Dramkrou slaví pět let a hledá nové členy

  • Martin Kůs
  • 12.02.2019
Divadelní soubor Slezské univerzity Dramkrou tento týden slaví pět let od svého vzniku. Členy jsou studenti SU, kteří sami hrají, režírují, skládají v drtivé většině případů hudbu, píšou texty. Dramkrou dělá univerzitě dobré jméno i za hranicemi Opavy, když v minulosti nejedenkrát uspěli na divadelních festivalech.

Autor: Jan Polák - studentská redakce Slezské univerzity v Opavě

Posledním mohykánem v souboru je i náš host, zakladatel souboru – absolvent Kulturní dramaturgie BcA. Jakub Plaskura a nyní posluchač oboru Audiovizuální tvorba.

Kdo je vlastně Jakub Plaskura?
Je to aktivní student Slezské univerzitě, který se snaží dělat něco víc než všichni ostatní studenti. Někdy to jde líp, někdy to jde hůř. Snažím se mimo studia dělat různé věci navíc, protože já si totiž myslím, že jenom titul sám o sobě nic neznamená. Musíš se snažit v rámci studia, abys jako absolvent měl v portfoliu více věcí než ten druhý. Tvé schopnosti a zkušenosti ti pak otevírají dveře dál. Já se věnuji divadelnímu souboru DRAMKROU, což je první vlaštovka, která mě posunula někam jinam a je to moje dítě. Dále jsem také sportovní komentátor, stand up komik v uskupení PoPlaCh a moderátor mé talk-show Hovory s…

Ty máš dokončené bakalářské studium na Kulturní dramaturgii na Slezské univerzitě v Opavě. Pomohlo ti tohle studium při tom, co vše děláš?
Hodně. Díky KDD jsem začal vést DRAMKROU čím dál víc na nějaké „profesionální“ úrovni, jak cítím, že by to mohlo vypadat v našich okleštěných podmínkách. V rámci těch ostatních věci je obecně lepší, když studuješ takový obor a děláš stand up, talk-show a podobně, než když se o to snaží student ekonomie nebo soustružník řečeno v nadsázce. Jde to ruku v ruce. Student uměleckého oboru se musí dokázat prodat, měl by se umět vcítit, jednat s lidmi, měl by umět zaujmout. I tím, jaké lidi jsem na KDD potkal, ať je to Hasan Zahirović, Jana Cindlerová nebo moji spolužáci, všichni tě nějak obohatí. Ať už pozitivně nebo negativně. Je jen na tobě, co si z toho vezmeš. Hrozně rád vzpomínám na scénografa Davida Baziku, který nás učil sice jen jeden semestr, ale předal mi spoustu užitečného pro práci v DRAMKROU.

Jakub Plaskura s Evou Budírskou v jedné z her Dramkrou. Jakub Plaskura s Evou Budírskou v jedné z her Dramkrou.

Vím o tobě, že pracuješ jako sportovní komentátor. Jaké sporty komentuješ? A jak se člověk jako ty, který je studentem uměleckého oboru, dělá talk show a standup, dostane k něčemu takovému?
Komentuji druhou nejvyšší hokejovou soutěž, nejvyšší ligu ve florbalu, koketuji s basketbalem. O mně to málokdo ví, ale já měl ke sportu blíž než k divadlu už od malička. Troufl bych si i říct, že jsem maniak. Na divadelní znalosti sice mám papír, ale mnohem více toho vím o sportu, alespoň se domnívám, že to tak je. Už jako dítě jsem si hrál v obýváku na Roberta Zárubu. Vždycky mě bavilo dělat si statistiky. Fascinovala mě cizí jména sportovců.  Jednoho dne hledali komentátora v našem kraji do nového projektu. Ex-člen DRAMKROU Lukáš Wodecki mě na to upozornil a jsem mu za to vděčný, protože jsem zaujal, nabídka přišla. Není to moc daleko od toho, na co jsem zvyklý. Sportovní komentátor je takový umělec. Dobrý sportovní komentátor, dokáže špatné utkání povýšit na takovou úroveň, že to diváka baví. Ať jsou to hlášky, slovní obraty, atmosféra.

Je příprava na sportovní komentování náročnější než na talkshow nebo standup?
Já jsem v tomto ohledu poměrně dost zvlčil. Na stand up se nepřipravuji tolik, jako bych se připravoval třeba tři roky zpátky. Sepíšu si výstup, zkusíš to někomu říct, když to baví, můžeš s tím ven. U talkshow je vše složitější. Máš připravené nějaké otázky a musíš nějak koncipovat rozhovor tak, aby dával hlavu a patu, ale zároveň se soustředit na to, co host říká a být také vtipný a pohotový. U sportovního komentování – tam mám jednu skvělou vlastnost. Mám dobrou krátkodobou paměť. Dostanu třeba soupisku Kladna, jednou si ji přečtu a vím, kdo má jaké číslo, kde se narodil, kde hrál předtím, apod.

Máš z komentování nějakou vtipnou hlášku?
Já mám dost komentátorských hlášek. Že se nějaká povedla, poznám dle reakce štábu, co je na stadionu se mnou. Nedávno jsem komentoval hokejové utkání Jihlava versus Havířov a v Jihlavě hraje obránce Kajínek. Hned v první třetině mi nahrál na smeč, protože ujel havířovskému útočníkovi podél mantinelu a já to okomentoval slovy: „A Kajínek právě unikl Rehušovi u mantinelu a je tedy věrný svému jménu“.

Hlášky můžou souviset i s tvou další činnosti. Ty jsi i standup komik. Začínali jste dva muži, teď se k vám přidala žena, Fatima Kostková. Proč zrovna žena?
A proč ne? Žena v takovém projektu jako je stand up, je obrovská tažná síla. Chlap jako stand up komik je dnes už všední záležitost. Ale žena? Těch tolik není. Ona je sympatická, je vtipná - což je pro stand up základ. Já jsem s ní byl v kontaktu už kvůli mé talkshow, zůstali jsme v kontaktu a já jednou sdílel výzvu na sociální síti, že hledáme nové lidi do DRAMKROU. Fatima na to nějak zareagovala, tak jsme si psali, ale ona měla spíše zájem o stand up než o DRAMKROU. Slovo dalo slovo a už je s námi.

Adam Poštolka a Ondra Pupík neboli bratři Bryanové ve hře Na returnu stál... Adam Poštolka a Ondra Pupík neboli bratři Bryanové ve hře Na returnu stál...

Ještě se vrátím k DRAMKROU. Nápad uskutečnit tento projekt vznikl už před studiem?
Ne. Když jsem přišel na SU, tak to byla louka zelená. Mě k tomu vedl první půl rok studia na univerzitě. Bylo potřeba něco rozvířit. Vymyslel jsem ho v zimním semestru a v únoru jsme do toho šlápli.

Kolik lidí se kolem toho motalo?
Byla to ryze moje iniciativa, kdy jsem oslovil spolužáky z KDD a kamaráda z gymnázia, který šel studovat také na SU. S ním jsem už na gymnáziu chodil do divadelního kroužku. Rozhodli jsme se, že začneme dělat divadlo a tak jsme rozhodili sítě. Nebylo to jako dnes, že dáš inzerát a ozve se ti jeden člověk a ten šilhá a kulhá, což není pro divadlo zrovna ideální. Tenkrát se přihlásilo asi 13 holek a 8 kluků a bylo z čeho vybírat.

Vše si děláte v DRAMKROU sami. Jak je náročné napsat hru, složit hudbu?
Co se týče té hudby, měli jsme v DRAMKROU dva solidní hudebníky v tomto směru. Matěj Keberle je skvělý muzikant. Jan Binar má zase trpělivost hodiny sedět u počítače a mixovat, mixovat, až z toho něco vznikne, takže štěstí, že jsme měli takové lidi. Teď už si pomáháme externisty. Texty produkovali pro soubor studenti KDD, takže tam jsme se hodně realizovali a ve většině případů šlo o kvalitní kusy. Musím říct, že mě to vždy těšilo, že jsme schopni si skoro všechny ty umělecké atributy zajistit svépomocí a na nikoho se neohlížet.

Jak složité bylo Dramkrou dostat do povědomí studentů?
Řeknu ti, že to bylo vlastně snazší než dnes. Před těmi x lety bylo na univerzitě více aktivních studentů. Jak už jsem říkal, dříve byl přetlak lidí, co to chtěli zkusit. Byl hlad po studentských akcích, takže mladí chodili. Momentální stav nahrává bohužel velké anonymitě na univerzitě. Spousta studentů denně dojíždí, což nepřidá, když Dramkrou hraje ve všední den večer. Mnoho „věrných“ diváků dostudovalo a už v Opavě nežijí, ale temnější období přijde na každého. Myslím, že nedostatek akčních studentů pociťuje každý organismus naší školy, je to škoda. Věřme, že se to zlepší.

13 holek a 8 kluků…kolik jsi nakonec vybral? Vybíral jsi pro připravenou hru.
Hra už byla připravená a a potřeboval jsem 5 kluků a 5 holek, z toho já s dvěma kamarády už jsme tam byli, takže jen 2 kluky. Vybírali se na základě daného textu. Lidí není nikdy dost a proto i teď hledáme nové lidi do DRAMKROU. Takže pokud to čteš i ty, neváhej se mi ozvat. Na zkušenostech nezáleží.

Slovák Juraj Čerešnička v podání Jakuba Jacháčka a Švéd Claksson představovaný Lukášem Wodeckým při finálovém utkání Wimbledonu. Slovák Juraj Čerešnička v podání Jakuba Jacháčka a Švéd Claksson představovaný Lukášem Wodeckým při finálovém utkání Wimbledonu.


Sbírka festivalových cen z kojetického festivalu... Sbírka festivalových cen z kojetického festivalu...


Inscenace Detektor lži. Inscenace Detektor lži.


Dramkrou, to je veselá banda. Dramkrou, to je veselá banda.