Epidemie nejrůznějšího typu sužují lidstvo odpradávna. V historii se tyto nemoci označovaly jako morové rány. Mor, neštovice, španělská chřipka, tyfus a mnoho dalších. V Českých zemích se datují epidemie od 14. až do počátku 18. století. Na dnešní pandemickou situaci vám přinášíme pohled pedagožky Ústavu historických věd Mgr. Hany Komárkové, Ph.D.

Vidíte mezi současnou pandemii nějakou paralelu například se španělskou chřipkou či jinou pandemií z minulosti?

Ještě než se pandemie rozběhla, cítila jsem, podobně jako asi každý, poměrně značné napětí, strach, měla jsem obavy o své blízké, ale zároveň jsem byla fascinovaná tím, co se kolem děje. A to stále do jisté míry přetrvává, i když musím upřímně přiznat, že svým způsobem oceňuji možnost zakusit pocity, které např. prožívali lidé v době velkých epidemií v minulosti. Víte, jako člověk zabývající se pozdním středověkem nemám moc možností zažít na vlastní kůži to, o čem čtu nebo bádám. A asi podobně jako současník, který absolvuje pěší pouť do Santiaga de Compostela a pochopí, jak se cítil poutník středověký (nebo se tomu alespoň přiblíží), i já můžu teď vnímat podobné pohyby nálad ve společnosti, o kterých čtete v souvislosti s každou větší epidemií v evropských dějinách. Samozřejmě, podmínky se mění spolu s tím, jak se společnost vyvíjí, mění se prostředky, které máme k dispozici, ať už v boji proti nemoci nebo pro zajištění svých životních potřeb, ale v něčem společnost zůstává stejná. Strach, panika, obavy z něčeho neznámého, co nemohu docela ovlivnit, snaha se zásobit, izolovat, utéct z epicentra šíření nemoci, i jistá bezohlednost pramenící z pudové potřeby zachránit se. Ale i projevy neskutečné statečnosti, dobrovolné nasazení svého zdraví pro někoho druhého, obětování se. K těm klasickým rysům patří např. i cirkulace více či méně podložených teorií o původu nemoci (vzpomeňme třeba obviňování židů a malomocných z šíření moru), spekulace s ochrannými prostředky nebo "spolehlivě fungující" léky a "zaručené" rady, jak nemoci předcházet (opět zde mohou posloužit analogie z období morových epidemií v pozdním středověku a raném novověku). Je to vlastně skoro filozofická otázka - nic není stejné a zároveň se řada záležitostí opakuje. To, v čem spatřuji analogii s jinými epidemiemi v dějinách, je určitě chování jedince i celé společnosti.

Jaký je vůbec pohled historika na podobné události v dějinách a jejich vlivu na společnost?

Myslím, že to podstatné už zaznělo. Pro historika je to především možnost být svědkem událostí, sbírat střípky informací, sledovat zprávy, komentáře a reakce, pozorovat, shromažďovat informace, analyzovat a srovnávat. V současné situaci to pozoruji zejména u kolegů, kteří se zabývají moderními dějinami. Takže, abych odpověděla na vaši otázku. Domnívám se, že historik nahlíží na podobné události v dějinách jako na příležitost. Ať už jde o ty, které zkoumá v minulosti v rámci své profese, nebo kterých je svědkem, je to vždy příležitost zjistit něco o lidech, kteří je prožívají, o společnosti, ve které žijí. Řekla bych, že to je zdravý přístup - vnímat krizi jako příležitost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Nemocnice se potýkají s nedostatkem ochranných prostředků. Aby toho nebylo málo, chybí také personál, což na zbytek pracovníků ve zdravotnictví vyvíjí velmi silný tlak. Momentální situace děsí mnohé z nás. Najdou se i tací, kteří dokáží svému strachu čelit. Na situaci zareagovali studenti Slezské univerzity oboru Všeobecná sestra a rozhodli se zapojit a podpořit své budoucí kolegy. Stojí tak v pomyslné první linii. Více informací nám přináší Mgr. Lucie Mráčková z Ústavu ošetřovatelství (její příběh můžete zhlédnout zde na stránce SU JINAK s dalšími příběhy našich studentů, absolventů a pedagogů).

Jak se proměnila práce na JIP  FN v Ostravě v době COVID-19 oproti normálu?

U nás na Traumatologické JIP se práce změnila výrazně. Největší změnu pociťuji v organizaci služeb. Celý ošetřovatelský tým se rozdělil na dvě skupiny a začali jsme pracovat v tzv. turnusech. Jedna skupina slouží celý týden, druhá má celý týden volno a potom se vystřídáme. To obnáší omezení počtu personálu na službě - nyní sloužíme ve třech (dvě sestry a sanitářka) oproti normálu (tři sestry, sanitářka a staniční sestra na ranní směně). Služby jsou tedy o dost náročnější. Nejen že se sestry starají o více pacientů, ale navíc musí zajistit i běžný chod oddělení, který běžně zajišťuje staniční sestra. Ta totiž přešla také na směny a pracuje v jednom z turnusů. Já a mé kolegyně s nižšími úvazky jsme musely vzít více služeb, aby se tento systém dal realizovat. Podobně se změnily služby i lékařům. Došlo ale i k menším změnám, které mají k práci na JIP dopad. Např. k pacientům dochází jen jeden fyzioterapeut. V běžném provozu chodí k nám na JIP denně čtyři fyzioterapeuti. Jeden fyzioterapeut musí tedy odcvičit šest pacientů s různými typy úrazů a operací. Musíme tomu přizpůsobit péči o pacienty - hygienu, jídlo, podávání léků, různá vyšetření - tak, aby mohl fyzioterapeut cvičit efektivně a bez zbytečného přerušování. Jediná věc se u nás nezměnila a to fluktuace pacientů - nápor na lůžka je stále a my jsme neustále plně obsazeni. Denně přijímáme nové pacienty a to „přímo z ulice“. Všem jsou brány stěry na COVID, ale výsledky jsou až se zpožděním několika hodin. Každý nový pacient je pro nás tedy potencionální hrozbou.

Setkala jste se teď během krize s chováním lidí, které vás zaskočilo?

Lidi mě neustále překvapují. Setkávám se s extrémními případy lidí, kteří vůbec nerespektují nařízení nosit roušky, používat desinfekci a co nejméně vycházet z domovů. Zaskočí mě většinou argumenty jako: "já jsem nebyl nikde lyžovat jako prominenti, nemám se čeho bát“, „vláda v nás chce vzbudit akorát strach a vyvolat paniku, vždyť je to jen horší chřipka“. Stejně tak mě ale zaskočilo, kolik studentů se zapojilo do dobrovolnické činnosti a především jaké si vybrali místo svého působení. Jedna naše studentka pracuje přímo na infekčním oddělení, další pracuje v Alzheimercentru, kde je výskyt koronaviru velice vysoký. Toho si nesmírně vážím a před všemi smekám klobouk.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naší pozornosti neunikají ani studenti Slezské univerzity. Zajímají nás jejich názory i problémy, které zažívají během karantény. Oslovili jsme studentku kombinovaného studia Český jazyk a literatura + Historie Martinu Kandrnálovou.

Jak zvládáš samostudium a přípravu na zkoušky v krizové době?

Vzniklé volno mi dalo mnohem více času. Nemůžu si teď stěžovat na jeho nedostatek. Na druhou stranu se nakupilo mnoho školních povinností. Bylo potřeba, abych si vše rozplánovala a nepodlehla studijnímu tlaku. Dělat vše z domova není snadné, někdy je lepší přímá konzultace s vyučujícím. Důležité taky je zachovat si odstup od médií, která někdy vytvářela katastrofické scénáře.

Co ti dala a vzala tato mimořádná situace?

Určitě je to čas s rodinou, kterou tolik nevídám za normálních okolností. Více se mohu věnovat věcem, na které nebyl čas. Negativem je pochopitelně omezení pohybu a málo kontaktu s přáteli.