Ladislav Soldán se narodil v Brně 10. října 1938 do učitelské rodiny. Vyrůstal ve Sloupu v Moravském krasu, kam se celý život vracel a kde také v posledních letech žil. Vystudoval na brněnské univerzitě filozofii a historii a po krátké etapě učitelování na základních školách působil jako odborný asistent na Inštitútu pre ďalšie vzdelávanie lekárov a farmaceutov v Bratislavě, kde vyučoval marxismus. V 70. letech se vrátil na Moravu a po několika letech strávených na různých institucích v Blansku a Brně se v roce 1977 stal odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Na jeho brněnské pobočce působil až do přelomu století. Vedle toho od počátku 90. let vyučoval na FPF SU na Ústavu bohemistiky a knihovnictví, zprvu jako externista, brzy na částečný úvazek, a nakonec na úvazek plný.  Jeho výuka se soustředila především na českou literaturu 20. století, literární kritiku a částečně rovněž na teorii literatury. Na odpočinek odešel krátce před svými 75. narozeninami v roce 2013. 

Po nástupu na ÚČL se začal intenzivně věnovat dějinám české literární kritiky, které jej pak jako objekt odborného zájmu provázely po celý život. PhDr. získal v roce 1978 prací se šaldovskou tematikou a kandidátskou disertaci obhájil v roce 1986 na téma Česká literární kritika 30. let (upravenou podobu vydala SU v roce 2010 pod titulem Problematika české literární kritiky 30. let 20. století). Zde položil důraz na výklad formování marxistické kritiky na pozadí dalších interpretačních tradicí. Na akademickém pracovišti se od počátku také podílel na řadě kolektivních projektů, do nichž přispíval zejména studiemi k české kritice meziválečného období. Nemálo hesel připravil rovněž pro reprezentativní dílo české literárněhistorické lexikografie, Lexikon české literatury (1985-2008). Od 90. let rozšířil svůj odborný zájem o katolickou literaturu. Kromě mnoha drobnějších textů byla výtěžkem tohoto studia jeho habilitační monografie Karel Dostál-Lutinov a Nový život: dva sloupy Katolické moderny (2000). Cenné jsou také četné edice z díla katolických kritiků, především Miloše Dvořáka, které uspořádal po roce 2005.

Ladislav Soldán nebyl pouze literární historik. Měl stálou potřebu sledovat současný literární život. Od 70. let publikoval stovky recenzí, kritických studií, medailonů a dalších literárněkritických textů, především v brněnském tisku (Rovnost, Svobodné slovo, Lidová demokracie), ale také v různých literárních a kulturních revuích. A konečně: v roce 1999 se poprvé představil jako básník, nejprve pouze bibliofilsky, ale od roku 2003 v několika knížkách veršů podepisovaných pseudonymem Ladislav Jurkovič. 

Ladislav Soldán nebyl věru jednoduchá osobnost, někdy bylo těžko se s ním domluvit – ale jeho žáci si jistě uchovají vzpomínku na jeho přednášky a semináře, které byly výjimečné tím, že o co méně v nich bylo strukturovaného výkladu, o to více inspirovaly, provokovaly k přemýšlení a ponoukaly k samostatné práci.

Martin Tichý