Při promocích Matematického a Fyzikálního ústavu Slezské univerzity si v aule Martina Černohorského 17. října převzal doktorský diplom a ověnčil své jméno titulem Ph.D. Doktorský studijní program Teoretická fyzika a Astrofyzika úspěšně završil. Co bude dál?

Sám „Karponius“ přiznává, že jeho nejbližší budoucnost může být docela složitá. „Dokonce extrémně složitá, protože nesázím na velké kontakty,“ uvádí. Ačkoliv je příkladem encyklopedické osobnosti, ví, že takovým lidem doba často nepřináší poklad v podobě duševní pohody. A on si ji vysnil při četbě nejen sci-fi, kde viděl mnohé osobnosti i dopad vědeckého pokroku na lidskou společnost. Proto hledá impulsy, které by mu dávaly každodenní nové dobrodružství. Podaří se mu tedy na startu vědecké dráhy uchopit takové podněty?

O první se postaral tím, že prošel hladce Fyzikálním ústavem. „Jak se to ostatně říká v promočním slibu, studium na Slezské univerzitě v Opavě uchovám v paměti. „Jak by ne, vždyť tu byla rodinná atmosféra, vřelý vztah k vyučujícím,“ připomíná Ondřej Nicolas. „Např. k prof. Peteru Lichardovi, DrSc., prof. Ing. Ivanu Hubačovi, DrSc., hostujícímu profesoru Matematického ústavu (MÚ) Vladimíru Averbuchovi, DrSc. Mým mentorem však byl doc. RNDr. Filip Blaschke, Ph.D.,“ dodává. A když to říká, jeden z protagonistů promocí odkládá talár, protože má určitě v plánu stihnout polední přednášku svého mentora v programu Matematického pátku. „Ty mé osobní děsy mě dál pohánějí,“ akcentuje Karpíšek.

Jaké bylo vlastně téma Karpíškovy dizertační práce? Právě toto - „Investigation of Dynamics of Solitons via Advanced Discretization Methods“. Fyzikové si poradí, my ostatní se musíme spokojit s tím, že solitony jsou stabilní vlny, které se v materiálu šíří bez ztráty energie, zachovávají si svůj tvar a lze k nim přistupovat jako k částicím. Netvoří „uzavřenou“ část fyziky a matematiky, nýbrž prostupují napříč vědními obory. Můžeme se s nimi setkat na vodních hladinách, v bouřkových systémech či v bouřlivých procesech kolem hvězd a mohou hrát i roli v pochopení fugování mozku.

„Na solitony jsem narazil úplnou náhodou díky profilaci studia na opavském Fyzikálním ústavu a zakousl jsem se do nich tak, že jsem podvakrát absolvoval měsíční stáž až v Japonsku (Yamagata University, Tokyo University of Science a Kitasato University),“ nejposledněji na jaře letošního roku,“ takže solitony mám jako mé sourozence,“ přiznává skromně Ondřej Nicolas.

Není nijak potřebné navíc zdůrazňovat, že je novopečený doktor členem opavské odnože Mars Society. Kdo ho by chtěl brzy vidět na vlastní oči, pak ho spolehlivě uhlídá na přednášce v Brain Fitness na Beethovenově ulici 29. října, kde bude od 17.30 hodin přednášet šéfredaktor kosmonautix.cz Dušan Majer.

Když se ohlédne za opavským studiem, tiše se usmívá. Nejen proto, že třeba hostující prof. Averbuch z MÚ přednášel v angličtině, zkoušel česky a klel rusky. „Byl jedním z těch, na něž se nedá zapomenout. Skutečná persona, nesmírně si vážím toho, že jsem se s ním mohl setkat,“ vypovídá Karpíšek.

A proč ten tajuplný úsměv? „Víte, dnes si uvědomuji, že se musím přičinit, abych dostál svému vnitřnímu pocitu. Což znamená, nejraději bych chtěl pokračovat ve vědecké práci. V Opavě jsem energií trochu šetřil, chci ji v budoucnu mnohem více vydat. Mám svou představu. Doby stavitelů katedrál jako Gaudí, nebo Matyáš z Arrasu či Petr Parléř, kdy se lidé nezaobírali přítomností, ale myslelo se v řádů staletí, tak ty doby už jsou pryč. Avšak bylo by krásné se na něčem takovém podílet, samozřejmě ve fyzice. Kdo ví, třeba se v budoucnu opět vzchopíme a Mars by mohl být tou rozbuškou,“ uzavírá v minulosti pianista, současný čtenář sci-fi i velký fanoušek zahradničení.(um)