„Studium kulturní dramaturgie mi pomohlo v komunikaci i organizaci,“ říká absolventka Karolína Hýsková

  • Martin Kůs
  • 11.02.2020
Nastává čas, kdy se absolventi oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo (dále KDD) začínají prosazovat v nejrůznějších odvětvích tvůrčí činnosti. Jednou z nich je i Karolína Hýsková, která po středoškolském studiu herectví na ostravské konzervatoři zvolila cestu právě přes KDD na Slezské univerzitě. Jelikož se nevěnuje jen čistokrevnému herectví, KDD jí pomohlo nastartovat i další části její kariéry.

Autor: Jakub Plaskura - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Jako pro herečku pro tebe bylo zásadní studium na konzervatoři, ale je něco, co ti dalo KDD pro rozvoj herecké složky?
Pro rozvoj herecké práce sloužily spíše teoretické předměty, které mé praktické dovednosti z konzervatoře podpořily a rozšířily.

Nejsi jen v divadle, ale co vím, tak se věnuješ i tanci, pedagogické činnosti a vystupuješ s tělesem Kompaktní risk. Tady se asi hodí dramaturgické vědomosti, ne?
Ano, při přípravě choreografie, hodiny herectví nebo programu koncertu se mi dramaturgické vědomosti velmi hodí. Co však cením ještě více, je schopnost komunikace s lidmi a schopnost organizovat akce s příslušnými orgány. Člověk jedná se zástupci škol, klubů a dalšími prakticky pořád.

Jak vnímáš Slezskou univerzitu s odstupem času?
Nejvíce kontaktu se Slezskou univerzitou mám skrze současné studenty KDD, kde jsem minulý rok vedla pohybově-herecký workshop. Byla jsem velmi mile překvapená novým prostorem pro praxi studentů na Hauerově ulici a celkovým progresem univerzity. Takové zázemí mému ročníku chybělo.


Julie v šumperkském divadle. Foto: archiv Karolíny Hýskové

Máš přehled o tom, jak se daří tvým kolegům z oboru KDD?
Ano, průběžně jsem s některými spolužáky pracovně v kontaktu. Nejvíce však s herečkami Janou Ondruškovou a Terezou Bartošovou.

Co tě vedlo k tomu jít po konzervatoři ještě na KDD?
V pátém ročníku na konzervatoři jsem začala hostovat ve Slezském divadle, takže jsem chtěla spojit práci a studium v jednom městě. A jelikož mě učení a poznávání nových lidí nesmírně naplňuje, chtěla jsem poznat další divadelní obor a jeho možnosti. S odstupem času si nejvíce cením setkání s novými pedagogy. Zejména s Hasanem Zahirovićem a Janou Cindlerovou.

Máš vysněnou roli?
Nemám. Sním jen o práci s inspirujícími lidmi.

Působila jsi už na scénách v Opavě, Šumperku, Ostravě. To je dost změn na to, jak jsi mladá. Je to tvoje životní filosofie, že změna je život?
Ano, jsem taková nezastavitelná milovnice všeho nového. Baví mě nová prostředí, nové přístupy, noví lidé. V divadelním umění je pro mě nejdůležitější ovládat co nejlépe všechny složky – pohyb, zpěv, herectví. K tomuto cíli má cesta vede přes objevování, poznávání, vzdělávání a nasávání všeho co je možné. Ať už skrze workshopy, studium nebo práci v několika divadlech.

Myslíš, že by ses uchytila jako kulturní dramaturg, kdybys herectví pověsila na hřebík?
Nejspíše ano, ale upřímně by mi chyběla aktivní herecká práce, které se věnuji teď.

Jaké chystáš nové projekty?
Chci se věnovat koncertům s kapelou Kompaktní risk. Ráda bych začala více skládat autorské texty. Soustředit se budu také na pedagogickou práci na Ostravské univerzitě a v rámci tanečních workshopů, které mě velice baví.


V roli Kitty z muzikálu Chicago ve Slováckém divadle. Foto: archiv Karolíny Hýskové
Herečka Divadla loutek v Ostravě. Foto: archiv Karolíny Hýskové