Autor: Ružena Hradská – studentská redakce Slezské univerzity

Jak se profesionální hasič dostane do role učitele na vysoké škole? Co vás k tomu motivuje?

Ke spolupráci se Slezskou univerzitou jsem se dostal přes Katarínu Petrlovou, se kterou jsem se poprvé setkal během své pracovní činnosti na pracovišti krizového řízení na magistrátu v Opavě. Ta mi tuto spolupráci nabídla a já si řekl, že by to mohlo být zajímavé pro všechny strany.

Rád předávám své profesní znalosti a zkušenosti studentům, kteří se chtějí něco naučit. Vnímám, že je o to na půdě Slezské univerzity zájem. Zároveň tady studentů není mnoho, takže se dá cíleněji bavit o tématech, dělat to trošku jinak než takovou tou klasickou výukou. Musím říci, že spolupráce se studenty, kteří budou třeba časem pracovat v oblasti krizového řízení, je na velmi dobré úrovni.

Čím se zabývají obory nebo předměty, které vyučujete?

Vyučuji pouze studenty oboru Aplikovaná matematika pro řešení krizových situací. Předměty, které vyučuji, se zabývají přehledem, strukturou a organizací složek integrovaného záchranného systému (IZS) a krizovým řízením. Konkrétně tedy specifikace a činnosti hasičů, policie, záchranné služby, úkoly tohoto systému při zvládání mimořádných událostí a krizových situací, jak spolu tyto složky IZS spolupracují, jakou mají působnost. Snažím se přiblížit studentům smysl a fungování systému IZS a systému krizového řízení ve státní správě, proč jej máme a jak ho využíváme.

Dá se charakterizovat student, který studuje takový obor?

Takového studenta bych charakterizoval jako někoho, kdo je schopen analytického myšlení, dovede si sehnat informace a taky s nimi pracovat. Umí se rozhodnout a být efektivní s dopadem na to, co potřebujete. Dovede pojmenovat problém, vyzná se v tom problému a navrhne nějaké řešení, které pak aplikuje do praxe.

Využíváte často vědomosti z výuky na Slezské univerzitě ve své hasičské praxi?

Určitě ano, obzvláště v této době, kdy složky IZS fungují také v rámci pandemie koronaviru. Je vyhlášen krizový stav a systém krizového řízení funguje nepřetržitě. Jsem také členem povodňové komise města Opavy a součástí krizového štábu města. Takže vědomosti, které se snažím studentům dále předávat, jsou čistě praktické a z reálného prostředí. 

Proč jste se rozhodl pro práci hasiče? Byl to váš dětský sen?           

Tenkrát jsem nad tím moc nepřemýšlel. Po studiu na vysoké škole jsem na určitý čas odjel do zahraničí a když jsem přijel zpátky, tak mě shoda okolností zavála k hasičům. Ale jsem rád, že jsem se tak rozhodl, a jsem maximálně spokojený, protože to je něco, co je nevšední, je to zajímavé, pokaždé jiné a má to nějaký smysl – pomáháte ostatním.

Jak ovlivnila pandemie vaši práci?

Museli jsme přijmout v rámci naší organizace opatření k tomu, abychom minimalizovali možnost nákazy někoho ze sboru. Provedli jsme objektová a organizační opatření. Musíme různé věci dělat jinak. Taky to pochopitelně znamená zvýšenou zátěž nejen pro výjezdové hasiče, protože zcela logicky jsou na všechny příslušníky vyvíjeny větší pracovní nároky. Druhá věc je ta, že se na nás můžeme dívat jako na organizační složku státu, která plní úkoly v přenesené působnosti. To znamená, že jelikož jsme nejen základní složkou IZS, tak jsme také součástí celého systému krizového řízení. V rámci vyhlášení krizového stavu plníme kromě naší činnosti i další důležité úkoly. A není toho málo.

Začátkem roku byl velký nedostatek ochranných pomůcek, změnila se od té doby situace?

Pomůcek je již dostatek, situace se hodně zlepšila. Pokud mluvím za systém IZS, jsme průběžně zásobováni cestou státu a kraje.

Stalo se vám, že jste někomu zachránil život?

Stalo se mi to dvakrát, ne že bych někoho vyloženě vytáhl z hořícího domu, je mi jasné, že většina lidí si to spojí s povoláním jako hasič, protože hasí, ale hasičský záchranný sbor pomáhá z 80 % také u dalších událostí – dopravní nehody, technické havárie, živelní pohromy atd. Mně osobně se v mém volnu stalo dvakrát, že jsem někomu pomohl. Šlo o dvě nehody, jedna byla dopravní nehoda motorkáře a druhá nehoda cyklisty. V obou případech jsem šel náhodou kolem a jsou to situace, kde je člověk nucen přepnout do jiného režimu a pomoci té osobě. Myslím si, že je dobré znát základní pravidla první pomoci a umět je využít.

Máte nějaké rady pro běžné lidi, jak lépe pandemii zvládnout, nebo nějaký vzkaz pro studenty?

Je třeba hledat ověřené informace, protože v dnešní době jsme zahlceni tolika informacemi, až se v tom člověk ztrácí. Studentům bych vzkázal, aby mysleli na své zdraví, zbytečně neriskovali, snažili se dodržet všechna nařízení, ať už si o tom mohou myslet cokoliv, a určitě ať v sobě nepěstují pocit strachu, protože to moc věcem nepřispívá. Důležité je hlavně to zdraví a mít veselou mysl. Můj názor je ten, že tu pandemii nejde zastavit, ale lze to jakousi naší sebekázní zvládnout tak, že to bude mít pro společnost co nejmenší následky. Přeji všem jen to dobré a věřím, že to společně zvládneme tak, že se náš život vrátí časem do normálu.