Vždyť pí se masivně slaví už od roku 1988.
A tak jako další vyznavači antického řeckého matematika Archiméda ze Syrakus (287-212 př. n. l.) a stejně tak jako nizozemského matematika německého původu Ludolpha van Ceulena z historického města na severu Německa poblíž Hannoveru, z Hildesheimu (žil v letech 1540-1610 a od roku 1600 působil jako profesor Leidenské univerzity) si neoficiálně, přesto radostně připomněli někteří pracovníci opavského univerzitního pracoviště konstantu pí.
Řecké písmeno pí pro označení tohoto čísla použil velšský matematik William Jones (1675-1749), a to v roce 1706 jako zkratku řeckého slova pro obvod (perimetros). Jones byl přítelem Isaaca Newtona a Edmunda Halleyho. Toto označení zpopularizoval švýcarský matematik a fyzik Leonhard Euler (1737). Právě ve čtvrtek 14. března se slaví číslo Mezinárodní den pí. Číslo, které se „točí kolem lidstva po tisíciletí“. Dort tedy patří všem těm, kdo pí uznávají a poznamenávají, že pí nikdy nespí. Tak tedy – jde samozřejmě o Ludolfovo číslo, číslo 3,141 592 653 589 … A symbolem je pro něj kulatý koláč (pie).
Pí se nám stále lepí na paty, i slepí to vnímají a pochopí. Jen ti trošičku, promiňte, tupí či hloupí, chyby kupí, a tak se většinou pořád trápí a trpí.
Teď se ale obraťme k březnové radosti: Jupí! Jestli se někdo chce něčím zavděčit, třeba koupí (nikdy však ne tím pravým pí), neprohloupí. Ale třeba jiní jsou často víc než skoupí a ještě jsou ti víc než onačejší, ba dokonce loupí, na majetku dřepí a hlasitě supí, že mají málo. A kdo pí lapí? Nikdo. Nikdy ho nestopí ani neztopí, protože pí je tu pro všechny a pro všechny věky. A tak věčné pí dále matematickou historií kvapí.
Určitě nikdy nevyčpí, protože intenzivně pod kotlem topí a pak zase oheň hodně kropí. Mnozí na něm velmi lpí a nestrpí, kdyby o něm někdo řekl, že tato matematická konstanta, která udává poměr obvodu jakéhokoliv kruhu v eukleidovské rovině k jeho průměru a je také hodnotou poměru obsahu kruhu ke čtverci jeho poloměru, není vůbec známou. Snad dnes pouze nemnohým je tedy určitou neznámou. Koho číslo pí ještě dnes překvapí a potom je pot zkropí, trapně zraky klopí a velkou neznalostí úpí. Břitké pí se totiž nikdy ničím jako ostré kopí neotupí, ani se nikdy nepotopí a už vůbec nikomu neustoupí. Ať tedy dál žije a někomu radost či jinému starost tropí pověstné pí. A ať už dnes nikoho nepotupí. (um)