Slezská univerzita podporuje esport!

  • Daniel Martínek
  • 22.09.2020
Jste hráči počítačových her a rádi byste svůj um prověřili proti soupeřům? Staňte se esportovci! Vytvořte spolu s námi komunitu ve stále oblíbenějším fenoménu elektronických sportů, který rozhodně není cizí ani studentům na Slezské univerzitě. A pokud jste jen fanoušci počítačových her, může vás zajímat, že vedle všech oborů z oblasti informatiky, jež Slezská univerzita nabízí, má škola aktuálně podanou žádost o akreditaci specializace oboru Moderní informatika s názvem Počítačová grafika a hry, která čeká na schválení!

Autor: Radim Šlezingr

Elektronický sport (esport) je fenoménem několika posledních let, přičemž jeho hlavní základnu sledujících tvoří mladší generace. V řadě počítačových her různých žánrů se odehrávají turnaje a ligové soutěže se stanovenými pravidly, ve kterých hráči soutěží o finanční nebo věcné ceny. Ty bývají často zaměřeny na vlastní herní vybavení. Provozuje se na všech herních platformách – PC, XBOX, Playstation a třeba i v mobilních hrách.

„Jedná se o přenesení sportu do digitálního, možná až virtuálního prostředí. Obvykle se hrají hry, které nemají se sportem jako takovým nic společného, ale najdeme i klání ve virtuálním závodění, fotbale, hokeji i dalších sportech,“ říká Mgr. Kamil Matula z Ústavu informatiky na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě.

Herních titulů, které se hrají na turnajích, je celá řada. Ať už se jedná o populární žánr Battle Royale (Fortnite, PUBG, Call of Duty: Warzone, Apex Legends atd.), MOBA hry (Masivní online bojové arény – League of Legends, DOTA), taktické střílečky (Counter Strike: Global Offensive, Valorant) případně karetní hry (Hearthstone, Magic: The Gathering Arena, Gwent) a také již zmiňované sportovní tituly jako FIFA, NHL, NFL.

V esportu lze dosáhnout různé výkonnosti. „Konají se turnaje amatérů i profesionálů. V amatérských kláních proti sobě vystupují kamarádi, kteří danou hru hrají a pro účel turnaje zformují tým. Turnaj je obvykle organizován online a soutěžící v něm mohou vyhrát nejčastěji věcné ceny. Profesionální hráči jsou nejčastěji sdružení pod oficiálním týmem, jsou placení za hraní počítačových her a své denní aktivity vyplňují tréninkem, ať už se jedná o fyzické nebo psychické cvičení nebo samotné hraní dané hry. Ve světe tzv. pro-gamingu, profesionálního či sportovního hraní počítačových her, existuje scouting podobně jako ve sportu – u profesionálních týmu jsou lidé, kteří sledují excelentní výkony hráčů a nabízejí jim smlouvy,“ uvádí Kamil Matula.

Ilustrační foto (zdroj: www.udel.edu)


Esport však není pouze uzavřený v online prostoru. Řada velkých turnajů je show, na kterou se sjíždějí diváci, aby sledovali své oblíbené hráče. Častým místem, kde se k nám asi nejblíže takové turnaje odehrávají, jsou polské Katovice, ale podobných velkých klání najdeme na celém světě spoustu. Pro-gaming lze posledních pár let sledovat i na českých televizních stanicích ve speciálních pořadech. Tomuto tématu je věnována i řada magazínů, internetových časopisů a streamovaných pořadů.

Špičkoví hráči si přijdou i na velmi pěkné peníze. Jeden z nejlepších jihokorejských hráčů si vydělával ročně i několik milionů dolarů. Nutno ale podotknout, že Jižní Koreu lze považovat za kolébku profesionálního hraní počítačových her. V některých případech je i profesionálním hráčům umožněno si „přivydělávat“ a dělat tak aktivní reklamu esportu. „Jedná se o další fenomén, kterým je online sledování hraní jiné osoby. Ať už se jedná o sledování tzv. Lets Play videí např. na platformě YouTube, anebo živé sledování hry na dnes stále populárnější platformě Twitch. Hráč tak získává další peníze buď z přímo zasílané finanční podpory sledujícími, případně i na základě smlouvy s vysílací platformou z reklam a zaplacených předplatných, která publiku přinášejí určité výhody,“ dodává Kamil Matula.

V České republice funguje ESA (Esportovní studentská asociace). Jedná se o celorepublikový studentský meziuniverzitní spolek, který si klade za cíl propojit studenty napříč republikou, vytvořit a provozovat vhodnou infrastrukturu pro univerzitní soutěž v elektronických sportech. Momentálně organizuje turnaje ve třech herních titulech – League of Legends, Counter Strike a Hearthstone. Prostřednictvím této organizace bude možné zapojit se do esportu také na Slezské univerzitě.

„Rádi bychom zformovali komunitu hráčů, kteří mají rádi videohry a rádi by našli další spoluhráče. Bandu nadšenců, kteří by si rádi zkusili zahrát také v turnajích a ukázali, co umí. Přijde mi to pro české prostředí jako skvělá myšlenka, jelikož tradiční univerzitní sport se u nás tak jako na západě příliš nedrží, ale v esportu by se mohl uchytit,“ doplňuje Kamil Matula. Univerzita nyní připravuje podpis memoranda s organizací ESA. Následně by mohla studentům poskytnout také komunikační platformu či dokonce prostory, kde by se hráči mohli scházet a trénovat. Esport se může formovat i v obou univerzitních městech, tedy v Opavě a Karviné. Třeba se dočkáme derby právě mezi Opavou a Karvinou…

Máte-li zájem se do esportu zapojit už teď, zaregistrujte se na webových stránkách esportsa.cz do E3 Akademického mistrovství. V něm se utkají týmy ve třech herních titulech. Stačí jen vyplnit údaje o sobě a o škole, kterou studujete, v registračním formuláři pro daný titul. Je možné hlásit se jako jednotlivec i jako neúplný tým. Organizátoři vás okamžitě dají do kontaktu s dalšími hráči z naší univerzity, kteří také hledají spoluhráče. Čas na registraci je do konce září.


„Pokud bude esport na Slezské univerzitě, rád se v budoucnu zapojím,“ říká student a hráč Vojtěch Hahn

Čtyřiadvacetiletý student Filozoficko - přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě se poprvé setkal s esportem už na střední škole. A láska k němu mu vydržela dodnes.

Vojtěch Hahn studuje informatiku a výpočetní techniku, proto má k týmovému soupeření v „onlajnových“ počítačových hrách blízko. „Esport jsem si vyzkoušel už na střední škole. Začal jsem tehdy hrát a zlepšovat se. Měl jsem i komunitu kamarádů a poznal jsem spoustu lidí z různých koutů Evropy. S některými se bavím doteď, dokonce jsem se s nimi osobně setkal,“ popisuje své hráčské začátky.

S esportem pokračoval také na vysoké škole v Ostravě. Tam měl před svým přestupem na Slezskou univerzitu možnost zahrát si v rámci několika organizovaných týmů. Oblíbil si zejména hru League of Legends. V ní hrají proti sobě dva týmy složené každý z pěti hráčů.

„Pomocí strategických rozhodnutí se snažíte postupem času zničit protivníka. Vyděláváte peníze likvidací nepřátel a snažíte se jim zničit základnu,“ popisuje stručně princip hry. Jeden takový souboj proti jinému týmu trvá přibližně od 15 do 50 minut. Celý turnaj se ale může protáhnout třeba i na šest hodin.

Student Slezské univerzity a hráč Vojtěch Hahn (foto: Radim Šlezingr)


„Když jsme hráli turnaje, tak jsme je hráli ve stylu vyřazovacího pavouka. Takže jsme měli skupiny, kde hrál každý s každým. To byly třeba čtyři zápasy, které se měly odehrát za týden. Záleželo, jak se hráči domluvili. Proto jsme se třeba sešli večer v osm po škole a hráli jsme zhruba hodinu,“ dodává. Některá kola turnaje hrál doma na počítači, na finále se sešel se svými kamarády z týmu už ve společné místnosti.

I když se esportu dnes už nevěnuje kvůli nedostatku času jako dříve, svou „hráčskou“ budoucnost nezatracuje. „Kdybych věděl, že se na Slezské univerzitě bude něco takového konat a věděl bych o lidech, kteří to hrají, tak bych se určitě zapojil,“ doplňuje. Rád by byl   v budoucnu dokonce členem některého nově vzniklého týmu, protože zájem o esport na Slezské univerzitě podle něj mezi studenty určitě bude. „Když jsme se snažili dělat neoficiální turnaje na univerzitních kolejích v derby nebo závodění s auty, tak se nás sešlo třeba dvanáct. Nebyl problém ty lidi sehnat,“ tvrdí.

A může esport přinést i něco navíc, než je jen radost ze hry? „Určitě se skrze esport dají navázat kontakty také s děvčaty, protože jich hraje spousta,“ dodává s úsměvem Vojtěch Hahn. Jeden příklad za všechny: v jednom z náhodně vybraných týmů, kam se připojilo deset lidí z celé Evropy, potkal svou dnešní kamarádku. „Seznámili jsme se přes tu hru. Líbilo se mi, jak hraje, tak jsme se začali na dálku bavit. No a zjistil jsem, že je nejen z Česka, ale dokonce se mnou chodí do školy,“ dodává.  A také o emoce při hře podle něj není nouze: „Emoce tam jsou. Během tří vteřin můžete prohrát celou hru, která trvá třeba čtyřicet minut. To potom zamrzí.“