Autor: Jakub Plaskura a kolektiv studentské redakce

Co jste si vždy přáli najít pod stromečkem, ale nikdy se to nesplnilo?

Kamil Matula: Přiznám se, že toto je pro mě velice těžká otázka. Musím hodně vzpomínat, abych se vrátil do dětství, kdy jsem si určitě přál spoustu výstřelků té doby, které mi byly servírovány v reklamách. Bohužel své tehdejší dopisy Ježíškovi nemám u sebe. Nejspíš ale vzpomenu na plyšového robotického dinosaura, který je dost velký na to, aby na něm mohlo dítě i jezdit. Pravdou ale je, že si nepamatuji jediné Vánoce, kdy bych nebyl z dárků nadšený. Vždy jsem byl vedený k tomu, že není důležité, co člověk dostane, ale proč a jak mu to pomůže nebo jej ovlivní. A tím se řídím i dnes.

Kateřina Matušínská: Musím se přiznat, že si přímo nepamatuji konkrétní věc, kterou jsem si přála a pod vánočním stromečkem nebyla. Pravděpodobně v dětství se určitě jednalo o nějakou vysněnou hračku. V současné době bych si přála dostat dárek, který by byl hodně originální, vtipný a neočekávaný. A bylo by zřejmé, že dárce (Ježíšek) si dal na výběru dárku hodně záležet. Ideálně by to mělo být něco, co má nějakou symboliku a nedá se jen tak někde koupit. Lidé dneska, bohužel, hledají nejsnadnější způsob, jak vánoční dárky vyřešit. Dáváme si peníze v obálkách, dárkové poukázky nebo kupujeme masově zboží v obchodech, aniž bychom samotnému výběru věnovali větší pozornost, přemýšleli nad tím, co mají naši blízcí doopravdy rádi, co potřebují a jaká mají přání.

Rothovi:
Zuzana: Fakt nevím, možná kuličkovou pistoli nebo auto. :D :D :D

Samuel: Jako dítě jsem si přál Nintendo. Nikdy se tam neobjevilo. Nakonec jsme se s bratry složili a koupili si jej sami. Teď bych se nebránil nějakému dobrému cestovnímu kolu.

Co je pro vás tím pravým poselstvím Vánoc?

Kamil Matula: Dovolím si navázat na předchozí otázku. Mým největším přáním, které se ale nevztahuje jen na vánoční čas, i když v tomto období přeci jen přání přicházejí na mysl intenzivněji, je zdraví, štěstí a dostatek všeho pro mou rodinu a přátele. A o tom si také myslím, že by měly být Vánoce. Zapomenout na veškerý shon okolo dárků, nadstandardního úklidu či chystání pohoštění pro celé město, protože co kdyby nás někdo pomluvil, že něco nemáme tak, jak by mělo být… Vzájemně si pomáhat, podporovat se a prožít nejen období vánočních svátků v klidu, pohodě, a především s lidmi, kteří jsou pro nás důležití, to je pro mě tím pravým poselstvím Vánoc.

Kateřina Matušínská: V této souvislosti mne napadá slovo ČAS. Slovo ČAS většina z nás používá během převážné části roku v souvislosti nemít ČAS. ČAS můžeme nechat jen tak běžet, nenávratně promarnit, strávit ve stresu nebo lze uvědoměle prožít každou chvíli. A proto Vánoce pro mne znamenají být zde a nyní. V období vánočních svátků se snažím nevnímat ČAS jako svého nepřítele, naopak snažím se zpomalit a nadělit si více času pro sebe a své blízké. Vánoce by měly být především ČASEM příjemného setkávání s lidmi, se kterými je nám dobře a máme je rádi.

Rothovi: Bůh nás miloval tak moc, že nás nenechal v tom všem samotné.

Na štědrovečerní stůl patří smažený kapr a bramborový salát, ale od této tradice se ustupuje. Jak je tomu u vás doma?

Kamil Matula: Bramborový salát podle receptu mé maminky nemůže na štědrovečerní tabuli nikdy chybět. Protože se k vánoční večeři scházíme v docela velkém počtu, každý si přijde na své i s rybou. Ti trpělivější a odvážnější, kterým nevadí hledání kostí, mají možnost se utkat se smaženým kaprem. Zbabělí či nedočkaví, ne že by jim to v rychlejší cestě ke stromečku nějak pomohlo, mají smažené rybí filé bez kostí. Na našem stole nikdy nechybí ani hrachová polévka, domácí vánočka, cukroví, čerstvý chléb a přetékající mísy ovocem i zeleninou.

Kateřina Matušínská: Určitě souhlasím, že by se mělo o tradicích (nejen vánočních) vědět a předávat je dalším generacím. Na druhou stranu si myslím, že Vánoce by měly být pohodové a každý by si je měl umět vychutnat podle sebe. Celý rok máme nějaké povinnosti a řadu věcí děláme, že musíme, i když nechceme. Z tohoto důvodu bychom měli na Štědrý den jíst a pít, co máme rádi a do ničeho se nenutit. A tak to probíhá i u nás. Vždy se domluvíme, co si dobrého k jídlu a pití naservírujeme, a potom si to jen užíváme.

Rothovi:
Zuzana: U nás doma smažený kapr na Vánoce nikdy nebyl, alespoň co si já pamatuji. Pokud jsme měli kapra, byl vždy pečený. Jinak jsme u nás doma vždy jeli podle tradic z matčiny strany (mix Podtatranských + oblast Revúcej). Nesmí chybět tradiční vánoční "kapustnica" (zelňačka s masem, klobásou...) a bobáľky (makové opekance).

Samuel: Jako mnoho dobrých amerických domácností jsme obvykle měli pečenou šunku (25.12.), byl jsem hodně překvapen, když jsem zjistil, že tady se na Vánoce jí kapr. Není to ta ryba, co se živí odpadky na dně jezera?

Oba: Od doby, co jsme spolu, 24.12. slavíme slovenské Vánoce, akorát bez klasické ryby, jelikož Samuel je na ryby silně alergický. Místo ryby máme smažený sýr ve tvaru rybiček. :D Většinou jsme na Slovensku, ale před 2 lety jsme si udělali slovenské Vánoce i s celou Samuelovou rodinou (nevěřili byste, jak těžké je sehnat v USA dobrou klobásu :D :D :D).

Umělý nebo živý? Teď se neptám na kapra, ale na stromeček. Jaký bychom našli u vás doma?

Kateřina Szopová: Samozřejmě, že živý. Když v noci vyrazím na loupež cukroví do kuchyně, mám pocit, že ho slyším z vedlejší místnosti funět. Každopádně kdybyste ho hledali na zemi, tak ho nenajdete. Máme ho pověšený na stropě. Ač je to tradice z 19. století, u nás sahá pouze několik let zpátky, kdy se rodiče báli, abychom stromeček neshodili.

Vendula Klimková: U nás doma byla odjakživa klasika umělý, ale poslední dva roky volíme spíše živý. Možná to je i tím, že mám doma malého sourozence, tak ten živý stromek přece jen vytváří hezčí atmosféru. Živý stromeček kupujeme v lesní školce, což nám nejvíce vyhovuje.

Lucie Vavrušková: Stromeček od mého dětství máme umělý. Nikdy jsme v rodině neměli živý stromeček, asi je to dáno tím, že umělý stromeček je skladnější a vyjde také levněji, než každoročně nakupovat živý. Doma se snažíme mít vánoční atmosféru co nejdřív, takže se dá říci, že živý stromeček by nám zvadl dříve, než by byly Vánoce.

Hladovíš přes den, abys viděla zlaté prasátko, nebo se cpeš už od rána?

Kateřina Szopová: Od rána se určitě necpu, protože vstávám zásadně po poledni.

Vendula Klimková: Snažím se každým rokem vydržet až do večera, ale párkrát se bohužel přistihnu u cukroví.

Lucie Vavrušková: Ne. U nás se nikdy nehladovělo. Jediné, co jsme drželi, bylo to, že jsme neměli klasický oběd na Štědrý den. Jinak jsme vždycky zobali cukroví nebo domácí vánočku.

Jak složité je pro tebe vymyslet svým blízkým ten pravý dárek?

Kateřina Szopová: Vymyslet ještě není problém, horší je dárek sehnat. Letos jsem to vyřešila tak, že jsem dárky koupila přes internet. Tento osvícený nápad mělo asi více lidí. Takže na balíček stále čekám.

Vendula Klimková: Každým rokem si slibuji, že musím začít s nákupem dárků v předstihu. A snad letos poprvé se mi podařilo nakoupit dárky už v říjnu. Bála jsem se, jak se bude letos situace vyvíjet, jestli se vůbec dostanu do obchodů. Nakonec jsem ráda, že už všechno mám, nemusím se stresovat a můžu si v klidu užívat svátky s blízkými.

Lucie Vavrušková: Je to dosti složité. Přijde mi, že každý si už sám potřebné věci koupí. Letošní rok jsme to tedy pojali trošku netradičně a nekupovali jsme tvrdé dárky, ale dárkové poukázky, které blízcí využijí. A něco, co potřebují, si koupí sami.

Psali jste jako dítě dopis Ježíškovi? Kde jste dopis nechávali?

Dagmar Labudková: Ano, jako malá jsem psávala každý rok svá přání Ježíškovi. Vždy jsme se se sestrou už nemohly dočkat, až nastane ten den „D“, maminka si k nám sedne a my jí budeme diktovat všechno, co tzv. „životně nutně“ od Ježíška potřebujeme. Vždycky jsme seděly v jídelně u stolu, maminka nám udělala velký hrnek kakaa, ať se nám lépe přemýšlí, a my jsme jí usilovně diktovaly naše přání. Naším úkolem pak bylo nakreslit na obálku nějaký hezký obrázek. To bylo vždycky dohadování, která bude kreslit na přední stranu a která na zadní. Později jsme si o dárky psaly samy a vzpomínám si, jak vždycky tatínek připomínal, ať píšeme laskavě čitelně, kdo to má po nás pak luštit. To už bylo to období, kdy jsme začínaly pochybovat, jestli dárky nosí Ježíšek, nebo je nakupují rodiče. No, to pak byly diskuse při čekání na školní autobus nebo o přestávkách ve škole. Napsaný dopis v pomalované obálce jsme pak dávaly večer za okno v kuchyni a po rozbalení dárků jsme chodily se sestrou poděkovat Ježíškovi na balkon. Hulákaly jsme jak na lesy. Nedávno sestra vzpomínala, jak jsem při děkovačce musela Ježíškovi vyčinit, že teda děkuji za dárky, ale psala jsem, že ta knížka měla být Hoši od bobří řeky od Foglara, a ne Štorchova Minehava.

Jiří Pokora: Ano, dopis Ježíškovi jsem psal už jako dítě a nechával ho v pokoji za oknem. Před pěti lety jsem se k tomuto zvyku opět vrátil, abych podpořil své děti a vyhnul se otázce „A tatínku, ty si od Ježíška nic nepřeješ?“. Největší radost z toho má samozřejmě má žena, která alespoň ví, co mi má Ježíšek přinést. Společně pak všichni dopisy položíme za okno a ráno kontrolujeme, zda si je někdo opravdu vyzvedl.

Dodržujete nějaké vánoční zvyky?

Dagmar Labudková: Každý rok se snažím držet o Štědrém dnu půst, abych večer viděla zlaté prasátko, ale bohužel nikdy se to nepovede. Prostě bramborový salát o Vánocích chutná nějak lépe. A ten připravovaný večer před Štědrým dnem je zapotřebí chodit pravidelně se lžičkou v ruce tajně kontrolovat. Akorát se mi zdá, že v tom období ty dveře na půdu vržou nějak hlasitěji. Protože čtvrtý schod na půdu je ideálním místem pro náš bramborový salát. Dříve, když byl syn malý, jsme dodržovali řadu dalších zvyků, ale v současnosti se už těším na to, že si přečtu nějakou dobrou knížku, podívám se na pohádku nebo si zajdeme na procházku. A pokud se nebudeme moci setkat s rodinou či přáteli, tak snad příští rok už bude lépe.

Jiří Pokora: Ano. Na stole nesmí chybět adventní věnec se čtyřmi svíčkami, v bytě pověšené jmelí a den před Štědrým večerem nazdobíme stromeček a připravíme bramborový salát. Na Štědrý den se snažíme držet půst až do večeře, pod talířky schováváme šupiny z kapra a při rozbalování dárků máme puštěné koledy. Po rozbalení dárků krájíme jablka.

Který druh vánočního cukroví je vaším favoritem?

Dagmar Labudková: Mám ráda sladké. Takže vybrat nějaký nejoblíbenější druh cukroví je velmi těžké. Dříve jsem si vždy naplánovala na Vánoce upéct 10 druhů cukroví. A nakonec to bylo minimálně 15 druhů. Nyní už nechávám pečení na druhých a raději si včas objednám nějaké to kilo u paní cukrářky. On je z toho požitek hned dvakrát. Poprvé, když otevřu ty krabice a dívám se na tu krásu, v myšlenkách si hned projedu, že jsem nic nespálila, nemusela jsem uklízet ten binec v kuchyni apod. No a druhý požitek je, když si uděláme kávu a začneme ochutnávat. Ale asi prvně vždy sáhnu po lineckém cukroví, vanilkovém rohlíčku, medvědí tlapce, plněném ořechu nebo takový úlek taky není k zahození.

Jiří Pokora: Už od dětství je mým favoritem cukroví z lineckého těsta, ale v posledních letech ho zdárně dotahují vanilkové rohlíčky.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Doufáme, že jste si náš vánoční speciál užili. Naše velká rodina Slezské univerzity vám všem přeje klidné a pohodové vánoční svátky. A aby byl rok 2021 přece jen veselejší než ten, který nám pomalu končí.