Co pro vás znamená Slezská univerzita a jak přistupujete ke své nové funkci?

Slezská univerzita je pro mne především komunitou lidí, kteří chtějí společně růst a zároveň vytvářet prostor pro růst ostatních. Prožil jsem zde 18 let svého profesního života a pozici rektora vnímám především jako službu této komunitě, která mi osobní i pracovní růst umožnila. Domnívám se, že hlavním úkolem rektora je toto společenství inspirovat, motivovat, strategicky směřovat a zajišťovat potřebné zdroje pro jeho růst: a to zejména spoluvytvářením prostředí, ve kterém se studenti i zaměstnanci mohou ve vzájemné interakci dále vzdělávat a rozvíjet. Naši univerzitu vnímám jako živnou půdu pro růst, jako komunitu, která inspiruje uchazeče, studenty, absolventy, zaměstnance, ale také širokou veřejnost. Univerzita musí žít i mimo posluchárny, ateliéry a kanceláře. Osobní setkávání nejen v rámci univerzity, ale i s našimi partnery dávají prostor tvůrčímu dialogu napříč obory i institucemi a jsou zdrojem inspirace a inovací. Jen tak můžeme naplnit jednu z hlavních funkcí univerzity: vzdělávání sebe i ostatních.

Co je podle vás hlavní role rektora a jeho týmu?

Univerzitu chápu jako živý ekosystém. Rektorát zde nevystupuje jako nadřízený orgán, ale funguje jako katalyzátor a na úrovni univerzity zaštiťuje realizaci společné vize. Podobně jako je vzdělávání nekončící cestou seberozvoje, tak i proces vedení univerzity není jen finálním strategickým dokumentem odeslaným na ministerstvo. Vedení univerzity je pro mne stále živým procesem, který má svůj životním cyklus. Z mého pohledu není v rámci tohoto cyklu rektor jen vykonavatelem funkce, ale zejména člověkem, jehož úkolem je podporovat rozvoj a propojovat. Rektor není při plnění svého úkolu neomylný a potřebuje neustálou zpětnou vazbu, aby na jejím základě mohl činit zodpovědná rozhodnutí. Tuto zpětnou vazbu si spojuji především s politikou otevřených dveří, což neznamená, že povedu dialog postavený na principech naslouchání, respektu a sdílení vlastních myšlenek a názorů. V rámci takto pojímané role rektorátu pak vnímám jeho činnost především jako podporu a službu součástem, které tvoří „skutečný výkon“ univerzity ve vzdělávací i vědeckovýzkumné činnosti.

Zmínil jste, že hlavní rolí univerzity je vzdělávání. Jak ze své pozice hodláte tuto oblast podporovat a rozvíjet?

Vzhledem k rychlému vývoji technologií, globalizaci a výrazným společenským změnám je jednou z klíčových kompetencí jednotlivce schopnost se neustále učit a rozvíjet. Naše studenty a budoucí absolventy musíme připravovat nejen na uplatnění na současném trhu práce a řešení aktuálních problémů, ale i na výzvy, které je budou čekat v čase nadcházejícím. Naše univerzita proto musí ke vzdělání přistupovat celostně, rozvíjet nejen teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti a formovat hodnoty a postoje člověka. Tuto myšlenku bych rád podpořil zřízením centra, které bude sloužit všem zaměstnancům jako platforma pro rozvoj v oblasti metodiky a didaktiky, ale také cizích jazyků, prezentační a týmové práce, digitálních kompetencí a v neposlední řadě sdílení dobré praxe.

Kterým směrem se pod vaším vedením bude univerzita ubírat?

Náš rozvoj a směřování v budoucnosti musí nutně vycházet z přítomnosti. Je potřeba navázat a rozvíjet to vše dobré, co jsme v průběhu předchozích let vykonali a posilovat zejména silné stránky univerzity. Mezi ty patří zejména profesní orientace studijních programů na našich fakultách, excelentní vědecká činnost na našich vysokoškolských ústavech, a v neposlední řadě také umělecká tvorba na našich uměleckých pracovištích, které nám získávají respekt a uznání doma i ve světě. Za další stěžejní oblast považuji oblast vědecké a tvůrčí činnosti. Je třeba si ale uvědomit, že rozmanitost naší univerzity mimo jiné znamená, že ne všechny součásti a obory mají stejný vědecký potenciál. Úlohou rektora proto nemůže být direktivní řízení vědecké a tvůrčí činnosti a určování jejího zaměření a charakteru. Rektor však musí zajistit, aby na univerzitě existovalo příhodné prostředí a podmínky, které budou stimulovat výzkumné aktivity na jednotlivých součástech a motivovat výzkumné týmy k přípravě a realizaci výzkumných projektů.

Budu maximálně podporovat rozvoj takové spolupráce i tam, kde to zatím není zcela běžné. Jsem přesvědčen, že pestrá škála vědních oblastí rozvíjených na naší univerzitě vytváří velmi dobré předpoklady pro intenzivnější mezioborovou výzkumnou a tvůrčí činnost.Budu se snažit vyhledávat témata a příležitosti, které by umožnily spolupráci různých ústavů či kateder napříč univerzitou na společných projektech.

V čem spočívá vaše představa úspěchu a naplnění vaší vize?

Jsem přesvědčený o tom, že uspějeme tehdy, pokud budeme stavět na principech sdílené vize, dialogu a týmové práce, podpory osobního růstu, respektu k rozmanitosti, posilování silných stránek a udržitelné budoucnosti. Každá součást naší univerzity má v této budoucnosti své místo. 

Tomáš Gongol se narodil 20. 04. 1978 ve Frýdku-Místku. Studoval na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, doktorské studium a následné habilitační řízení absolvoval na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 2002 pracoval na právním a analytickém oddělení Kriminalistického ústavu v Praze. O dva roky později nastoupil na Obchodně podnikatelskou fakultu Slezské univerzity v Karviné, kde působil nejdříve jako odborný asistent a od roku 2013 jako proděkan. Po dvou letech se stal prorektorem Slezské univerzity a od března letošního roku bude jejím rektorem. Žije v Dobraticích a spolu s manželkou se aktivně podílí na projektech týkajících se výstavby škol v Tanzánii.