Autor: Jan Polák – studentská redakce SU

Jednoznačně mysleli Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (KVIFF). Samotný festival, červený koberec a Jiří Bartoška, to je nejčastější (a u některých jedinců jediná) asociace, která se jim u mého rodného města vybaví. Není divu. Tato světová filmová událost fascinuje odmala i mě. Kdo nikdy největší tuzemskou filmovou událost nenavštívil, nedokáže pochopit, jak skvělou atmosféru tato desetidenní přehlídka představuje.

Vždy pro mě léto odstartoval první den filmového festivalu. Procházka po karlovarské kolonádě, kde potkáte hvězdy nejen českého, ale také světového filmu. Bary kolem řeky Teplá, ze kterých 24 hodin po 10 dnů nepřetržitě zní hudba. Doprovodný program, na němž můžete debatovat s tvůrci aktuálních filmů, koncerty největších českých kapel a světové premiéry filmů v jednom z nejkrásnějších kin ve střední Evropě. Protože tím Velký sál v Hotelu Thermal opravdu je. To je pro mě KVIFF.

Bohužel jsou pouze dvě možnosti, jak se na taková místa dostat. Buď si vystát několikahodinové fronty na akreditace a lístky, nebo na festivalu pracovat. Já si zvolil tu druhou možnost. V roce 2014 jsem se poprvé odvážil napsat do agentury, která zajišťovala pracovníky na pozici uvaděče do kin a rozdávání divácké ceny Právo. Měl jsem být tzv. právař. Musel jsem projít osobním pohovorem, který se konal v Grandhotelu Pupp, a pak už jen čekat, jestli to vyjde. Vyšlo to! První dva roky jsem pouze rozdával hlasovací letáčky. Pak mě navlékli do košile, postavili před vchod do kina a můj úkol byl složitý ve své jednoduchosti. Měl jsem otevírat dveře limuzín všem těm hvězdám, které dál kráčely po červeném koberci do útrob kinosálu. Možná to nevypadá jako práce snů, ale nikdo z dlouholetých pracovníků festivalu to jako práci nebral. Když jsem jako právař rozdával hlasovací lístky, tak jsem během deseti dnů viděl přes 30 kvalitních filmů a dokumentů. Některé dokonce ve světové premiéře. Když jsem na červeném koberci otevíral dveře od limuzíny hvězdám, jako jsou Willem Dafoe, Tim Robbins, Terry Gilliam nebo Taika Waititi, bylo to pro mě jako studenta uměleckého oboru neskutečný zážitek. A nejenom pro mě. Mezi vedoucími kinosálů pracují doktoři nebo novináři, kteří si kvůli práci na festivalu musí vzít dovolenou. Festival je pro mnohé z nás srdcová záležitost, kterou neděláme pro peníze. Je to desetidenní maraton, kde je třeba „běžet“ od rána do noci. A přesto si to všichni užíváme. Ať jsou to samotné filmy, debaty s tvůrci či různé zážitky na večírcích, které k festivalu jednoduše patří. Na jednom takovém se mi povedlo popovídat si s herečkou, která měla hlavní roli ve filmu oceněném Českým lvem. Jméno herečky i filmu si ze solidarity nechám pro sebe. Debata se dostala až k mému studiu: „Ty studuješ v Opavě? Tam máte Opavského páva, ten je super! Bohužel jsem nikdy neměla čas se přijet podívat.“ Tohle popravdě zahřálo u srdce.

V roce 2020 měl proběhnout 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Měl to být můj sedmý ročník festivalu, na kterém jsem se měl podílet coby pracovník. V dubnu však vedení festivalu vypustilo do světa tu dlouho očekávanou zprávu: VARY LETOS NEBUDOU. Vzhledem ke koronavirové situaci to bylo pochopitelné. Najednou byl pro mě začátek léta celkem pochmurný. Řada mých kolegů to cítila stejně. Pět z nás se dalo dohromady a vymysleli jsme si svůj vlastní start léta: „Co kdybychom se sešli, co kdyby festival byl, CO KDYBY – COIFF???“ A tak jsme začali plánovat náš malý třídenní festival, pouze pro pracovníky festivalu. Pojmenovali jsme ho COIFF-1, CO jako odkaz na covid, kvůli kterému festival není. IF jako kdyby. F jako festival. Chtěli jsme to pojmout zároveň jako poctu festivalu, proto také „IFF“ na konci. Chtěli jsme mít všechno, co ke KVIFFu patří – festivalovou znělku s hvězdou, merch a také letní kino. Celé se to odehrálo v Jizerských horách, ve skromných podmínkách na chatě jedné z organizátorek. Bylo potřeba dostat lidi z velkých měst do přírody a aspoň trochu navodit atmosféru karlovarského festivalu.

Znělka pro nás byla priorita. Bez té by to nešlo. Bylo potřeba v ní poukázat na to, jak je ikonický Velký sál bez diváků jako tělo bez duše. Do hlavní role jsme oslovili pražského advokáta JUDr. Petra Folprechta – muže, který je spjatý s festivalem již od roku 1974. V té době začínal jako promítač a dnes má na starosti technický dozor ve Velkém sálu v Hotelu Thermal.

Znělkou to ale nekončilo. Bylo potřeba udělat vizuál našeho festivalu, nechat vyrobit tašky, hrníčky, plakáty a zařídit mnoho dalších věcí, které jsou s pořádáním takové akce spojené. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary se připravuje několik měsíců i roků dopředu. Těch deset dní na začátku léta je pouze zakončení dlouhých a pracných příprav. Najednou ta práce nebyla dokončená – s touto myšlenkou jsme pracovali od začátku. Proto se logo vytrácí, a proto je konečný záběr znělky nedokončený a není komu festivalovou cenu předat.

Když jsme měli vše podstatné zařízené, zbývalo jediné – pozvat ty, kterým za celý KVIFF vděčíme, vedení festivalu. Jmenovitě Evu Zaoralovou, Jiřího Bartošku, Marka Ebena, Kryštofa Muchu a Karla Ocha. Pro nás to jsou ikony a symboly festivalu. Natočili jsme pro ně pozvánku na náš festival a s trochou naivity jsme očekávali, že za námi dorazí. Tři dny před zahájením našeho festivalu nám přišla odpověď ve formě videa, kterou pro nás natočili pan Bartoška, Och a Mucha. Bohužel nemohli přijet. Mrzelo nás to, ale ve finále jsme byli rádi. Všimli si totiž naší snahy, stáli jsme jim za odpověď a celá práce nepřišla vniveč. Na festival dorazili ti nejdůležitější – naši kolegové a kamarádi. To znamená ti, pro které jsme to dělali především. Pozvání dokonce přijala i hvězda naší znělky, pan JUDr. Petr Folprecht, který byl polichocen, že může léto odstartovat právě s námi.

Festival COIFF-1 byla pro nás velmi cenná zkušenost. Pět mladých lidí se rozhodlo, že si udělá festival se vším všudy, ale vlastně bez jakýchkoliv sponzorů a jen pro kamarády. Když jsme začali všechno zařizovat, byli jsme překvapení, kolik lidí z našeho okolí nás podpořilo a věřilo, že to bude fajn. Tímto bych chtěl jmenovitě poděkovat našim kamarádům, bez kterých by nám nevyšlo vůbec nic: Jiří Vacek, Jakub Neufuss, Denis Kořínek, Pavel Havrda, Štěpán Kuthan, JUDr. Petr Folprecht, David Ondráček, Daniela Beranová, Studio Hrdinů, Ateliér 204 cm, DJI Telink, Hotel Thermal, Panorama Café Turnov, Meleme Pražírna.