojena se zahraničními institucemi.

Věra Trnková (1934–2018) patří k výrazným osobnostem české matematiky druhé poloviny 20. století. Vystudovala matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a spojila s ní i svou profesní dráhu. Ve svém výzkumu se soustředila na teorii kategorií a její propojení s obecnou topologií. Dlouhodobě se zabývala také teorií množinových funktorů, která ovlivnila další vývoj teorie kategorií a její aplikace v teoretické informatice. Je spoluautorkou dvou knižních monografií „Combinatorial, Algebraic and Topological Representations of Groups, Semigroups and Categories“ a „Automata and Algebras in Categories“.

Marie Hušková (* 1945) patří k předním českým odbornicím v oblasti matematické statistiky a pravděpodobnosti. Vystudovala matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se později habilitovala a byla jmenována profesorkou. Zde se dlouhodobě věnuje vědeckému výzkumu, vysokoškolské výuce i vedení doktorských prací.

Její odborná činnost se zaměřuje na asymptotickou teorii statistických testů a problematiku změn v pravděpodobnostních modelech. Ve svém výzkumu propojuje teoretickou matematiku s praktickými aplikacemi v oblasti ekonomie, klimatologie či dalších vědních oborů. Významnou součástí její práce je také mezinárodní spolupráce, zejména s nizozemskými vědeckými pracovišti. Za dlouhodobý přínos byla v roce 2012 vyznamenána řádem důstojníka Řádu Oranžsko-Nasavského, který uděluje nizozemský král.

Příběhy těchto čtyř matematiček ukazují, že cesta k vědě nebyla v minulosti samozřejmá. Díky talentu, vytrvalosti a zájmu o matematiku se jim však podařilo prosadit i v době plné omezení.