OPAVA – Autorem knihy je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., literární historik a teoretik, pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě, který se ve své literárně-historické práci dlouhodobě zaměřuje na autory, kteří mají tvůrčí i ohlasový přesah na obou stranách česko-polské hranice. Mezi ně patří i Wilhelm Przeczek.
   
Martinkova kniha o Wilhelmu Przeczkovi (1936 – 2006) a jeho tvorbě není určena primárně vědcům a akademické oblasti, ale širší čtenářské veřejnosti. Tomu odpovídá její jazyk a styl. Pozornost věnuje především Przeczkově poezii a próze pro dospělé čtenáře, které podrobuje podrobné analýze, komentuje ji a interpretuje s výbornou znalostí autorova díla a literárního kontextu (polského, českého i zahraničního, do kterého se zapojovalo). Literární práci pro děti i Przeczkovu publicistiku zaznamenává více méně doplňkově, v oblasti dramatických textů pro divadlo a rozhlas se drží na úrovni tematických rozborů. Autor si je vědom, že monografie není a ani vlastně nemůže být úplným a zcela vyčerpávajícím pokusem o portrét tohoto významného spisovatele z polské národnostní menšiny v České republice. Snažil se vytvořit spíše než striktně diverzifikovaný literárněvědný text čtenářsky vděčnější příběh jedné a jedinečné “knihy“, kterou Przeczek vlastně psal po celý svůj život.

Tvorba Wilhelma Przeczka byla inspirována především rodným krajem (narodil se v hornické kolonii v Karviné, která dnes již neexistuje), tedy dělnickou a hornickou tematikou v tzv. obrazech zejména staré Karviné, nebo později (po přestěhování se za manželkou do Bystřice nad Olší) Beskydami a jejich rázovitou kulturou, nechybí i básně inspirované cestami po Československu a Polsku nebo i do zahraničí (výrazně jej ovlivnila návštěva Budyšína a poznání kultury Lužických Srbů) nebo religiózně laděné verše. Za svůj statečný postoj novináře k událostem srpna 1968 se v letech 1969 – 1989 objevil na československém indexu zakázaných literátů a jeho tvorba nadále vycházela hlavně v Polsku. Bývá proto označován za nejvýznamnějšího polského „menšinového“ autora v České republice. V Polsku si jej ale cenili o poznání výše – byl laureátem mnoha literárních cen a vyznamenání za poezii a publicistiku, mimo jiné získal osm prvních cen v celostátních básnických soutěžích v Polsku a byl poctěn medailí Ministerstva kultury a umění Polské republiky Za zásluhy o polskou kulturu.

„V dalším tvůrčím období básníka přibývá i více inspirací, například básně z cest po Československu, Polsku, ale i jiných zemích Evropy a návraty k hornické tematice se v pozdější Przeczkově tvorbě objevují spíše výjimečně. Každopádně zejména na počátku své básnické aktivity je Przeczek pěvcem rodného regionu Karvinska se vší jeho specifikou. To neznamená, že by tento básník z česko-polského pohraničí byl pouhým regionalistou,“ konstatuje autor knihy Libor Martinek s tím, že vedle svého rozsáhlého básnického díla se Przeczek projevoval i jako prozaik a překládal tvorbu českých spisovatelů do polštiny. My ještě doplníme, že pro polské vysílání Českého rozhlasu v Ostravě napsal Wilhelm Przeczek více než třicet pořadů a literárních programů, mezi jinými s vlastními překlady poezie Jaroslava Seiferta, jehož poezii publikoval i v polských literárních časopisech, nebo Viléma Závady.

Naopak Przeczkovo dílo do češtiny překládá autor monografie. Není bez zajímavosti, že dvě Przeczkovy básně v překladu Libora Martinka, otištěné v Literárních novinách v září 1999, interpretoval básník a písničkář Jiří Dědeček v televizním pořadu Cizí slovo poezie na ČT 2.

Zajímavým obdobím Przeczkova života bylo období normalizace, kdy musel opustit redakci Głosu Ludu, ale podařilo se mu získat místo herce a dramaturga loutkového divadla Bajka v Českém Těšíně. S divadlem už přišel do styku dříve, tentokrát své zkušenosti zúročil v celou řadu připravovaných inscenací a k psaní svých vlastních her jak pro děti, tak pro dospělé publikum, ale i již zmiňovanou rozhlasovou tvorbu.

V obsáhlé monografii Libora Martínka (včetně citací z díla, fotografických příloh, dokumentů a seznamů má celkem 424 stran) se čtenář poměrně podrobně seznámí nejen se všemi těmito uměleckými aspekty Przeczkovy tvorby, ale autor neopomenul také korespondenci, jenž je sama o sobě nejen zajímavým literárním žánrem, ale i významnou sondou do Przeczkovy osobnosti a jeho pohledu na dění kolem něj. Libor Martinek v knize zveřejnil i svoji osobní korespondenci s Wilhelmem Przeczkem z devadesátých let. V samém závěru knihy se opavský literární historik a badatel svěřil:
„Ano, dnes bohužel musím říct Amen za spoluprací s Wilhelmem Przeczkem. Znamenala pro mne ani ne vstup do české literatury, neboť ten jsem si odbyl jako literární historik a kritik již na počátku 90. let a v jejich průběhu jako redaktor čtyř kladně hodnocených sbírek krnovských básníků – po třech Jiřího Daehneho a jedné Dušana Cveka (všechny tehdy vyšly v Krnově), nebo jako redaktor sborníků z opavských literárněvědných konferencí. Za co však budu Wilkovi do konce svého života nesmírně vděčný, je to, že mne postupně uvedl nejen do okruhu polských spisovatelů českého Těšínska, ale že mne prosadil jako účastníka celé řady významných literárních setkání a mezinárodních festivalů v Polsku jako (tehdy) mladého básníka a překladatele,“ svěřil se Libor Martinek s tím, že Wilhelm Przeczek byl jeho nejen přítelem a rádcem v mnoha ohledech, ale v dobrém slova smyslu polským duchovním otcem. „Za to mu patří můj dík!“ uzavírá svoji monografii Libor Martinek, který představil dříve i básníka Przeczka a jeho dílo studentům a opavské veřejnosti v dnes již neexistující kavárně opavské pobočky knihkupectví Votobia u příležitosti křtu vlastního překladového výběru z Przeczkovy poezie Intimní bedekr (1998).

Wilhelm Przeczek; *7. 4. 1936 v Karviné, +10. 7. 2006 v Třinci
Narodil se do rodiny s hornickou tradicí. Dětství a mládí prožil ve staré Karviné. V roce 1956 maturoval na Pedagogickém gymnáziu v Orlové, poté působil jako učitel na polské základní škole v Horní Suché. Po absolvování základní vojenské služby v Prešově a Českých Budějovicích byl zaměstnán v letech 1958–1964 jako učitel na polských školách v Československu, v r. 1964 nastoupil do funkce inspektora pro kulturu v okrese Frýdek-Místek. V letech 1966–1968 studoval na Vysoké škole politické v Praze, od r. 1968 do r. 1969 pracoval jako redaktor polských novin pro polskou menšinu v České republice Głos Ludu v Ostravě, poté byl propuštěn za svůj protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V letech 1970–1977 byl zaměstnán jako herec, režisér a dramaturg loutkového divadla Bajka v Českém Těšíně a v letech 1978–1980 zastával funkci instruktora pro kulturu hlavního výboru Polského svazu kulturně-osvětového v Českém Těšíně. Pak se vrátil do školství, ale ihned byl odvolán po intervenci OV KSČ v Karviné.

Několik měsíců byl zaměstnancem HV PZKO, avšak v době potlačování Solidarity v Polsku byl v r. 1981 propuštěn. Několik měsíců prožil bez práce, pak jej znovu zaměstnal PZKO až do konce roku 1983. V r. 1984 se mohl vrátit do školství, v letech 1984–1992 učil na částečný úvazek na polské základní škole v Jablunkově, po mozkové příhodě odešel do invalidního důchodu. V Československu byl za normalizace na indexu, knižní sbírky a výbory z jeho poezie vycházely hlavně v Polsku. V březnu 1990 se dočkal úplné svazové, společenské a profesní rehabilitace.