Bratři z Fulneku jsou raritou a ozdobou Slezské univerzity

  • David Slosarczyk
  • 04.04.2023
Blaschkeovi. Bratrské trio na Slezské univerzitě aneb fyzik (Martin), znovu fyzik (Filip) a posléze matematik (Petr). Původem z Fulneku na moravsko–slezském pomezí přišli na vysokou školu do Opavy postupně.

Nejprve Martin, pěvec Komorního sboru Slezské univerzity, poté, přičemž najednou, Filip, absolvent jedinečné japonské stáže, a Petr, pilíř Brain Fitness, tedy mozkové posilovny Matematického ústavu. Dříve dobří studenti, dnes odborní asistenti (RNDr., Ph.D.) a starostliví otcové. Zatím mají celkem šest titulů (před i za jménem) a stejný počet dětí. Se Slezskou univerzitou prožil Martin už skoro 20 let, jeho bratři Filip a Petr jen o rok méně.

Jak k tomu vůbec po maturitě došlo? „Samozřejmě to je Martinova vina,“ říkají Filip a Petr s nadsázkou. „Po roce, kdy přišel do Opavy, nás oba dokázal zlákat na Slezskou univerzitu. Vzpomínám, jak tvrdil, že je tady studium celkem lehké,“ dodávají dvojčata Filip a Petr. „Proto jsme zavrhli statiku na Vysokém učení technickém v Brně a učitelování na Ostravské univerzitě. Pak už se dalo opavským poměrům přizpůsobit, a tak jsme zůstali,“ poznamenávají, aby nemuseli vyslovit, že si dnes vybudovali pevnou a nadějnou perspektivu – Martin a Filip ve Výzkumném centru teoretické fyziky a astrofyziky na Fyzikálním ústavu, Petr na Matematickém ústavu.

Roky běží, kdo bude první připraven na habilitaci? „Určitě Filip,“ tvrdí Petr. „Ano, to je pravda, ale určitě to nebude k letošním narozeninám,“ potvrzuje Filip a s úsměvem říká, že už třetí rok přiznává 36. narozeniny, i když mu bude 4. dubna o dva více. „Ale pozor, Petr je mladší jen o dvě minuty,“ soudí a humor mu nechybí. Jak se měl na dvouletém postdoktorském postu v Japonsku (2014-2016)? „Výborně, věnoval jsem se na univerzitě v Jamagatě, hlavním městě prefektury stejného názvu, jen studiu. Univerzita je situována na největším japonském ostrově Honšú. Nerušily mě žádné mé přednášky, a přesto vymezený čas rychle uplynul. Ale cenné zkušenosti a kontakty se už nikdy neztratí. Jedině ryby jsem k jídlu nevyužil, zatímco soba (pohankové nudle), byť ostrá, nemohla chybět. Ale Japonce k soutěži ostrosti tohoto jídla bych ani zdaleka nemohl vyzvat,“ vzpomíná.

Příbuzné odborné zájmy je vedly také k publikování. „Se statí v časopise Physic Review D pomáhal prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc., ředitel opavského Fyzikálního ústavu Slezské univerzity, další společný článek vydali v Journal of Geometry and Physics. V kariéře chtějí pokračovat, tedy vytrvat, i když se cesta obrazně zvedne, což znamená mnohem více vůle a více úsilí. „Možná bude jednou člověk moci trávit důchod na Marsu,“ shodují se na předpokládaných návštěvách lidí ze Země na jiných planetách a se vzácnou shodou přibližují také neobvyklé koníčky. Např. programování, literární žánr Science fiction, raketový průmysl, kosmonautika, částečně i astrobiologie a vývoj vesmíru. V minulosti se Martinovi líbily RPG hry (Dračí doupě), jiné tradičnější hry, třeba na jaře kuličky, je ale už nechávaly zcela lhostejnými. „Tak ještě šachy,“ podotknou.

Částečně improvizovaný rozhovor v Petrově pracovně na Matematickém ústavu sledoval pomocí videa také Martinův syn v Háji ve Slezsku. Kdy se tedy setkávají mimo práci? Tehdy, kdy mají všichni děti zdravé (nejstarší je Petrova devítiletá dcera). „To je přece pochopitelné, ale vždyť nejsme daleko. Petr bydlí přímo v Opavě, Martin v Háji ve Slezsku, Filip v Žimrovicích. Profesemi jsme také blízcí, navíc se možná dočkáme toho, že umělá inteligence profese úplně zruší,“ říkají a myslí na budoucnost informatiky. Ale zatím si vychutnávají tento svět, jak o něm vypovídá píseň “An Irish Blessing“ z kmenového repertoáru Komorního sboru Slezské univerzity, kterou tak přesvědčivě obohatil sólový part Martinova tenoru. Tak kéž jim vítr vždy táhne za zády a ať jim slunce hřeje na tvář! Vždyť jejich cesta se potkala dřív, než irskou píseň vůbec poznali a slyšeli. (um)

Malé gravitační divočení s Petrem Blaschkem v rámci kanálu Dobré vědět