Autor: Jan Polák - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Vysokou školu jste vystudovala v Praze. Čím vás zaujala Česká republika, že jste se tu rozhodla studovat?
Studovala jsem zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Maminka je z České republiky a já již odmalinka byla zvědavá a toužila Českou republiku poznat.

Co si slibujete od spolupráce Slezské univerzity s Universidad San Francisco de Asís (USFA)?
S mým spolužákem z vysoké školy, panem Wernerem Bernatíkem (dlouholetý pedagog Slezské univerzity a předseda akademického senátu – pozn. red.), jsme si říkali, že bychom mohli něco udělat a naše školy propojit. Mezi studenty by neměly být bariéry, ty si vytváří každý sám. Máme tady dvě úplně odlišné země – jiné zvyky, kulturu i historii. Nejvíce však můžeme získat z toho, co poznáme a také z praxe. Dohoda je obšírná, ale budeme se snažit se dívat na mnoho oblastí.

V čem vnímáte nejsilnější stránky Vaší univerzity?
Jsme soukromá univerzita a máme celkem čtyři fakulty. Z nich nejsilnější je sociální komunikace, kam spadají obory jako marketing nebo public relations. Další velmi silná fakulta je Artisa de visuales (audiovizuální umění), kde máme například 2D a 3D animace, audiovizuální a multimediální tvorbu, ale také zvukové inženýrství, kde máme velmi dobré technické zázemí. Nejsme ale veliká škola. Mámě přibližně 2000 studentů ve čtyřech pobočkách v Bolívii – v La Paz, v El Altu, v Tupize a čtvrtá je ve Villazón.

Máte při své návštěvě ČR naplánované i výlety po slezském regionu?
Musím! Je to jeden z mých cílů. Nikdy jsem tu nebyla. Znám Prahu, ale Slezsko je pro mě neznámé. Česká republika není jen Praha a její okolí. Je tu určitě mnohem více míst, která stojí za to poznat.

Jaké jsou rozdíly ve výuce v Bolívii a u nás?
V Bolívii jsem studovala střední školu a pak už jen v Evropě. Rozdíl není v systému, rozdíl je v člověku. Můžete být v Bolívii nebo v Česku nebo kdekoliv jinde, ale hlavní je, jestli se chcete do života něco naučit. Výuka u nás ale probíhá jinak. Na vysokých školách jsou docenti blíže ke studentům než v Česku. Studium tady bylo pro mě zajímavé i jinak. Začala jsem tu studovat v roce 1989, takže jsem zažila i sametovou revoluci.

Jak jste prožívala Sametovou revoluci jako cizinec?
Pro mě to bylo zajímavé. Historicky mi to moc neříkalo, ale všechno co se dělo, bylo pro mě velmi zajímavé. Od doby, co jsem byla naposledy v České republice, tady nastaly velké změny, hlavně v Praze.

Vrátím se ještě k té spolupráci. Jsou nějaké další obory, kterých se spolupráce bude týkat?
Začínáme u ITF a MMT, protože tam máme opravdu hodně společného. Jsme dva státy, které jsou naprosto rozdílné – kultura, folklor, dějiny, ale i si máme navzájem co dát. Můžeme spolupracovat také v rámci archeologie nebo business administration. Možná bude výměna nejenom studentů, ale i pedagogů.

USFA je soukromá škola. Jak je náročně pro bolivijské studenty u vás studovat?
Záleží na tom, co studujete a kolik kreditů potřebujete. Student neplatí stejně za každý akademicky program. V průměru to může být 300 dolarů měsíčně.

Máte akademický rok rozdělený na dva semestry stejně jako u nás?
Ne, máme to úplně jinak. Jmenuje se to modulární nebo měsíční studium. Každý měsíc musíte splnit určitý počet kreditů, soustředíte se pouze na jeden nebo dva předměty a další měsíc na další. Kombinujeme taky teorii a praxi. Jeden měsíc se například dělá civilní právo a druhý měsíc simulace soudu. Každý měsíc jiný předmět a také jiná praxe. Je to zkušební metoda, ale studenti jsou s tím zatím spokojeni.

Je tento systém v Bolívii ojedinělý?
Některé soukromé univerzity to mají stejně jako my, státní ne. Medicína, psychologie a podobné obory to samozřejmě nemůžou mít. ITF, audiovizuální tvorba nebo právo ale ano a přináší to dobré výsledky.

Spolupracuje USFA ještě s jinou zahraniční vysokou školou?
Spolupracujeme také se školami v Latinské Americe a ve Španělsku. Jsem ale ráda, že další spolupráce je s českou vysokou školou.

Budete teď navštěvovat Českou republiku častěji?
Určitě! V červenci jsem tu byla za panem rektorem Tulejou, panem Bernatíkem a domluvili jsme se na spolupráci. Teď jsem tu znovu a určitě ne naposledy.

Ještě otázka na odlehčení. Jaké je vaše nejoblíbenější české jídlo a jak vám chutná české pivo?
Určitě „smažák“, svíčková a sladké ovocné knedlíky. Protože u nás nemáme jako hlavní jídlo sladké. Takže to jsem si tu oblíbila. Pivo mi moc nechutná, piju víno.