Autor: Eva Gladkovová – studentská redakce Slezské univerzity

Vystudoval jste obchodní akademii, pak Veřejnou správu na SU, to nejsou úplně obory blízké kariéře spisovatele. Kdy jste zjistil, že se psaní chcete věnovat naplno?

Asi ve dvanácti letech, kdy jsem na psacím stroji dělal školní noviny. Ale cesta od dětského snu k realitě je vždycky dlouhá a spletitá. Proto jsem také studoval praktické obory jak na střední, tak na vysoké škole. Vždycky je dobré, když člověk něčemu rozumí a má záložní plán, ještě k tomu svému snu.

Projevovala se u vás bujná fantazie a kreativní tvorba už v dětství?

Já vždycky říkám, že mám poškozený mozek, kdy mi každá situace rozjede několik scénářů a příběhů, kudy by se mohla ubírat, stejně jako se mi za noc zdá několik divokých snů. Nějak jsem se s tím už narodil.

Věnujete se převážně scifi a fantasy literatuře, ovšem spousta vašich děl naznačuje nebo odkazuje na reálné problémy dnešního světa. Mezitím co čtenáři nachází v řádcích vašich příběhů únik do jiného světa, vám se při psaní daří stále udržovat odstup mezi realitou a mýty?

Mýty jsou součástí reality. Koneckonců, většina z nás v nějaké mýty věří a prakticky tak ovlivňují život celé společnosti. Moje knihy jsou buď fantasy nebo sci-fi z budoucnosti, ale vždycky musí stát na reálných základech. Minimálně na tom, jak se lidé chovají a v budoucnosti budou chovat s ohledem na technologii, která je bude ovlivňovat, nebo svět, který bude jiný než ten náš. Ale lidská podstata zůstává stejná. O ní vypráví každý spisovatel, jenom jednou mu k tomu stačí existenciální drama z nezaplacené hypotéky, jindy potřebuje futuristický svět roku 2107.

Svérázné situace, které si žádají hrdiny a na přebalech ženy připomínající ikony komiksů. Celek, který může leckterému čtenáři přivodit dojmy jako z počítačové hry. Jak to vnímáte vy, je to pro vás hra nebo je za tím něco víc?

Vždycky je za tím víc. Základem je ale dobrý příběh, který čtenáře pobaví, unese jej daleko od jeho světa, aby se pak do své reality vrátil s čistou hlavou.

Jedním z ústředních motivů vašich děl jsou paranormální jevy. Jak dlouho se jimi už zabýváte?

Odjaktěživa. Už jako kluk jsem hltal knihy i mimozemšťanech nebo ty od paranormálních fenoménech od A. C. Clarka a používal je jako východisko pro své první psaní.

Jste také členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, který se zaměřuje na tzv. kritický racionalizmus. Tedy zkoumání nevědeckých a iracionálních záležitostí a názorů. O čem naopak nepochybujete?

Nepochybuji o tom, že veškerá magie pochází z naší hlavy, což jí dává skutečnou sílu. Před lety jsem vyhlásil Paranormální výzvu, kdy nabízíme přes tři miliony korun lidem, kteří věří, že mají paranormální schopnosti a nechají je otestovat pomocí vědeckých metod a experimentu. Pokud takové schopnosti prokáží, vyplatíme jim slíbené peníze. Zatím se vždy prokázalo, že vše je jenom v jejich hlavě, což není o nic méně fascinující, než kdyby někdo takové schopnosti měl.

Dalo by se říct, že při tvorbě čerpáte i ze zkušeností z redakční profese?

Práce novináře mi přinesla velké množství materiálů k literárnímu zpracování, stejně jako život studenta v Opavě.

V čem je František Kotleta jiný než Leoš Kyša?

Oba jsou trošku magoři. Jinak by to nešlo.

V obecné rovině jste srovnáván s Jiřím Kulhánkem. Ačkoliv máte jednoznačně originální styl, považujete se za jeho pokračovatele?

Každý autor je pokračovatelem těch, kdo psali před ním a na jejichž knihách vyrostl. To se nikdy nezmění.

Jako spisovatel pracujete už deset let. Máte nějakou stálou inspiraci?

Lidi. Ti nikdy nezklamou v tom, že vždy člověka překvapí.

Už kvůli důkladnému popisu prostředí a reálií zřejmě dost studujete věci kolem sebe. Zároveň působíte jako externí pedagog na své alma mater. Co byste vzkázal studentům, kteří chtějí dosáhnout podobných úspěchů? 

Aby svou školu milovali a žili s ní. Jedna věc je plnit si úkoly a sbírat kredity, druhá je žít studentský život na plno a brát si z univerzity a lidí okolo ní všechno, co nabízí. Prostě nasávat a hltat všechno, co jde.

Vy sám jste byl už při svých studiích velmi aktivní. Jakou roli v tom hrála Slezská univerzita a co ve vás zanechala?

Pocit dobrodružství z poznávání, ať už to bylo studium nebo život okolo toho všeho.

Pokud mám správné informace, teď žijete v Praze. Jak často navštěvujete Opavsko?

Pokaždé, když to jde.