Autor: David Kocián – studentská redakce Slezské univerzity

Čerstvě jste ve funkci vedoucí oddělení. Jak vnímáte tento posun ve své již tak velmi úspěšné kariéře?

Vnímám to jako poznanou nutnost. Jsem garantem inovované podoby našeho programu, který se začíná realizovat od aktuálního zimního semestru, proto se snažím zajistit jeho plnou funkčnost. Zkrátka si beru za cíl provázat jeho fungování po ideové a technické stránce. Je to velká zodpovědnost, nic záviděníhodného. Naštěstí jsem obklopena skvělými kolegy v rámci Kulturní dramaturgie i Ústavu bohemistiky a knihovnictví, jehož jsme součástí. A hlavně máme skvělé studenty.

Máte jako pedagog a vedoucí oddělení představu, co pro Vaši práci nová akreditace znamená a jak ji mění?

Věřím, že posouvá náš studijní program směrem k větší provázanosti s praxí. Aniž by ubylo nutného teoretického základu – v oblasti umění i managementu. Sestavování akreditace byla ovšem velká matematika, požadavky ze strany Národního akreditačního úřadu byly nemalé a jednoznačné. Mám stále velkou radost, že jsme prošli touto první velkou zkouškou kvality na první dobrou. Ne každému studijnímu programu se to povedlo.

Lze předpokládat, že Kulturní dramaturgie vstupuje do zcela nové etapy pod Vaším vedením?

Věřím, že ne. To bych určitě nechtěla. Chci kontinuálně navázat na práci svých předchůdců. Od první akreditace před 15 lety se však mnohé změnilo, proto je třeba reagovat. Nehodlám nic přestavovat – ale je nutné leccos poupravit, zpevnit, posunout… delikátní práce.

Jaké bude postavení nově zaměřeného uměleckého oboru KDDP vůči jiným uměleckým školám a oborům s podobným zaměřením?

Pokud vím, jsme jediným kulturně-dramaturgickým akreditovaným studijním programem v České republice – jsme tedy unikátní. Vychováváme kulturní dramaturgy, kulturně poučené a manažersky orientované organizátory v kultuře. Postavení je tedy poměrně suverénní.

Mění se s novou akreditací i požadavky na nově příchozí studenty hlásící se ke studiu do prvního ročníku?

Nemění. Stále jsme tu pro všechny se zájmem o kulturu a umění a s jistou orientací v kulturním (a současném) světě.

Můžeme se těšit na nové předměty a vyučující?

Pokud jde o předměty, přibude těch orientovaných na management. Vyučující zůstanou v maximální míře shodní: jsem pyšná na náš pedagogický sbor s řadou vynikajících externistů – významných českých osobností z oblasti umění a kultury.

Můžete nám přiblížit obsah studia? Co je jeho cílem a jaké změny nás čekají?

Kulturní dramaturgie v divadelní praxi (KDDP) je bakalářský studijní program s profesním a uměleckým zaměřením. Poskytuje studentům teoretické a praktické vzdělání v oblasti dramaturgie, animace, prezentace a organizace kultury a umění. Jak název napovídá, východiskem i těžištěm našeho vzdělávacího systému je divadelní umění, v širším smyslu pak umění scénické, neboť divadelní teorie i praxe jednak tvoří přirozený základ pro jakékoli scénické projevy, jednak se stýká či svazuje s řadou umění jiných. Divadlo je navíc ze své podstaty uměním kolektivním, tj. týmovým, tedy posiluje rovněž organizační dovednosti, pro funkční kulturní dramaturgii nezbytné. Studentům otevíráme cestu do profesního prostředí – jak z hlediska teoretického a praktického vzdělání, tak z hlediska kontaktů, během studia přirozeně získávaných. Připravujeme pro praxi sebevědomého, motivovaného, produktivního, teoreticky a prakticky vzdělaného kulturního dramaturga – rovnocenného partnera členům tvůrčího týmu: ať už uměleckého, nebo kulturně-organizačního.

Máte nějakou představu, co by se dalo do výuky zavést nebo do budoucna vylepšit?

Studijní program je akreditovaný, jeho předměty jsou pevně dané. Nyní je z hlediska obsahu studia nutné „jen“ jej v co nejkvalitnější podobě naplnit. Jako svůj hlavní úkol směrem dovnitř pak vnímám ono známé „nastavení procesů“ – zkrátka aby vše běželo jako na drátkách z hlediska rozdělení kompetencí v pedagogickém týmu. Tím spíše, že je velmi malý (pokud jde o interní kolegy). Směrem ven by pak bylo dobré zvýšit popularitu Kulturní dramaturgie – tedy povědomí o ní – i mimo náš region.

Plánujete i kroky na podporu kreativity studentů? Jaké možnosti umělecké seberealizace na studenty čekají?

Zde se nic zásadního nezmění, stále je během studia kladen důraz na praxi v institucích našeho kraje a na vlastní tvůrčí projekty studentů. Samozřejmě zůstává i tradiční festival Na cestě, který připravují sami studenti (pod odborným vedením) od A do Z, stejně jako projekt 3jsou3 (inscenovaná čtení dosud neinscenovaných dramatických textů), kde mohou projevit svou uměleckou stránku – opět pod odborným dohledem pedagogů-divadelníků.

Dá se předpokládat, že nás čekají i změny ve vedení a struktuře studentského Festivalu Na cestě, o jaké změny se jedná?

Garantem celého projektu je nově kolegyně Pavla Bergmannová, disponující řadou zkušeností z příprav jiných festivalů a PR oblasti.

Když se řekne „dramaturgie“, laik většinou tápe a neví. Jistě jste byla přítomna i u přijímaček, kdy někdo z uchazečů o studium sám nevěděl význam tohoto slova. Jak byste jej stručně definovala pro člověka mimo obor?

Když se řekne dramaturgie, leckdo si představí tu divadelní. Dramaturgie v kultuře znamená vlastně totéž, jen na širším žánrovém a organizačním poli. Tedy opět: schopnost vybrat pro daný účel (festival, kulturní dům nebo třeba letní tábor pro děti) ty nejvhodnější aktivity. Vědět, kdo by je měl realizovat, oslovit vhodné spolupracovníky, domluvit se s nimi na obsahu i kompetencích, vše zorganizovat a zaplatit. Základem toho všeho je vlastní přehled o aktuálním a uměleckém dění, finanční rozvaha a racionální přístup – a z hlediska přípravy dané akce pak jasně formulovaný cíl. Nutná je také otevřenost k jeho případným úpravám za daných technických podmínek či na základě inspirace ze strany spolupracovníků. Vždy bychom však měli všichni jasně vědět, o co nám jde – a dosahovat toho spoluprací. Teď mluvím o našem studijním programu z hlediska toho, co studenty učí, i z hlediska své „vize“ jeho vnitřního fungování.