My čtyři, Jana – absolventka oboru Český jazyk a literatura, Martin - absolvent stejného oboru a dnes posluchač Audiovizuální tvorby, Alena - absolventka Italštiny a Milan - absolvent kombinace Historie a Učitelství, jsme se rozhodli v Praze zůstat a prožít 17. listopad tam, kde se před devětadvaceti lety odehrály první impulsy ke změně poměrů v naší vlasti. V místech, kde se názory a přání studentů a dalších nespokojených setkaly s brutální odpovědí totalitní moci tehdy vládnoucí Komunistické strany Československa. Na pražské Národní třídě.

Po srazu v Holešovicích, kde se k nám připojila ještě Jitka, absolventka Knihovnictví, jsme z noční tramvaje vystoupili o několik stanic dříve. Pár kroků a byli jsme tam.

17. listopadu, čas 04:20: Poprvé na Národní třídě. Pod pomníkem 17. listopadu je zatím jen několik květin, včetně těch, které později skončily v koši. Hoří tu odhadem několik desítek svíček. Premiér je už dávno pryč, my se ale potkáváme s investigativním reportérem Eugenem Kuklou a jeho TV Černá kukla a stáváme se tak aktéry jednoho z prvních zpravodajství z Národní třídy v sobotu 17. listopadu. Kolem se staví pódia na akci Korzo Národní 2018, která začne za pár hodin…

17. listopadu, čas 9:25: Po krátkém spánku stojíme u Hlávkovy koleje v Jenštejnské ulici a spojujeme se s oficiální delegací Unie studentů Slezské univerzity v Opavě. Posloucháme nezbytné proslovy, jsme svědky položení věnců a kytic, a pak se společně s několika stovkami lidí vydáváme pražskými ulicemi směrem k Žitné, kde je na zdi farské zahrady umístěna pamětní deska připomínající smrt studenta Jana Opletala a dělníka Václava Sedláčka, kteří se stali obětmi zásahu proti demonstrantům ze strany německé policie v říjnu 1939. Zde je připraven program pod patronací Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ).

17. listopadu, čas 11:00: Po krátkých proslovech rektorů několika univerzit pokládají studentky Univerzity obrany ve vojenských uniformách pod pomník věnce a kytice, mezi kterými je i ten se stuhou Slezské univerzity v Opavě. Za opavskou a karvinskou akademickou obec se památce lidských symbolů Mezinárodního dne studentstva uklání Nikola Konečná studentka navazujícího magisterského studia Veřejná správa a sociální politika a zástupkyně delegáta SU v SK RVŠ, Naďa Glincová, studentka navazujícího magisterského studia oboru Archeologie, jinak delegátka SU SK RVŠ, a Pavel Dubský, posluchač kombinované formy studia oboru Angličtina pro školskou praxi. Ještě závěrečná hymna, společná fotka a jde se dál. Část lidského proudu míří k Albertovu, my to bereme na druhou stranu, směr Václavské náměstí…

17. listopadu, čas 12:15: Václavské náměstí teď připomíná spíš staveniště, připravuje se zde koncertní aréna. V dolní části se už na jednom pódiu hraje. Spolu s lidmi, mezi nimiž poznáváme i některé známé tváře z televizní obrazovky, posloucháme jazzovou produkci. Pak zase míříme směrem k Národnímu muzeu. Čeká nás návštěva ČTK.

17. listopadu, čas 13:30: Vstupujeme do prostor ČTK v Opletalově ulici. Podobně, jako samostatné Československo, také ČTK letos slaví své 100. narozeniny. Ujímá se nás bývalý šéfredaktor ČTK Petr Holubec a provází jednotlivými pracovišti. Vypráví o historii, lidech, událostech… Nakonec nás zavádí do oddělení fotografie a objektiv profíka z ČTK nám dělá fotku na památku. Také se dozvídáme, že kytice, které jsme v noci fotili na Národní, skončily v koši.

17. listopadu, čas 15:00: Procházíme se po Praze. Václavák je o poznání plnější, stejně jako okolní ulice. Pouliční výstava o listopadových událostech, hudba, slova z pódií. Najednou před námi stojí asi dvou a půl metrový bílý medvěd. Kýč pro focení turistů. Co se dá dělat. Přicházíme na Havelské náměstí. Pozdní oběd a trhy. Kolem přibývají lidé s vlajkami, ale i s transparenty. Za chvíli začíná na Staroměstském náměstí demonstrace. V ulicích to znatelně houstne.  

17. listopadu, čas 16:00: Václavák, Staromák i Národní třída jsou plné lidí. Ne, že by nám situace ve státě byla lhostejná, ale přijeli jsme kvůli připomínce Dne boje za svobodu a nezávislost a Mezinárodního dne studentstva, tak místo před pomník Jana Husa pomalu znovu míříme k Národní. Potkáváme i nějaké divné lidi. Třeba kluky v oděvu jeptišek nebo trolly. To ještě nevíme, že kromě protestního pochodu z Hradčanského náměstí se připravuje i recesistický průvod masek, který vyrazí z náměstí Republiky pod názvem Sametové posvícení…

17. listopadu, čas 17:30: U pomníku 17. listopadu je spousta lidí. Většinou jen mlčky sledují plamínky stovek, možná i tisíců svíček. I my jich několik přidáváme. Za zády nám stojí hasiči, opodál policisté. Ale je klid, pietu nic nenarušuje. Svíček už je tolik, že se začaly zapalovat i za rohem podloubí. Fascinující atmosféra. Chvíli tu také stojíme, fotíme, rozjímáme…

17. listopadu, čas 18:30: Procházíme Národní třídou směrem k Národnímu divadlu. Zdobíme se trikolorou, zastavujeme u jednotlivých pódií, tady hraje kapela, támhle jen osamělý kytarista, tady je diskuse. Pravda stage. Láska stage. Na Perštýně stage. Pořád je co poslouchat, co vidět. Najednou slyšíme: „Udělejte místo pro orgán! Neshlukujte se!“ Chlapíci v uniformě členů VB a pohotovostního pluku. Ten “pohotovák“ má snad přes dva metry, jde z něj strach i dnes, tolik let po sametu. O kousek dál ve stejných uniformách a na chůdách dvě dívky. Když je fotím, slyším od jedné z nich: „Máš to povolené, soudruhu?“ Naštěstí jen recese. Za policajty, pardon, příslušníky VB, přicházejí lidé ze stávky na Staromáku. Poznáváme je podle transparentů s jednoznačnými vzkazy premiérovi a prezidentovi. Mísí se s těmi, co na Národní už byli.

17. listopadu, čas 20:00: Náměstí Václava Havla. Stánky organizací, neziskovek, ale také poetry scéna, kde v “Obýváku Václava Havla“, tedy v podloubí Nové scény, zrovna čte z Havlovy knihy Zdeněk Svěrák. Olga Sommerová dává rozhovor. Hele, to je přece… Potkáváme herce, politiky i další známé obličeje. U Srdce Václava Havla zapalujeme další svíčky, pár fotek a zase dál.

17. listopadu, čas 23:30: Sedíme na gauči před Kavárnou Slavie a popíjíme kávu. Je to milé, v té zimě zahřeje. Noc uprostřed jinak auty a tramvajemi okupované třídy má mimořádné kouzlo. Ani se nechce vstávat, stačí jen poslouchat a vnímat, co se děje kolem. Ale stejně se nakonec zvedáme.

18. listopadu, čas 00:10: Jsme ve vzdělávacím autobusu Ústavu pro studium totalitních režimů. Běží zde video s dokumenty, diskutuje se, maluje se, k dispozici jsou publikace i pracovní sešity pro školy.

18. listopadu, čas 00:40: Proti nám leze had! Lidé začali spontánně zapalovat svíčky a stavět je podle kolejí napříč celou Národní třídou. Ve stánku si tedy kupujeme ještě jednu a připojujeme jeden obratel nekonečného zvířete. Táhne se už od pomníku na “Kaňkáči“ až “Voršilkám“ a pořád roste. My se zastavujeme u Sametového speciálu HDTV, kde zrovna Daniela Drtinová zpovídá ikonu 17. listopadu 1989 Martina Mejstříka. Po něm do křesla usedá Martha Issová a další osobnosti. Posloucháme zajímavá slova o minulosti i neformální pohledy na současnost. Často je přehlušuje potlesk davu. 

18. listopadu, čas 02:00: Akce vrcholí, lidí znatelně ubylo, ale rozhodně nemůžeme mluvit o prázdné ulici. Dokonce jsou stále vidět i děti. Míjíme poštovní schránku pro dopisy lidí, kteří chtějí napsat premiérovi. Kolik je v bedně dopisů nevíme, ale na stole leží několik popsaných papírů. Na jednom je nakreslený nám z lidové tvořivosti tolik známý kosočtverec. Přichází odhadem čtyřicetiletá paní, papír bere do ruky, ukazuje jej partnerovi. Oba se smějí, ona něco připisuje, vkládá papír do obálky a vhazuje do schránky. Odchází a komentuje to slovy: „No co, když můžou být sprosťáci oni, tak proč ne já.“ 

18. listopadu, čas 03:00: Znovu u svíček. Je jich opravdu hodně, určitě tisíce. Některé už zhasly, hasiči dokonce museli opakovaně zklidnit plameny, které začaly ničit položené květiny. Dav zpívá národní hymnu. Jen tak, každý, jak umí. Připojují i slovenskou část, někteří už ale tápou po jejích slovech. Oslovuje nás jakýsi cizinec. Mluví naštěstí anglicky. Ptá se, co to je a proč to tu máme. Snažíme se mu to vysvětlit. Snad chápe. Děkuje, loučí se s námi a spolu s dalšími se u toho magického místa fotí. Česká televize ještě natáčí reportáž.

18. listopadu, čas 03:15: Míjíme připravenou četu uklízečů. Pódia už rozebírají, hasiči a policisté jsou ale stále připraveni. My už také odbočujeme do Mikulandské a míříme do postele. Čtyřiadvacítka v pražských ulicích nám přece jen dala zabrat.

P. S. V neděli jsme si už jen dali procházku po Náplavce a odpoledne zamířili vlakem domů. Byl to skvělý víkend se skvělými lidmi…