„Erasmáci“ chtěli přijet na Slezskou univerzitu i v době koronavirové

  • Radim Šlezingr
  • 14.10.2020
I za zcela běžných okolností si spousta potenciálních zájemců o program Erasmus+ klade otázku, zda jet či nejet a proč. Ale co teprve v době koronavirové? Program Erasmus+ i v neklidném období podporuje mladé lidi při studijních pobytech v zahraničí a Slezská univerzita momentálně hostí hned několik odvážných studentů v Opavě i Karviné. Jelikož chceme zahraniční i naše posluchače podporovat v dalším rozvoji, vyzpovídali jsme konkrétně tři zahraniční studenty právě na téma Erasmus+ a koronavirová situace.

Autor článku: Eva Gladkovová – studentská redakce

Přinášíme vám tři odlišné příběhy studentů, kteří svou zahraniční zkušenost s Erasmem+ prožívají na Slezské univerzitě. Svůj úhel pohledu s námi sdíleli Natascha Braun z Německa, věnující se na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě germanistice. Také Kay Heldt, rovněž z Německa, pod křídly Fakulty veřejných politik v Opavě zaměřený na veřejnou správu a sociální politiku, a Řek Christos Pasentsis, který k nám byl vyslán z Krétské univerzity a na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné studuje management.

 

Jak tvoje rozhodování a výběr místa pro Erasmus+ ovlivnil virus a vše kolem něj?

Natascha: Erasmus jsem chtěla vyzkoušet a jednoduše si nemyslím, že by se vyplatilo vyčkávat. Nikdo neví, jaká bude situace za rok, a tak by bylo škoda promarnit šanci. Česká republika, ačkoliv je tak blízko, pro mě představovala něco nového a zatím nepoznaného, i když jsem už dříve navštívila třeba Prahu nebo Karlovy Vary. Každopádně ze Slezské univerzity jsem dostala odpověď jako první a velmi se mi líbila, tím byl dán výběr.

Christos: Česká republika byla vlastně až můj druhý výběr, ale do Francie jsem kvůli okolnostem koronaviru jet nemohl. Francouzštinu se učím už déle, kdežto tady je to pro mě s jazykem trochu těžší. Nicméně od prvního dne si to tu užívám.

Kay: Byl jsem už trochu připravený na případné komplikace. Zahraniční stáže absolvuji v rámci mého studijního oboru a začátkem letošního roku jsem kvůli koronavirové krizi musel předčasně ukončit stáž v Egyptě. Česká republika se zdála být ideální volbou pro svou kulturu, která je té německé tak blízká a zároveň je tak rozdílná, i pro úroveň studia a zdravotní péče.  

Christos Pasentsis, Praha. foto: Christos Pasentsis
Natascha Braun, Stříbrné jezero v Opavě. foto: Natascha Braun
Kay Heldt v Praze. foto: Kay Heldt


Situace v ČR se během září začala rychle měnit. Provázely tě během příjezdu obavy?

Natascha: Ano. Sice jsem se už nemohla dočkat, ale v tu chvíli se nervozita nevyhne asi nikomu. Vlastně já sama kontroluji data trochu detailněji až teď, protože to vypadá, že kvůli hrozící karanténě za mnou nebudou moci přijet na návštěvu přítel ani rodina, jak jsme plánovali. Ale zůstáváme klidní. Spíš mě trochu matou neustále se měnící opatření v ČR.

Christos: Vždy, když mám někam vyrazit, rád si hledám kompletní informace. V Česku se sice před mým příjezdem vyskytovalo podstatně více případů než v mé zemi, ale zdálo se, že situace je stabilní a pod kontrolou. Pravidelně se dívám na situaci v ČR i Řecku, tam už jsou snad věci na dobré cestě, ale mám vetší strach o rodinu, než že bych se nakazil já sám.

Kay: Více než já sám kontrolovala moje rodina, jestli je vůbec bezpečné odjet. Ale na hranicích ani jinde jsem se cestou nesetkal s žádnými komplikacemi a lidé jsou tu velmi milí a vstřícní, což mou rodinu alespoň částečně uklidnilo. Přirozeně také já teď kontroluji situaci v Německu, právě kvůli zdraví a bezpečí rodiny.

 

Jak na tvůj plán odjet do Česka na Erasmus reagovala rodina a přátelé?

Natascha: Je to neskutečná příležitost, jak se osamostatnit a naučit se starat sama o sebe právě i v těžkých situacích. Moje rodina mě od samého začátku podporovala a stále podporuje. Za to jsem vděčná.

Christos: Rodiče byli celkem vyděšení, ale důvěřují mým rozhodnutím a plánům. Abych řekl pravdu, někteří moji přátelé mi spíše závidí.

Kay: Jak už to bývá, maminka měla a má strach. Ale i tak moje rozhodnutí, stejně jako zbytek rodiny, respektuje a snaží se mi pomáhat. 

Christos Pasentsis s dalšími studenty v Javorníkách. foto: archiv Christose Pasentsise
Kay Heldt a Natascha Braun (první zprava) na zámku Hradec nad Moravicí.


Jsi spokojený/á s výukou? Myslíš si, že je fakulta dobře připravena na změny?

Natascha: Jsem šťastná, že jsem v Opavě stihla alespoň dva týdny prezenční výuky, a dovolím si rozhodně tvrdit, že fakulta, nebo minimálně právě Ústav cizích jazyků, na kterém studuji germanistiku, je velmi dobře připraven na jakékoliv změny.

Christos: Ano, fakulta se zdá být velmi dobře připravena na různé scénáře výuky. Ačkoliv mě velmi mrzí omezení osobního kontaktu právě při prezenčních seminářích a přednáškách. A taky jsem doufal ve zlepšení úrovně angličtiny, což samo sebou online nejde tak rychle jako při živé konverzaci.

Kay: Vzhledem k tomu, že jsem na fakultě v tuto chvíli jediný student Erasmu, mám přednášky a semináře v angličtině sám tak jako tak, tudíž se pro mě vlastně moc nemění. Akorát mě trochu překvapila některá zadání, nejsou tak striktní jako v Německu.

 

Jak tedy hodnotíš Erasmus v době koronavirové?

Natascha: Je opravdu škoda, že nás tu krize a opatření zastihly v takové míře, ale jak už jsem zmínila, výuka je super, stihla jsem podniknout pár výletů a poznat několik skvělých lidí. Když má člověk kolem sebe tu správnou partu, dá se i z takové situace vytěžit něco dobrého.

Christos: Nejsem si jistý, kam vlastně Erasmus+ teď směřuje. Člověk nemůže tak dobře poznávat život a kulturu nového místa, některé věci se online zkrátka dělat nedají. Vlastně je to teď trochu frustrující, co se sociálního života týká. Ale aspoň mám možnost zatím trochu cestovat po okolí a věřím, že dobrodružství je v životě potřeba.

Kay: Jsem původem z Berlína, takže na to, jak je Opava malé město, mě nepřestává překvapovat. Jsem tu spokojený hlavně díky milým lidem a krásnému prostředí. Protože v 27 letech jsem už trochu starší než ostatní studenti, musím řešit i některá rozhodnutí související s mým vzděláním a kariérou v Německu, což mi momentální opatření ztěžují. I tak je to ale zajímavá a dobrodružná etapa.