Marian Hochel a Marta Pavlíková uvedli do života novou knihu o Napoleonovi

  • Kůs Martin
  • 06.02.2019
PRAHA, OPAVA – Hovoří se o ní jako o manuálu pro pochopení kulturní politiky a vztahu císaře Napoleona k vizuálnímu umění a následných reálných dopadů jeho politiky v oblasti kulturního dědictví. Nese název Zrcadlo moci. Pilíře moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění a ve čtvrtek 31. ledna ji na Generálním ředitelství Národního památkového ústavu v Praze uvedla do života autorská dvojice Marian Hochel, autor textu, a Marta Pavlíková, fotografka a obrazová editorka knihy.
„Kniha Zrcadlo moci je volným pokračováním knihy Třináctá komnata Napoleonova, vydané koncem roku 2017, a je první publikací na trhu mapující pilíře Napoleonovy moci a jejich obraz ve fondech hradů a zámků České republiky,“ uvádí o své práci pedagog Ústavu historických věd, vedoucí oddělení památkové péče a muzeologie Slezské univerzity v Opavě PhDr. Marian Hochel, Ph.D., s tím, že se jedná se o recenzovanou monografii, která je výsledkem výzkumného úkolu podpořeného Ministerstvem kultury České republiky.

Marian Hochel při přednášce v rámci křtu nové publikace.


Přebal nové publikace mariana Hochela a Marty Pavlíkové.
Umění se pro Napoleona stalo pomyslným zrcadlem moci, způsobem, jak se navenek projevovala Napoleonova vůle. Podle autorů knihy k nám v této podobě promlouvá prostřednictvím dochovaného kulturního dědictví – napoleonik, prezentovaných na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu. Kniha na svých 328 stranách obsahuje šest synteticky a analyticky zpracovaných kapitol, na které navazují podrobné ikonografické analýzy signifikantních napoleonik, dokládajících odraz moci Napoleona Bonaparta ve vizuálním umění. Stěžejní artefakty z hradů a zámků České republiky jsou také představeny na reprezentativních fotografiích, zmíněna je i řada dalších, deponovaných v evropských sbírkách, především ve Francii, ke kterým mají vazbu. V knize je zdokumentováno i několik předmětů, které pochází z přímé pozůstalosti Napoleona nebo členů jeho rodiny a které se různými cestami dostaly do sbírek šlechtických sběratelů v českých zemích.
Referenčním a ideovým rámcem pro pochopení sledované problematiky byl pro autory především nietzscheovský model vůle k moci. Podle dr. Mariana Hochela to byla právě tato vůle, která vedla mladého francouzského generála, aby se stal prvním konzulem, poté
císařem Francouzů a italským králem. Tuto vůli k moci nechal vystoupit ve svém obrazu, aby prostřednictvím působivého média, jakým bylo umění, reprezentoval svůj majestát. Asi nepřekvapí, že podobný postoj mají v dějinách prakticky všichni autoritativní vládci, budující také touto cestou svůj osobní kult. Napoleon byl svým životním příběhem však natolik inspirativní, že i když jako vládce určoval základní umělecký koncept, jehož se chopili umělci a svým dílem jej dotvářeli, dodnes poutá pozornost jako jedna z nejvýraznějších a zároveň nejrozporuplnějších postav minulosti. Jeho bývalé rezidence či četná bojiště, na kterých sváděl bitvy, dnes zaplňují davy turistů. A tak není divu, že jeho obrazy či osobní předměty nacházíme v řadě šlechtických domů, dokonce i v těch, které patřily jeho zarytým nepřátelům.

Jak se uvádí v anotaci knihy, formování obrazu Napoleona Bonaparta je stále aktuálním tématem a předmětem nejrůznějších interpretací a reinterpretací. Jednu z interpretací nabízí i nová publikace, kterou směle můžeme označit jako manuál pro pochopení kulturní politiky Napoleonova režimu v oblasti vizuálního umění a jeho reálných dopadů v oblasti kulturního dědictví.

Pro autorskou dvojici Marian Hochel, jenž mimo jiné býval kastelánem zámku v Duchcově, situovaného v blízkosti napoleonského bojiště u Chlumce, a Marta Pavlíková, která je specialistkou na hradozámecké mobiliární fondy, působící na ústeckém pracovišti Národního památkového ústavu, není aktuální publikace první spoluprací. Jak už bylo uvedeno, společně navazují na dva roky starou knihu Třináctá komnata Napoleonova a několik předchozích projektů, jakými byl např. výzkumný úkol “Napoleonika v mobiliárních fondech Národního památkového ústavu“ nebo výstava, která se konala na zámku Duchcov v roce 2013 u příležitosti dvoustého výročí bitvy u Chlumce a napoleonských válek v severních Čechách.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Napoleonské historii se na Slezské univerzitě v Opavě historici věnují dlouhodobě a patří mezi evropsky uznávané odborníky na tuto historickou etapu. Vedle výzkumné a publikační činnosti se univerzitní historici mohou pochlubit pořadatelstvím významných mezinárodních konferencí. Zatím poslední se v Opavě odehrála na konci loňského listopadu u příležitosti 80. narozenin emeritního profesora Dušana Uhlíře, který se od roku 1993 na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě začal věnovat dějinám 18. – 20. století s významnou orientací právě na otázky napoleonských válek a jejich důsledků pro evropský prostor a státotvornost. U příležitosti konference dostal prof. Uhlíř od svých kolegů jako symbol své celoživotní práce sošku Napoleona.

Marian Hochel předává sošku Napoleona jubilantu, profesoru Dušanu Uhlíšovi na loňské konferenci v Opavě.