Pomáhat lidem s jejich problémy mi přijde normální

  • Daniel Martínek
  • 31.08.2020
…říká naše studentka Tereza Stiborská, která se stala na den tváří Instagramu britské královské rodiny.

Slezská univerzita v Opavě má ve svém středu řadu výjimečných lidí. Posluchačka prvního ročníku navazujícího studia oboru Veřejná správa a sociální politika Tereza Stiborská se na jeden den stala člověkem, který měl pod palcem Instagram britské královské rodiny. Řada lidí se ptá, jak se to Tereze povedlo, ale možná je důležitější otázka PROČ? Proč si holky ze střední Evropy všiml sám vévoda z Edinburghu princ Philip? Tereza Stiborská je totiž členkou Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, kterou možná znáte pod zkratkou DofE.

Autor: Jakub Plaskura – studentská redakce Slezské univerzity

Co je vlastně ta zvláštní zkratka DofE?

V podstatě jde o mezinárodní organizaci, o cenu vévody z Edinburghu, která pomáhá mladým lidem od 14 do 24 let v jejich rozvoji. Dobrovolnická činnost je jen jedna z možností, k čemu se člověk může uchýlit, jinak jsou tam i sportovní aktivity a spojení člověka s přírodou. Co se týče dobrovolnické činnosti, tak je opravdu hodně rozmanitá. Mohla jsem se spojit s nějakou organizací v tuzemsku, aby mi doporučila nějakou dobrovolnickou činnost, ale také jsem si mohla něco vybrat sama. Jinak za dobrovolnickou činnost se považuje třeba i pravidelné sekání zahrady nemocným sousedům a podobně prospěšné úkony. DofE má svoji českou pobočku a skrze ni jsem byla vlastně oslovena, zda bych do tohoto jednodenního instagramového dobrodružství šla.

Cílem organizace DofE je tedy co?

Řekněme, že cílem je rozvoj ducha mladého člověka. Mladé lidi DofE dokáže strhnout k tomu, aby dělali něco prospěšného pravidelně ve svém volném čase. Já měla třeba online kontrolorku, jestli plním to, co jsem si předsevzala. Posílala jsem jí, co jsem dělala v daný den s člověkem, kterého jsem měla svěřeného v rámci dobrovolnictví. Kdo se rozhodne pro rozvoj sebe sama ve sportu, tak na něj může jako kontrolor klidně dohlížet trenér apod.

Jakým směrem ses angažovala jako dobrovolník?

Začala jsem se aktivně účastnit dobrovolnického programu na přelomu listopadu a prosince loňského roku. V Elimu (obecně prospěšná společnost pomáhající potřebným) jsem si nechala udělat kartičku dobrovolníka, prošla jsem psychotesty a získala jsem průpravu v komunikaci. Potom jsem začala docházet do Domova Bílá Opava. Chtěla jsem si totiž vyzkoušet dobrovolnictví se seniory, protože do té doby jsem měla převážně zkušenosti s dětmi a chtěla jsem si rozšířit obzory. Na začátku je to složitější, protože se hodně dbá na to, aby si senior a dobrovolník lidsky sedli. Takto jsem pomáhala až do nouzového stavu, který byl vyhlášen v ČR. Myslela jsem si, že tedy svou dobrovolnickou činnost přeruším a po uklidnění situace budu pokračovat, jenže DofE vyžadovalo jistou pravidelnost a to je vlastně dobře, že člověka přiměje k něčemu, k čemu by se třeba sám neodhodlal. Moje kontrolorka mi nabídla nějaké alternativy. Povídali jsme si totiž o tom, co právě dělám v nouzovém stavu, a zmínila jsem se jí, že si píšu s lidmi. Zní to zvláštně, ale mně opravdu psali známí známých, protože věděli, že jsem studovala psychologii, takže najednou mi chodily dotazy na to, jak zvládat nudu zavřený doma, jak překonat úzkostný záchvat, jak se vypořádat se strachem, že člověk přijde o zaměstnání, a podobné věci, které prostě v tomto období řešila či stále řeší celá řada lidí. Tak mi bylo sděleno, že toto by vlastně mohla být má dobrovolnická činnost. Přišlo mi to trochu absurdní, protože jsem měla za to, že pomoci někomu, když napíše o radu, je přece normální. A pak klasika. Pomáhala jsem mamince s šitím a distribucí roušek, takže já vlastně opravdu nevím, čím jsem vévodu zaujala.

Píšeš si s těmi lidmi, kterým jsi pomáhala, nadále?

U mnoha lidí skončila naše konverzace s koncem nouzového stavu. Někteří se přímo zeptali, jestli mi mohou napsat znovu, kdyby se něco podobného opakovalo, třeba mi poděkovali za pomoc a pak na shledanou. Může to znít zvláštně, ale covid nás všechny spojil. Najednou jsme všichni chtěli odpovědi na stejné otázky, takže jsme sdíleli své zkušenosti a to těm lidem pomáhalo. Nebyly to žádné extra niterné debaty. Za psychologem se po konci jejich sezení taky málokdo vrací, protože už nemá důvod. Ne že bych se tedy za nějakého terapeuta považovala, protože mám vystudované jen tři roky psychologie, ale do jisté míry jsem tak na ty lidi mohla působit. Když jsme zabředli do něčeho závažnějšího, tak jsem se je hned snažila odkázat na odborníka, ale přesto se mnozí lidé nechtěli svěřovat někomu cizímu a spíše si povídali se mnou, protože už mě znali lépe, ale jak už jsem řekla, šlo třeba o řešení problému, kdy šéf danému člověku řekl, že kvůli covidu možná zkrachuje a bude muset propouštět, tak člověk byl logicky ve stresu a nevěděl, co bude dál.


Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské
Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské
Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské Ukázka Stories z Instagramu Terezy Stiborské


Vůbec by mě nenapadlo, že taková forma dobrovolnické činnosti existuje. Kdy to pro tebe bylo nejtěžší?

To je těžká otázka. Spíše bych dokázala říct, kdy to bylo obecně nejtěžší pro ty, se kterými jsem si psala. Bylo to období Velikonoc, protože máme zažité nějaké rituály spojené s těmito svátky, hojně navštěvujeme rodinu. Najednou tato možnost nebyla a mnoho lidí to velmi špatně snášelo.

Co by tě nejvíce zajímalo ve tvém profesním životě?

Poradenská a školská psychologie a náhradní rodinná péče.

Tu samotnou ideu DofE a tvého dobrovolnictví už tedy chápu, ale proč by měli být na Instagramu britské královské rodiny mladí lidé z různých koutů světa se svými příběhy? Pídila ses po tom?

DofE je program, který zaštiťuje britská královská rodina, do které samozřejmě patří vévoda z Edinburghu, takže tam je asi ta základní provázanost, ale proč takový koncept, to nevím. Sice jsem se o to zajímala, ale nic zásadního jsem nezjistila. Tím, že se můj instagramový den hodně dotýkal situace kolem koronaviru, mám takovou domněnku, že šlo možná o snahu posílit morálku lidí zejména ve Velké Británii, protože tento profil logicky sledují hlavně Britové, ale podloženou tuto myšlenku ničím nemám. Mohu se skutečně jen domnívat.

Co se ti honilo hlavou, když ses dozvěděla, že by ses na den měla stát tváří britského královského Instagramu?

Moje první reakce byla, jestli si všimli, že můj osobní Instagram je v podstatě neaktivní. Můj život se netočí kolem toho, že si fotím momentku, jak jsem vstala a na snídani mám vločky. Vůbec mě to nezajímá. Instagram zkrátka není platforma pro člověka, jako jsem já. Na druhé straně pomyslného telefonního drátu se ozvalo, že to vůbec nevadí. Zeptala jsem se na cíl toho všeho. Bylo mi odpovězeno, že jde o propagaci České republiky a samotného DofE, tak jsem si řekla, že by o tom lidé měli více vědět.

Svůj den na Instagramu britské královské rodiny si vyzkoušeli ještě další čtyři mladí lidé. Odkud byli a čím zaujali vévodu z Edinburghu?

Byli tam lidé z Keni, Kanady a dva z Indonésie. Byla jsem tedy jedinou Evropankou. Úplně přesně jejich dobrovolnictví asi nedokážu popsat, ale vím, že jedna slečna tam byla, protože založila vlastní neziskovou organizaci, a ten chlapec z Keni svou činností vlastně pomáhal vesnici, kde žil, k lepšímu životu a inspiroval tam řadu lidí.

Svůj „instagramový“ den už máš za sebou. Jak to probíhalo?

Šlo hlavně o vkládání stories, které jsem si připravila dopředu. Celkem jich bylo šest. Nejprve jsem se snažila nějak stručně představit v úvodním videu, pak tam byl odkaz na mou dobrovolnickou činnost se seniorkou na vozíčku, v dalším příspěvku bylo vysvětlení, proč jsem toho musela nechat, že jsem musela respektovat v první řadě bezpečí té paní a už jsme se nemohly setkávat, pochopitelně jsem se zmínila i o tom, jak jsem pomáhala lidem na sociálních sítích, nemohl chybět ani post, jak šijeme doma roušky, a na závěr zhodnocení celé mé dobrovolnické činnosti v malém srdci Evropy.

Co říkáš na to, že si najednou novináři a televizní stanice začnou všímat toho, že jsi na Instagramu britské královské rodiny? Přitom to podstatnější, tedy pomoc nějaké babičce, která už nikoho nemá, mít chápavé slovo pro člověka s depresemi, tvá práce s dětmi na táborech, tohle vše je mnohem zásadnější z mého pohledu, ale poprask v médiích to nevyvolá.

Je to přesně tak, jak jsi teď popsal. Je to obrovská škoda, že hodně lidí si nevšímá takového toho třeba i malého dobra, co je kolem nich. Taky mi to ukázalo neskutečnou sílu internetu, což je trochu děsivé. Internet je sice skvělá věc, ale že by mohl spasit svět, to se mi tedy nezdá.

Jelikož se nevyžíváš v rozhovorech a už jsi jich dělala poměrně dost, tak ti chci dát možnost, abys na závěr řekla něco, co máš ještě na srdci, pokud cítíš takovou potřebu.

Asi bych ráda řekla, že jsem do toho skutečně šla proto, aby se více lidí dozvědělo o DofE, protože je to skvělý projekt, který spojuje lidi, a rozhodně nelituji, že jsem se odhodlala jej vyzkoušet.