Fotograf světové úrovně a zároveň vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF). Jak prožívá toto období, prozradil profesor Vladimír Birgus z úhlu pohledu vyučujícího i umělce.

Jakým způsobem se mění režim talentových přijímacích/státních zkoušek? Lze vše řešit online?

Institut tvůrčí fotografie je známý velmi přísnými přijímacími zkouškami, díky nimž si můžeme z mnohem většího počtu zájemců o studium vybírat jenom ty skutečně nejtalentovanější. V posledních letech to bývá zhruba čtvrtina uchazečů. Přijímací zkoušky do bakalářského studia probíhají ve dvou kolech. V prvním kole hodnotí zkušební komise, složená z kmenových pedagogů, výstavní soubor 15 fotografií na volné téma, soubor fotografických ilustrací a stylizovaný autoportrét. Při hodnocení hraje značnou roli nejenom umělecká úroveň, ale i technická kvalita a prezentace samotných fotografií či maket drobných publikací s fotografickými ilustracemi, proto si neumíme dost dobře představit, že bychom místo reálných fotografií měli hodnotit jenom obrázky z e-mailů nebo z G Suite. Měnit narychlo možnost předkládat fotografie k přijímacím zkouškám nikoliv v originálech, ale přes internet, nebo měnit rozsah či zadání souborů k přijímačkám by nebylo férové, protože někteří uchazeči už poslali fotografie poštou v původním termínu do konce března.

Důležité je i druhé kolo přijímacích zkoušek, do něhož obvykle zveme šedesát uchazečů, kteří v talentové části dostali nejvíce bodů. To se skládá z testů z dějin fotografie a výtvarného umění, techniky fotografie a všeobecných znalostí a také z ústních zkoušek, které napoví mnoho o zájmech uchazečů o obor. Omezit riziko podvodů u testů a technických komplikací u ústních zkoušek přes internet je na ITF komplikovanější než na většině jiných ústavů Slezské univerzity, protože k nám přichází enormní počet zájemců – zpravidla kolem poloviny z ciziny.

Obdobná situace je také u obhajob bakalářských a diplomových prací. Studenti ITF totiž odevzdávají nejenom rozsáhlé teoretické práce z dějin fotografie, které by skutečně nebylo problémem hodnotit v elektronické podobě, ale i praktické práce – výstavní soubory fotografií. A ty je opravdu nutno vidět v originálech, aby bylo možno posoudit i jejich řemeslnou úroveň či způsoby adjustace. Vždyť mnoho studentů předkládá precizně vytištěné a zarámované velkoformátové fotografie nebo naopak promyšleně pracuje se skladbou fotografií o různých rozměrech. Naštěstí současná epidemiologická situace v České republice s mírným optimismem naznačuje, že přijímací i státní zkoušky budou moci podle právě schváleného zákona o zvláštních pravidlech pro vzdělávání a rozhodování na vysokých školách v roce 2020 proběhnout v posunutých termínech v prezenční podobě tam, kde je to potřebné, což plně platí o ITF. Věříme, že i klauzurní práce a praktická cvičení ze všech ročníků budeme nakonec moci hodnotit podle originálů a za přítomnosti autorů. Zatím pilně konzultujeme přes e-maily, telefony, videokonference, Informační systém SU a speciální G Suite, který jsme vytvořili pro naše studenty, ale nic z toho plně nenahradí možnost na vlastní oči vidět originály autorských fotografií. A nic z toho nenahradí naše pravidelné intenzivní čtyřdenní konzultace, workshopy, exkurze na festivaly, setkávání na vernisážích.

Co v době koronavirové dělá umělecký fotograf?

Mnoho fotografů zasáhla omezení v souvislosti s koronavirem velmi silně. Rapidně ubylo zakázek, mnohá tištěná média omezují počty zaměstnanců, výstavy jsou zavřené, nepořádají se kulturní ani sportovní akce a donedávna ani svatby… Ale potěšilo mne, že mnozí pedagogové a studenti jsou i v této situaci velmi aktivní. Třeba student 3. ročníku Ivo Žídek vytvořil s naším absolventem Janem Langerem soubor desítek portrétů lidí různého věku a společenského postavení v rouškách, které doplnili detailními snímky jejich improvizovaných roušek a především osobními příběhy. ITF nyní ve spolupráci s vedením Slezské univerzity, Opavskou kulturní organizací a Českou televizí připravuje outdoorovou výstavu těchto fotografií, která by měla být od 6. května otevřena pod názvem Život pod rouškou v okolí Obecního domu v Opavě. A už nyní je o ni zájem i v Praze a v dalších městech, záštitu jí udělí i pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková. Náš slovenský doktorand Peter Korček zase vytvořil rozsáhlý soubor až přízračně působících fotografií liduprázdných ulic Bratislavy, z něhož bude také expozice. Institut tvůrčí fotografie připravoval k 30. výročí svého založení velkou bilanční výstavu, která měla být zahájena v květnu ve všech prostorách Domu umění v Opavě, ale z pochopitelných důvodů jsme ji museli přeložit až na duben příštího roku. Zato se nám mimo původní plán podaří ve spolupráci s pražským Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze od druhé poloviny června představit její menší variantu v nádherných prostorách kubistického Domu U Černé Matky Boží v centru Prahy.  A mně osobně se konečně podařilo dokončit knihu Česká fotografie.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zvládat pracovní úkoly a nezištně pomáhat v těžkých časech není samozřejmost. Slezská univerzita má naštěstí ve svých řadách dobré duše a jednou z nich je sekretářka Zuzana Moravcová z úseku kvestora.

Víme o vás, že jste se velmi tichým, neveřejným způsobem zapojila do šití roušek pro ty, jež je potřebovali. Kolik roušek jste ušila a pro koho?

Dohromady jsem ušila asi 400 kusů roušek, které jsem rozdala různě. Asi 120 jich putovalo na žádost mé známé zaměstnancům jednoho zahradnictví. Zbytek jsem, kromě zásobení své domácnosti, darovala sourozencům, sousedům, kolem 80 kusů kolegům v práci, ale také popelářům, pracovníkům pošty, ovšem nějaké putovaly i na žádost pár lidí z Facebooku prostřednictvím České pošty – roušky zdarma.

Na co se po skončení karantény těšíte nejvíce?

Těším se na běžné věci, jako je jít bez obav do práce pravidelně každý den, na pobyt venku beze strachu z kontaktu s lidmi, dokonce i běžný nákup je pro mne momentálně problém.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se s výzvami v době koronavirové potýkají studenti, nám přiblížil Karel Prais z druhého ročníku oboru Podniková ekonomika a management na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné.

Jak zvládáš samostudium a přípravu na zkoušky v krizové době?

Samostudium je pro mě náročnější, neboť ve škole se soustředím pouze na kantora, případně se mohu doptat spolužáků. Doma mám více impulsů, které zaměstnávají moji pozornost.

Co vám dala a vzala tato mimořádná situace?

Nouzový stav mi umožňuje více se věnovat podnikání. Naopak mi bere možnost přímého kontaktu se spolužáky, kteří jsou i mými dobrými kamarády.