Autor: Jakub Plaskura - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Pane doktore, jak se vůbec přihodilo, že Slezská univerzita započala spolupráci s univerzitou v Bolívii?
Zapůsobila zde síla sociálních sítí. Asi před 10 lety jsme se plánovali setkání spolužáků z vysoké školy a začal jsem hledat známá jména touto cestou. Ukázalo se, že někteří působí rovněž v oblasti vzdělávání a tak se zrodila myšlenka najít společnou platformu pro budoucí spolupráci.
Když jsem před lety studoval na VŠ v Praze, studovala tam se mnou i jistá slečna z Bolívie. Po mnoha letech se uspořádal sraz absolventů, jak to všichni známe a my jsme se tam setkali. Zjistili jsme, že oba pracujeme pro vysoké školy. Já tady u nás a ona v Bolívii pro jednu soukromou vysokou školu jako prorektorka. Začali jsme tedy hledat platformu možné spolupráce. Na startu to vypadalo, že naše dvě školy nemají mnoho společného, ale opak je pravdou. Slezská univerzita a USFA mají mnoho společných oblastí, ve kterých se naše aktivity polínají.

V čem tedy společnou řeč obě školy našly?
USFA se hodně zaměřuje na obory spjaté s kulturou, sociální interakcí, škola má vlastní rádio, spolupracuje s televizí a vlastní také centrum multimediální tvorby (s názvem SICOM), takže v první řadě by mělo jít o možnost spolupráce oborů Tvůrčí fotografie a Multimediální techniky. Jak si můžete všimnout, v této oblasti se scházíme s USFA poměrně jednoznačně. Odcestoval jsem proto do Bolívie, abychom doladili smlouvu, kterou jsme připravovali téměř půl roku a která již byla v hrubých obrysech projednána během červnového setkání v Praze, kde jsme se společně s panem rektorem setkali právě s prorektorkou dané instituce (o čemž informoval i školní FB). Bolivijská strana je velmi vstřícná, opakovaně jsem jednal přímo s rektorem tamní univerzity, který je zároveň spolumajitelem školy, takže zápal pro věc z jeho strany byl zcela logický. Během jednání bylo patrné, že v Bolívii považují naši stranu za seriózního partnera. Patrně je tomu tak proto, že Evropu vnímají za kolébku tradičního vzdělávání, takže si spolupráce s námi hodně považují, ale rozhodně to nebude tak, že bychom měli předávat zkušenosti jenom my jim. Naopak. Díky mé cestě do Bolívie jsem zjistil, že i my se můžeme řadu věcí naučit a tím považuji tuto spolupráci za oboustranně výhodnou. USFA otevírá své brány vstříc ČR a SLU, současně s tím plánují začít spolupracovat s vysokou školou ve Španělsku a dozvěděl jsem se v posledních dnech, že pomyslné námluvy spolupráce probíhají i se obodbnou školou ve francouzském Montpellier. 

Chápu to správně, že spolupráce by se týkala pouze dvou oborů, které jste jmenoval?
Ne – i když původně to takto vypadalo. Zjistili jsme totiž při jedné z mnoha debat s tamním panem rektorem, že spolupráce by mohla být mnohem rozmanitější, než jakou jsem si ještě v letadle směr La Paz dokázal představit. Zatímco SU má 3 fakulty a ústav, je USFA jediným subjektem se svými „departmenty“. Zde vidíme potenciál spolupráce na úrovni OPF v Karviné, existuje rovněž zájem o výzkum v rovině ekonomické (o tom možná později řekne více paní prorektorka v říjnu při návštěvě SU), v neposlední řadě se věnuje USFA rovněž archeologii a mým cílem je projednat kooperaci i v této rovině.
U nich se dělí obory podobně jako u nás do fakult, u nich tedy departmentů řekněme. Mají katedru zaměřenou na obchod, my máme Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné. Tam je ještě širší spektrum možné spolupráce, než co nás vůbec napadlo na začátku. Dokonce se na USFA vyučuje archeologie a my samozřejmě máme taky archeologii v Opavě a já pevně doufám, že se podaří navázat spolupráci i v tomto odvětví.

Co vás v USFA zaujalo?
Bylo toho opravdu hodně, ale určitě to byl přístup studentů. Někdy mám pocit, že si studenti v České republice myslí, že budou žít jen do třiceti, že je potřeba minimalizovat ztrátu času ve škole; myslí si, že každá minuta navíc na vysoké škole je špatně. Čím jsem ve škole méně, tím lépe, ale ono to tak nefunguje. V Bolívii je to úplně jinak a přidám konkrétní příklad. Přicestoval jsem do Bolívie v sobotu ráno, víkend jsem potřeboval na aklimatizaci, protože pokud člověk není zvyklý, pociťuje vysokou nadmořskou výšku a řídký vzduch v podstatě bez kyslíku. V pondělí bylo oficiální přivítání mé osoby rektorem ve škole a na úterý už si sami studenti vyžádali přednášky na zadaná témata jako třeba Česká republika, Evropská unie, apod. První přednášku jsem měl ve 13h a druhou až v 19h, pak jsem měl přednášku v pátek v 19h. V sále přitom bylo pokaždé přes 200 studentů. To se obávám, že by na českých vysokých školách neprošlo. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu tam z těch 200 studentů nebyl nikdo „z donucení“. Dokonce přijelo i několik pracovníků z jiné pobočky USFA. Škola totiž svou činnost vykonává  také v několika městech, nikoliv jen v La Pazu. Vyučující jeli třeba 10 hodin autobusem kvůli mé přednášce, protože ty jednotlivé pobočky nejsou u sebe tak blízko jako třeba Opava a Karviná. Toto, co jsem právě popsal, si myslím, že bude velký kulturní šok pro jakéhokoliv studenta z ČR, který tam přijede, nutno podotknout, že pozitivní šok. Ti lidé tam totiž studiem žijí. Začínají sice v 9 ráno, dříve nikoho do školy nedostanete, ale tradičně se končí kolem 21.30 až 22:00, dříve ne a oni tam opravdu jsou. Posluchárny jsou plné (byť to zní opravdu neuvěřitelně). Personál školy bývá v práci do 22h. Tuším, že odpoledne od 13h do 15h mají odpolední siestu, je to zkrátka takový ten jižanský styl života, na který my v našich končinách nejsme úplně zvyklí. Musím také zmínit veskrze přátelskou atmosféru. Schůzka má začít v šest hodin, ona skutečně začne v šest, ale ještě takových deset až patnáct minut zabírá povídání o tom, jak se kdo má, řeknou si navzájem novinky a jde se pracovat v mnohem lepším ovzduší.

V jaké fázi jsou jednání o spolupráci nyní?
Už víme, že takovým prvním testovacím balonkem, který vyšleme do Bolívie, bude student Institutu tvůrčí fotografie (ITF) David Váňa, protože s panem profesorem Birgusem, tedy vedoucím ITF pracujeme na výjezdu některého ze studentů již několik měsíců. Poptávka mezi studenty ITF byla poměrně velká, ale byl vybrán právě tento student, protože má už za sebou nějaké výsledky, měl by reprezentovat naší školu v tom nejlepším světle a také, což je velký bonus, umí španělsky. V Bolívii se na akademické půdě domluvíte anglicky, ale znalost španělštiny v běžném prostředí je poměrně důležitá a nic si nenalhávejme, my Češi také nepatříme mezi národy, které by skvěle mluvily světovými jazyky a mimo velká města u nás mívá často cizinec problém domluvit se i anglicky. Teď už se řeší spíše protokolární záležitosti a finální podpis „General Agreement“, jenž umožní výše zmíněné realizovat prostřednictvím jednotlivých projektů, jenž se budou specifikovat „na míru“ jednotlivých případů. Každý výjezd kterýmkoliv směrem se bude totiž řešit formou samostatného projektu, ale to jsou už spíše méně zajímavé a zákulisní věci, jenž jsou však o to více důležité pro realizace skutečné spolupráce v praxi. V tomto případě se již aktuálně domlouvá obsahové detaily prvního projektu tak, aby se ona cesta Davida Váni mohla uskutečnit.

Bolívie nabízí několik světoznámých geografických monumentů. Byl čas i na poznávací výjezdy?
Program pobytu byl velmi napjatý. Partnerská strana organizovala nejen 3 přednáškové dny (7 různých přednášek na zadané téma), ale rovněž vymezila čas pro prezentaci předpokládaných lokalit zájmu studenta oblasti tvůrčí fotografie. Výjezdem jsme  většinou spojili příjemné s užitečným – cestou i v průběhu pobytu jsme jednali o možném nalezení většího průniku společného zájmu a kooperace. Bolivijci mají totiž poněkud jiná měřítka. U nás je přijatelná dojezdová vzdálenost odněkud někam zhruba hodina a půl cesty autem, u nich hodina a půl dopravy letadlem, takže když jsme jeli autem, logicky jsme jeli dlouho a po cestě jsme řešili právě dané pracovní věci. Vzali mě na Salar de Uyuni, což je největší solná pláň na světě o rozloze 10 500 km čtverečních. Scenérie tohoto místa jsou pravdu neuvěřitelné, západ Slunce je zde jedinečný. Nicméně – pobyt bez průvodce je asi nemožný a bez slunečních brýlí je to pro vaše oči hodně nepříjemná záležitost. Je to místo, kde také ztrácíte veškerá měřítka a orientaci. Byl to výjimečný zážitek. Jak jsem již řekl,na podobné výlety mě nebrali jen tak, ale vzali mě přednostně na místa, která by pravděpodobně chtěli navštívit třeba naši studenti ITF. Vyjeli jsme také k jezeru Titicaca na slavnou Copacabanu, i do oblasti Yungas, kde se za pár hodin jízdy  dostanete z výšky téměř 4500 metrů nad mořem  na cca 1500 (známé městečko Coroico). O klimatickém šoku netřeba jistě hovořit. Bolívie obecně toho skrývá spoustu nádherného, ale to už by bylo na oněch studentech a výhledově i akademických pracovnících, aby tuto krásnou zemi prozkoumali sami.