Mnohé aspekty vizuálního vnímání čekají na naši vlastní interpretaci, konkretizaci, bez níž by si uchovaly povahu indiferentního, beztvarého fenoménu, jakési smyslové i plastické matérie. Do vstupní části výstavy jsou začleněny monotypy odosobněného, abstraktizovaného města a lesa, jejichž rysy se na paletě jednotlivých emocí slévají ve společný znak stísněnosti a neurčitosti. V další části výstavy umělec představuje svoji charakteristickou „blátivou malbu“ volně inspirovanou impresionismem, ovšem již poučenou dalším směřováním moderny. V sérii obrazů věnovaných výhledům z ateliéru a krajině v okolí Milešovky reflektuje temně romantizovanou každodennost, která je jak prostá, tak potenciálně i znepokojivě děsivá.
Václav Hájek je historik umění a teoretik vizuální kultury. Vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a na Katedře scénografie DAMU. Zabývá se otázkami stereotypů v obrazových médiích a v lidském vidění. Působí také jako výtvarník, básník, organizátor výstav a konferencí.