Studenti Slezské univerzity natočili film o dětské samotě

  • Martin Kůs
  • 05.08.2019
OPAVA - Když se dva perou, třetí pláče. Touto parafrází se také dá popsat film Pastelka, který natočili studenti 1. ročníku navazujícího magisterského studia Audiovizuální tvorby.
Na půdě oddělení Audiovizuální tvorby Slezské univerzity v Opavě vzniklo v poslední době hned několik dokumentů či jiných filmových formátů, které se snaží upozorňovat na to, že ne všichni se máme krásně a nic nás netrápí. Jako připomínku uvádíme třeba film Autismus jako dar letos končícího studenta Jiřího Dvořáka, který zaujal i na oceánem a byl oceněn na na Beach Cities Inspirational Film Festivalu 2019 v USA.

Mezi takové snímky, řekněme se závažnější a náročnější tematikou, patří i ten s jinak poetickým názvem Pastelka. Sice vznikl už před časem v rámci klauzurní práce posluchačů 1. ročníku navazujícího magisterského studia Audiovizuální tvorby, ale na oči diváků se dostává až teď.

„Na začátku bylo téma. Téma dětského světa, které je mi blízké. A jelikož jsem s dětmi často v kontaktu a vnímám, že i ony mají své problémy, napadlo mě, že jeden z nich, téma dětské zranitelnosti, je potřeba ukázat,“ uvádí k filmu autorka námětu a režisérka Amálie Křížová.

Amálie si uvědomila, že děti se nemohou proti svým problémům bránit jako dospělí. A tak vznikl příběh malé Rebeky, který je čím dál více poplatný naší současné společnosti.


Nikola Schebestiková, Amálie Křížová a Lukáš Pala tvořili jen část studentského filmového štábu. Foto: archiv Nikoly Schebestikové

„Všichni z našeho týmu s tématem souhlasili, a tak jsme se s Lukášem Palou pustili do vytváření dějového scénáře, podle kterého poté Lukáš napsal scénář. Naše produkční Nikola Schebestiková vytipovala a oslovila herce, které jsme při kamerových zkouškách společně s Lukášem vybírali. Tak nějak to vše začalo,“ pokračuje režisérka filmu s tím, že kamery se ujal Vít Kanyza, zvuku Johny Spisar, střihu René Ruszó a colorgranding dělal Luděk Lazarczyk.

„Celý tým byl skvělý, pro každého z nás to byla mimořádná zkušenost,“ vrací se Amálie k natáčení.

Sami studenti film označují jako krátkometrážní sociální drama. Jeho stopáž je jen deset minut. Jeho nosnou linkou je příběh, který nejspíš každý z nás zná ze svého okolí – pokud ho sám nežije. Rodiče dávají přednost kariéře a vydělávání peněz, a tak nemají čas na svoji dcerku. Ta tak tráví své dny společně s najatou chůvou a své pocity vkládá do kreseb pastelkami. Nikdo je ale "nečte". A jednoho dne se v parku na chvíli holčička ztratí. Najde se, ale i tak to otevře stavidla emocí a problémů, které mezi manželi jsou. Každý událost vidí jinak, chůva nuceně odchází a holčička ztrácí i ji…

„Představitelku holčičky Rebeky, Adélu Žáčkovou, znám od jejich dvou let. Adélka mi důvěřuje a zná mě. Na začátku jsem Adélku navštěvovala a učila ji text. Poté u natáčení jsem ji před každou scénou vysvětlila, co se bude dít. Důležité bylo, aby pochopila, že se jedná jen o hru, např. když se ve scéně na ní křičí, tak to není na ní, ale na její postavu. Ostatní herci Kristýna Krajíčková v roli matky, Jirka Krupica v roli tatínka a Natálie Janyšková v roli chůvy, vytvořili skvělou atmosféru. Adélka se se všemi rychle skamarádila a na každé natáčení se moc těšila,“ seznamuje nás Amálie Křížová s hlavním hereckým obsazením filmu.

Jestli bude mít film také festivalové ambice nebo dokonce získá nějakou cenu, se teprve ukáže. Prozatím si ho můžete pustit kliknutím na obrázek.

... a pokud vás zaujme, klidně tvůrcům napište!