To určitě není případ prof. Engliše. Dětství prožil ve Vávrovicích, později tu častokrát trávíval prázdniny. Po vysokoškolských studiích na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a postdoktorském pobytu v USA, kde na jeho novém pracovišti měl pevnou představu o Československu jediný iránský kolega, se úspěšně uplatnil na vědeckém postu na Matematickém ústavu Akademie věd ČR (od roku 1991 se tu věnuje funkcionální analýze, komplexní analýze a geometrii, teorii operátorů a jejím aplikacím v matematické fyzice) a v průběhu devadesátých let minulého století se dozvěděl o nově konstituované Slezské univerzitě (SU).

Ještě dříve se v průběhu osmdesátých let zúčastnil mezinárodní soutěže vysokoškoláků a poznal tam jméno prof. Jaroslava Smítala, pozdějšího prvního ředitele MÚ. „Když jsem poprvé navštívil Filozoficko-přírodovědeckou fakultu na Bezručově nám. 13 v Opavě a pracovny Ústavu matematiky a informatiky, vítaly mě otevřené dveře a v nich právě prof. Smítal,“ vzpomenul prof. Engliš. A jeho niterný vztah k rodnému kraji na pražském pracovišti posiloval prof. Štefan Schwabik (1941-2009), první profesor jmenovaný na SU.

V polovině prvního desetiletí našeho století dílčím způsobem prof. Engliš participoval na výzkumném záměru „Topologické a analytické metody v teorii dynamických systémů a matematické fyzice“ hlavního řešitele prof. Smítala. Jeho rozhodnutí, že napříště pravidelně bude z Prahy přijíždět do Opavy na MÚ se už blížilo! Brzy se pak v Opavě v roce 2004 habilitoval a o dva roky poté absolvoval profesorské řízení na MÚ v oboru Matematika - Matematická analýza.

Jak se dívá současný ředitel MÚ na 25 let pracoviště, které se stalo třetí součástí SU? „Nejprve bych chtěl prioritně zdůraznit, že přes nesporná pozitiva se dá na každém dílku celkové mozaiky dále usilovně pracovat,“ říká prof. Engliš. Oceňuje kolegiální atmosféru a pevné zázemí MÚ v podobě sekretariátu a knihovny, stejně jako zdravé předpoklady k vědecké a pedagogické práci, k níž přispívá mnohem méně těžkopádný systém řízení na vysokoškolském ústavu ve srovnání s fakultami. „Chceme se přednostně soustředit jen na naše pracoviště matematiků,“ dodává.

„Samozřejmě jsem rád za profesory Artura Sergyeyeva a Romana Popovyche a poměrně silnou skladbu kolegů střední generace. To neznamená, že bychom neměli zvát perspektivní talentované lidi odjinud. Podobně je potřebné bojovat o finanční prostředky, což není úkol v dimenzích univerzity existující mimo centra snadné,“ reaguje prof. Engliš na aktuální výzvy. „Pochopitelně jsou směrodatné výsledky. Proto rád vidím takové příklady, jakým je prestižní grant Marie Skłodowska-Curie Actions pro mladé vědecké pracovníky získaný doc. Janou Hantákovou díky její spolupráci s polským Krakovem a prof. Piotrem Oprochou,“ poznamenává prof. Engliš.

„Pokud jde o postavení MÚ v české akademické komunitě, jsem hrdý na to, že Opava již po více než 15 let zůstává jedním z pouhých čtyř pracovišť, které mají oprávnění udělovat habilitace a profesury v oblasti čisté matematiky (spolu s Univerzitou Karlovou, Masarykovou univerzitou a Univerzitou Palackého v Olomouci),“ doplňuje prof. Engliš, řádný člen Učené společnosti ČR a nedávný nositel medaile Silesia docta et culta Slezské univerzity v Opavě, v pohledu na čerstvé jmenování ukrajinského matematika Romana Popovyche profesorem MÚ a na tři loňské úspěšné habilitace.(um)