Na workshopu RAGtime byl posledním přednášejícím. „Last but Not Least,“ řekla k jeho výkladu a prezentaci pochvalně RNDr. Debora Lančová, Ph.D., z Výzkumného centra počítačové fyziky a zpracování dat Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě. „Jen tak dál, jsem moc ráda, že máme takové studenty, jakými je i Filip,“ dodala.
Filip je skutečně mimořádným příkladem iniciativního posluchače. „Zvídavost je ve mně stále. S ní nekončím,“ uvedl po promoci Filip Janoštík, kdysi maturant Hotelové školy Vincenze Priessnitze a Obchodní akademie Jeseník a původem z České Vsi na sever okresního města. V prosincovém programu 26. ročníku workshopu RAGtime se nyní „pochlubil“ první veřejnou přednáškou. Třicetiletému nadějnému fyzikovi jsme položili několik otázek.
Jak dlouhá byla příprava Vašeho prvního referátu a prezentace?
Téma jsem měl dávno zpracované, chápal jsem dobře, o čem jsem se chystal mluvit, protože to bylo předmětem mé bakalářky, tedy rezonance v disku jak je modeloval Jan Fröyland ve své knize s anglickým názvem "Chaos and Coherence". Prezentace byla podobná jako k obhajobě, takže ta byla taky už skoro hotová předem. Její drobné úpravy a přípravu mluveného projevu jsem započal asi dva týdny před samotnou akcí, poslední změny jsem samozřejmě dodělával pět minut před samotným vystoupením.
Kdo Vám pomáhal, např. při překladu textu do angličtiny?
Kritikou a podněty k vylepšením mi pomáhal můj drahý vedoucí RNDr. Martin Kološ, Ph.D., k žádnému překladu nedocházelo, zpracoval jsem to rovnou v angličtině.
Byl jste vůbec nervózní? Jak jste se cítil na pódiu auly Slezské univerzity v Opavě?
Byl jsem rozhodně velice nervózní, tím víc čím se blížil můj čas mluvit, zčásti proto že to bylo moje první takové vystoupení, a zčásti proto že mé téma svou odborností nešlo zdaleka do takové hloubky jako u ostatních přednášejících. Bylo to poměrně jednoduché, Fröylandův model jsou v podstatě jen a pouze aplikace Keplerových a Newtonových zákonů, relativity se to dotklo jen velice letmo, což mi přišlo až troufalé přednášet na RAGtime (Relativistic astrophysics group meeting). Nervozita mě přešla ve chvíli, kdy jsem dostal mikrofon, od té chvíle jsem byl dobře připravený a přesně jsem věděl, co se chystám dělat a říkat. Skoro jsem zapomněl, že tam nějaké obecenstvo je.
Když po skončení Vašeho referátu potlesk auditoria zazněl, ulevilo se Vám?
Jak jsem uvedl, ulevilo se mi už tehdy, kdy můj výstup začal, při prvním potlesku na konci jsem byl ještě jaksi „v rauši“ a upřímně si ho nepamatuji - to přišel čas na otázky a já teprve mohl zase začít být nervózní. Pamatuji si však druhý potlesk po otázkách, když už jsem z pódia odcházel.
Kolikrát jste prošel před prezentací, kolik jste asi prošel kroků či metrů?
Ještě jsem to nezměřil, ale odhadem při průměrné rychlosti loudavého tempa a s přihlédnutím k době, kdy jsem se otáčel, asi 3 km/h, tedy 0.05 km/min a délce prezentace 14 minut to vychází asi na 700 metrů.
Kdy budete moci držet v rukou sborník workshopu s první Vaší přednáškou? Oslavíte to? Je pro Vás letošní RAGtime nějakým předělem ve Vašem studiu?
Nemám tušení, kdy vychází sborníky, ani nemám jistotu, že tam má přednáška bude, ale samozřejmě doufám, že ano. Slavit to v obvyklém smyslu slova - tedy nějakou intoxikací - určitě nebudu, odměnou mi bude potenciální pocit štěstí a zadostiučinění, a máma bude pyšná.
Můžete uvést něco, nač jsem se zaměřil málo či nezaměřil (třeba psychickou podporu rodiny, Vašich dalších blízkých, Vašeho fan-klubu apod.)?
Rodiče koukali na můj přednes přes Zoom, ovšem ani jeden z nich nemluví anglicky, přesto mě jejich zájem to vidět samozřejmě hřeje a motivuje. Určitě nevím zcela nic o mém fan-klubu, ale Vás jsem tam moc rád viděl.
Filipe, děkuji Vám a blahopřeji!(um)