Autor: Jakub Plaskura - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Co říkáte na své ocenění? Berete to jako uznání za svou práci?
Co říkám? Já ani nevím. Byla jsem pochopitelně potěšena a ocenění je určitě uznáním mé práce a já si ho velmi vážím, ale proč jsem cenu dostala, to je otázka na někoho jiného. Snažím se už mnoho let dělat svou práci dobře.

Jak vypadá vaše výuka matematiky na VŠ?
Mám nastavené nějaké základní požadavky, které studentům sdělím na začátku semestru a pak už probíhá výuka podle plánu. Důležité je, aby si studenti osvojili způsob práce na vysoké škole. Do prvního ročníku přicházejí studenti z různých středních škol a tedy s různými znalostmi. Celý semestr se společně snažíme doplnit mezery ve znalostech a splnit požadavky studia matematiky.

Jak pracujete se studentem na VŠ, kterému nějaká část studia dělá těžkosti?
Mám jistý standard, který po studentech vyžaduji. Pokud se stane, že některému studentovi určitá část učiva dělá problémy, pak mu pomohu individuálně. Také mu doporučím vhodnou literaturu. Většina studentů na vysoké škole je pracovitá a zodpovědná. Ale najdou se i takoví vysokoškoláci, kteří vysokou školu opustí.

Říkáte, že to je jiné na ZŠ a SŠ. Máte zkušenosti ze všech stupňů. Můžete prozradit v čem?
Každý stupeň školy má svá specifika. K dětem na základní škole je třeba přistupovat zcela jinak než ke středoškolákům nebo k vysokoškolákům. Je výhoda, když je učitel i dobrým psychologem. Ve třídách na základní škole se dá snadno poznat v hodinách matematiky nálada dětí a učitel může i lhostejné dítě úspěšně motivovat k řešení matematických úloh. Děti na základní škole rády soutěží. Tak proč toho nevyužít? Studenti na středních školách zase chtějí získat hlubší matematické znalosti. A studenti na vysoké škole ocení, když se seznámí s řešením nadstandardních matematických problémů.

Proč si myslíte, že je obecně matematika nepříliš populární?
Já si to nemyslím. Každý člověk by měl mít svá práva a povinnosti. Bohužel, dnes jsou často ve školách práva a povinnosti rozdělena tak nešťastně, že práva mají žáci a povinnosti učitelé. A mnoho dětí se snaží plnění povinností vyhýbat. Ale v matematice to nejde. V matematice se totiž musí pracovat, protože jedno učivo navazuje na druhé. Kladný vztah dítěte k matematice hodně záleží na umění učitele. Když má učitel rád své studenty, když má rád matematiku, jistě najde vhodnou metodu, jak přivést studenta k tomu, aby si matematiku oblíbil. A to navzdory tomu, co slyšíme v televizi nebo v rozhlase z úst některých herců, zpěváků a vlivných osobností, kteří se doslova chlubí tím, jak matematiku ve škole nikdy neměli rádi.

Je pravda, že vytváříte příklady pro matematické olympiády?
Ano, už desítky let. Jsem členkou mezinárodní komise pro matematickou olympiádu, ve které pracujeme společně se slovenskými kolegy. Dvakrát za rok se scházíme a připravujeme texty úloh pro následující ročník. Letos už probíhá 69. ročník matematické olympiády. Tato náročná soutěž je pro žáky od 5. tříd až po maturanty. Žáci 5.  –  9. tříd základních škol řeší kategorii Z a studenti středních škol řeší kategorie A, B a C. Nejnáročnější je kategorie A, kterou řeší maturanti nebo mladší mimořádně nadaní studenti. Vítězové celostátního kola kategorie A v počtu 6 studentů se každoročně účastní celosvětové matematické olympiády a reprezentují ČR v matematice. O tyto nadané studenty je ve světě velký zájem a dostávají lukrativní pracovní nabídky.

Máte nepřeberné množství zkušeností. Jak vnímáte současnou generaci vysokoškoláků?
Tuším, kam míříte. V žádném případě nebudu na mládež nadávat, protože je známo, že už od starověku každá odcházející generace lomila rukama nad mladou, přicházející generací. Stěžovat si na mládež považuji za takový „folklor“. Jak vnímám současnou generaci vysokoškoláků? Vysokoškoláci mají dnes otevřený celý svět. Mají možnosti, které dříve nebyly. Moudří lidé jsou největším bohatstvím každého národa. Přeji našim studentům, aby úspěšně vystudovali, poctivě pracovali, byli šťastni a měli rádi matematiku.