Knowledge Base

Státnice, tedy předměty FSZZKUNOR, FSZZKKVETEN a FSZZKSRPEN  (FPF), FVPSZZK (FVP) si můžete zapsat opakovaně – tolikrát, kolikrát bude potřeba. Pokud se tedy v třetím ročníku bakalářského studia rozhodnete (nebo okolnosti rozhodnou za Vás), že si studium o rok protáhnete, nepropadá Vám zapsáním státnicového předmětu žádný z pokusů, které máte k dispozici.

Jiná situace nastává tehdy, pokud si zároveň vyplníte a podáte přihlášku ke Státní závěrečné zkoušce. Podpisem přihlášky v podstatě prohlašujete, že máte své ostatní studijní povinnosti úspěšně uzavřeny. Přihlášku ke Státní závěrečné zkoušce si můžete podat maximálně dvakrát (jedny řádné, jedny případné opravné státnice).

Státní závěrečnou zkouškou se uzavírá Vaše dosavadní studium. Vzhledem k významu této události se předpokládá, že dorazíte vhodně formálně oblečeni. V zásadě platí, že se oblékáte obdobně jako byste se oblékli na pohřeb (jakkoli pitomě to zní, je to asi nejvýstižnější stručná odpověď).  

Pro pány to znamená, že oblek je očekávanou nezbytností. Jeho barva nehraje zásadní roli, ale je lepší držet se klasiky. Pokud jste na sobě měli oblek naposledy u maturity, je vhodné v dostatečném předstihu prověřit, zda se do něj vejdete a zda v mezidobí neutrpěl nějakou újmu. K obleku patří padnoucí, ideálně jednobarevná košile, kravata nebo motýlek, kalhoty a polobotky. Pokud oblek přece jen nemáte nebo ho potkala nějaká nehoda, dá se uznat i košile a kalhoty (ne havajská košile, ne džíny).

Ženy a dívky to mají o něco jednodušší, většinou se dokážou obléknout slušně a formálně za všech okolností a i paleta jednotlivých kategorií, ze kterých mohou vybírat je tak širší. Vhodné jsou šaty, sukně i kalhoty (opět platí, že ne džíny), košile, kostýmky, saka, … Co se obuvi týče, je zcela na Vás, zda zvolíte vysoké podpatky či ne. Určitě se nevyplatí experimentovat a volit velké výstřihy, průsvitné halenky nebo sukně těsně pod zadek, přestože na Vás může být jindy radost pohledět, zde to působí vulgárně, drze a neuctivě.

Pokud státnicujete na přelomu ledna a února, není asi nutné nic dodávat, může se stát, že zmiňovanou obuv nahradíte něčím, co je vhodnější pro překonávání závějí, což asi každý pochopí.

Pokud státnicujete v květnu nebo v srpnu, velmi pravděpodobně budete (především pánové) bojovat s teplým počasím. V takovém případě je asi ideálním řešením čekat na zkoušku v něčem pohodlném a do saka se převléknout až těšně před zahájením. Pokud bude skutečně úmorné vedro, budou s ním bojovat i členové komise a mohou Vás navrhnout, abyste si sako odložili. Sami to však nikdy nedělejte.

Jakkoli to může být nepříjemné (a v jistém smyslu to může působit nefér), pokud se téma objevuje v sylabu povinného předmětu ve Vašem studijním plánu, měli byste jej ovládat bez ohledu na to, zda se mu vyučující během Vašeho studia věnoval či ne. Je to dáno odlišným pojetím výuky na střední a vysoké škole – na vysoké škole se od studenta očekává výrazně vyšší míra samostatnosti a schopnost samostudia. Vyučující se tím pádem na přednáškách, cvičeních a seminářích věnují především kapitolám, které považují za zásadní nebo příliš náročné na pochopení při samostudiu, nepožaduje se však po nich, aby během semestru probrali všechny body uváděné v sylabu od začátku do konce.

K tomuto by pochopitelně docházet nemělo, a v případě, že toto nastane, měli byste upozornit sekretářku ústavu, případně studijní oddělení.

Může se také stát, že se jedná o státnicové otázky pro dřívější/novější akreditaci Vašeho oboru (ačkoli studujete obor se stejným názvem, může se v závislosti na akreditaci lišit skladba předmětů v jednotlivých studijních plánech). Zda to tak je či ne Vám opět potvrdí či vyvrátí sekretářka ústavu, případně studijní oddělení.

Zpravidla jsou zveřejňovány na webu fakulty. Proklikejte se na profil Vašeho ústavu (nebo v případě dvouoboru jednotlivých ústavů) a zde obvykle v sekci nazvané Studium, Aktuality nebo Zkoušky naleznete aktuální znění státnicových otázek pro jednotlivé obory. V případě, že by bylo pátrání marné, obraťte se s dotazem na sekretariát ústavu/ústavů.

Pokud nedisponujete potvrzením od lékaře tak ne. Všichni si uvědomují, že Murphyho zákony prokážou svou platnost v tu nejméně vhodnou chvíli, což může být zajisté umocněno i stresem před zkouškou, na druhou stranu, státní závěrečná zkouška zabere i s losováním otázek a sepisováním přípravy jen pár desítek minut, což by měl zdravý člověk zvládnout - ať se mu chce jakkoli. Ostatně, to, že jste se na tuto situaci nedokázali připravit v předstihu a „nezašli si předem“, nevypovídá nic moc dobrého o Vašem úsudku.

Opakované losování není možné. Důležité je nenechat se špatnou otázkou rozhodit. Během přípravy se věnujte zbývajícím otázkám, ke kterým máte co říct, nechtěnou otázku nechte nakonec, je možné, že se Vám přece jen něco vybaví. Pokud se tak nestane, rozepište se o tom, čemu se věnuje předmět, se kterým otázka souvisí - je to další pomocná technika, která by Vám mohla pomoci vybavit si alespoň pár základaních bodů k dané látce. Pokud se Vám nic nevybaví, rozpovídáte se alespoň o zmíněné náplni předmětu. Nejhorší je u státnic neříct vůbec nic! Jakmile si po obecném povídání členové komise uvědomí, že jste v koncích, některý Vám přispěchá na pomoc a začne pokládat otázky. Nezapomínejte, že je zcela na Vás, kterou otázku budete zodpovídat jako první, nikdy nezačínejte otázkou, ke které nemáte moc co říct! 

Na rozdíl od maturit se u bakalářských a magisterských státnic nesetkáte se zástupci cizí univerzity, svou práci budete obhajovat a státní závěrečnou zkoušku budete skládat před komisí složenou z vyučujících, se kterými jste se (obvykle) prošli celým studiem, kteří Vás znají a mají zhruba představu o tom, co jsou Vaše silné a slabé stránky. Složení volebních komisí je obvykle uvedeno v dokumentu s harmonogramem státnic.

Předsedou komise u státnic je zpravidla některý z docentů nebo profesorů ústavu, celkově má komise čtyři až pět členů. Pokud není vedoucí práce nebo oponent přímo členem komise, může se ke komisi připojit před Vaší obhajobou a osobně přečíst svůj posudek (pokud vedoucí nebo oponent přítomen není, čte posudky obvykle předseda komise).

Ne, nejblíže k odměně pro členy volebních komisí má oficiální poděkování na zasedání senátu po zdárně uzavřených volbách. 

Ano, ale předpokladu, že jste za tento akademický rok získal/a minimálně 40 kreditů. Pokud ne, musíte státnicovat letos, jinak Vám bude ukončeno studium bez ohledu na to, že máte všechny povinné předměty splněny a za dosavadní studium jste nasbíral/a alespoň 180 kreditů (v případě bakalářského studia) nebo 120 kreditů (v případě navazujícího magisterského studia). Každý akademický rok svého studia s výjimkou akademického roku, ve kterém hodláte státnicovat, musíte získat minimálně 40 kreditů.

Promoce jsou obdobným aktem jako imatrikulace, jen u těch magisterských se zpravidla nejprve (po potvrzení prezence, tedy toho, že jste skutečně dorazili) převlékáte do talárů a teprve poté směřujete na seřadiště, kde se zorganizuje Váš slavnostní nástup. Obdobně jako u imatrikulací přicházíte do sálu nejprve vy. Rozdíl spočívá v tom, že se tentokrát neusadíte do lavic, ale rozestavíte se před pódiem, čelem k obecenstvu. Následují již známé části, fanfáry a příchod akademických hodnostářů, projev rektora, projev děkana. Následně jsou jménem po jednotlivých oborech, vyvolávání jednotliví studenti, kteří předstupují před rektora, uklání se mu coby nejvyššímu reprezentantovi univerzity, skládají slib, přebírají diplom a vrací se na své místo, aby umožnili podstoupit obřad svému dalšímu kolegovi. Následuje slavnostní ukončení celého aktu, odchod funkcionářů a následně i oficiální ukončení akce (pro odchod se již neřadíte do špalíru). Odevzdáte talár, přičemž si nejprve můžete pořídit fotografie s přáteli a příbuznými dle libosti a odcházíte slavit.

Pokusy máte přesně dva, jeden řádný, jeden opravný. Dobrou zprávou je, že se státní závěrečná zkouška skládá z několika okruhů (dvou až tří) a na opravné termínu státní závěrečné zkoušky opravujete jen ty okruhy, u kterých jste neuspěl/a.