Po jeho návratu do vlasti jsme jej požádali o ohlédnutí za akcí, která měla najan pro nás exotické kulisy, ale také se stala mimořádně zajímavou konfrontací evropské a africké poezie a litertury vůbec. Nechme tedy vyprávět přímého účastníka, Libora Martinka:

Ředitelem festivalu je básník a vysokoškolský učitel dr. Christopher Okemwa, jehož poezii (cyklus o životě a smrti skládající se z deseti básní a vycházející z bantuské mytologie) jsem nedávno přeložil z angličtiny do češtiny pro vícejazyčný výbor (kromě češtiny a angličtiny jsou zastoupeny překlady rovněž v polštině a čínštině), který chystá k vydání dr. Dariusz Tomasz Lebioda z polské Bydhošti. Od tohoto kontaktu byl již krůček k pozvání na literární festival v Keni, kde jsem jako básník i univerzitní profesor, jímž jsem byl jmenován v roce 2012 na Vratislavské univerzitě po své české habilitaci na FF MU v Brně v roce 2010, reprezentoval Českou republiku. Můj pobyt také zčásti podpořilo Velvyslanectví České republiky v Nairobi, přičemž se sluší za tuto laskavost poděkovat konzulovi RNDr. Adamu Piňosovi a velvyslanci Mgr. Martinu Klepetkovi.

V letošním roce byla účast afrických, tedy nejen keňských, účastníků značně hojná, jak jsem se mohl přesvědčit hned během prvního literárního mítinku po svém příletu do Nairobi, kdy jsme četli v úžasném prostředí Keňského národního muzea. Přálo nám také počasí, zažili jsme pěkné babí léto, jestli se o něm můžeme takto hovořit v rovníkovém pásmu Afriky. Kromě mne přečetli ukázky ze své básnické tvorby také další zahraniční účastníci, mj. řecká básnířka a žurnalistka Maria Mistrioti, vysokoškolská pedagožka dr. Zhao Si z Pekingské univerzity v Číně (výbor z její tvorby vyšel i ve slovenštině v Bratislavě v roce 2018 pod titulem Zmiznutia a návraty v překladu Daniely Zhang-Czirákové a jak jsem se dozvěděl, mezi její nejoblíbenější básníky patří Vladimír Holan, jehož poezie byla přeložena rovněž do čínštiny), která sama rovněž překládá z několika světových jazyků do čínštiny, nebo fenomenální zpěvačka, herečka a básnířka Rosemarie Wilson z Detroitu v USA, která svá autorská čtení během celého pobytu v Keni velmi často prokládala zpěvem (ve stylu gospelu, spirituálu nebo soulu, ale také současné americké populární hudby), přičemž při svých veřejných vystoupeních užívá uměleckého pseudonymu One Single Rose.

Dr. Okemwa již v programu festivalu avizoval panelovou diskusi na téma vztahu hudby a poezie. Četné příklady vlivu keňského folkloru na poezii (zvláště lidu Abagusii z oblasti dnešní provincie Kisii) doplnil o zpívané ukázky. Jako odborník právě na vztahy literatury a hudby (jednak vyučuji takto pojmenovaný předmět, provádím v této oblasti dlouhodobý výzkum, jsem autorem četných článků na to téma, českých i polských skript pro studenty bohemistiky a také mnoha přednášek pro odbornou i laickou veřejnost) jsem krátce pohovořil o tradici responsoriální formy v afroamerické hudbě, která vznikla s ohledem na africké tradice černochů zavlečených otrokáři zejména do evropských kolonií v USA, přičemž jsem připomněl, že úryvek ze spirituálu Vozíčku, ke mně leť použil také český skladatel Antonín Dvořák v Novosvětské symfonii, kterou složil, když byl v letech 1892 – 1895 ředitelem konzervatoře v New Yorku. Milým překvapením pak bylo, že se čtení v muzeu zúčastnil i konzul Adam Piňos se svým synem Václavem, aktuálně postgraduálním studentem srovnávací literatury na Yale University v USA, jenž byl tou dobou na návštěvě u svých rodičů v Nairobi. Překvapením bylo rovněž to, že Václav je začínajícím básníkem, a tak i on přečetl několik ukázek ze své tvorby. Kromě toho se ukázalo, že pan konzul je muzikální jedinec, syn významného brněnského hudebního skladatele Aloise Piňose (1925–2008), takže jsme ke konci autorského čtení společně zazpívali i dvě moravské lidové písně, což se setkalo s upřímným ohlasem publika.

Na druhý den nás čekalo autorské čtení v Goethe Institutu v Nairobi. K mému údivu se dostavilo ještě větší množství účastníků z Afriky, kromě Keňanů to byli lidé mj. z Tanzanie a okolních států, ale i z Jihoafrické republiky, například z kmene Zulu, hlavně však studenti z Univerzity v Nairobi. Kromě nich přišlo několik studentů a univerzitních lektorů původem ze SRN. Bylo zřejmé, že si tito lidé vyhledali informace o literárním čtení v institutu a přišli ze zájmu o poezii a také kvůli prezentaci vlastní literární tvorby. Kromě toho se dostavil konzul Sotirios Demestichas z Velvyslanectví Řecké republiky v Nairobi, aby takto podpořil vystoupení řecké básnířky Marii Mistriotiové. Není bez významu, že na závěr čtení má dlouholetá řecká známá a kolegyně básnířka připomněla, že jsem v letošním roce vydal dvoujazyčnou, řecko-českou sbírku její poezie Kormidelník vítr ve filologickém překladu regionálního spisovatele Sotirise Joanidise z Rejvízu u Jeseníku a mém dobásnění. Vydání této sbírky poezie rodačky z Chalkidy podpořilo několik úspěšných podnikatelů z řecké menšiny na Krnovsku.

Co mě zaujalo při prezentaci afrických básníků, kteří četli nebo recitovali zpaměti své příspěvky, byla forma, kterou nejčastěji zvolili. Kromě klasické poezie zejména u starší generace se mladší básníci prezentovali formami blízkými hip-hopové kultuře, zejména rapu, ale vyskytl se také pokus o slam poetry, což je forma, v níž se na náhodně zadané téma improvizuje báseň. Afričané vesměs dobře cítí rytmus básně, dobře frázují a rýmují pravidelně sdruženě (AA, BB…), takže tyto prezentace často připomínaly výkony amerických rapperů – avšak vesměs bez hudby. Velký dojem získalo rovněž vystoupení jednoho z černošských básníků, který se přiznal, že dříve bral drogy, nyní je již vyléčený a děkoval za druhou životní šanci; přednesl, jak se dalo předpokládat, báseň na téma svého dřívějšího života.

V neděli nás čekal odjezd do Kisii a odpočinek. Kisii se nachází v západní Keni, v provincii Nyanza, a je osmým největším městem země. V pondělí dopoledne nás v rámci básnického čtení a workshopu navštívil rektor Univerzity v Kisii prof. John S. Akama, jenž ocenil význam setkání básníků se studenty, z nichž mnozí se rovněž věnují během svého studia literární tvorbě a své zkušenosti mohli obohatit během literárního festivalu, jehož sponzorem byla zčásti také univerzita. Kromě jeho živého vystoupení jsme si mohli srdečné přání ke zdaru festivalu přečíst také v čerstvě vydaném albu z festivalu Kistrech 7-th Edition, zahrnující autorské profily i ukázky z díla jednotlivých autorů z letošního i minulého ročníku, včetně mé tvorby. Album zahrnuje také množství fotografií autorů nebo snímků z autorských čtení, popřípadě návštěv škol a výletů do okolí.

Ve stejný den odpoledne nás čekala návštěva hned dvou středních škol. Nejprve to byla Mosando Secondary School, kde nám ředitel školy a jeho zástupci pro první a druhý stupeň školní výuky objasnili fungování školy a způsob výuky. Pak následovalo autorské čtení pro studenty školy na otevřeném prostranství před budovou školy, které svým hereckým a pěveckým vystoupením velmi zpestřila One Single Rose. Poté následovala cesta do nedaleké Kereri Girls High School, kde přednesli ukázky ze své tvorby nejen hosté, ale také několik zdejších studentek – s ohledem na jejich věk jsme se dočkali opět vystoupení ve stylu spíše rapu. Dívky z tanečního kroužku předvedli také kreace ve stylu (i v Africe) populárního hip hopu, nikoli tedy místní či kmenové tance. Celkově jsem získal dojem, že některé prvky afrického hudebního umění významně obohatily americkou kulturu, kde se pak rozvinuly do mnoha směrů a žánrů nejprve afroamerické subkultury a posléze i populární kultury, aby se pak v obohacené formě o další vlivy (například jamajské hudby) vrátily v modifikované a nejčastěji televizí nebo dalšími médii (internet) zprostředkované podobě zpět do Afriky, kde představují soudobý moderní trend i pro nativní mládež.

V úterý nás čekal „nezapomenutelný“ výlet do rekreačního resortu na Rusinga Island ve východní části Viktoriina jezera. Nezapomenutelný byl jednak kvůli špatné orientaci řidiče, kdy jsme jeli namísto dvou hodin po jakž takž solidní cestě necelých šest hodin po mizerných cestách keňského venkova, což si nezadalo se safari, a jednak kvůli opravdu nádherné přírodě na ostrově, a tedy i v luxusním resortu samém. Jednoduše řečeno, nejkratší cesta podle GPS není vždy ta nejpohodlnější.

K autorskému čtení, diskusi a workshopu tím pádem nedošlo, neboť nám zůstala všehovšudy jedna hodina volného času do odjezdu zpět. Po kolektivním a individuálním focení naší skupiny se jelo nazpátek do hotelu a do univerzitního kampusu.

Ve středu 11. září se většina zahraničních účastníků vracela autobusem zpět z Kisii do Nairobi na Mezinárodní letiště Jomo Kenyatta. Jestliže se ve svahilštině řekne dobrý den „jambo“, pak nezbývalo, než se s našimi přáteli srdečně rozloučit pozdravem „kwaheri“ a poděkovat „asante“ za vše, co pro nás milí keňští hostitelé připravili. Na závěr pak ještě musím znovu poděkovat konzulovi Adamu Piňosovi, který se se mnou přišel na letiště osobně rozloučit a poptat se na průběh programu festivalu v Kisii a okolí.

Tak šťastnou cestu – Furaha ya safari!