Na 23. ročníku této soutěže ocenila porota jeho diplomovou práci nazvanou Legionář Jan Čapek v kategorii Historie 20. století. Úryvek z hodnocení práce najdete níže pod fotografiemi.

Tomáš Rusek si cenu převzal velmi stylově, v uniformě příslušníka čsl. legií v Rusku. Ostatně s legionářskou tradicí a odkazem je spojen nejen svým studijním a badatelským zájmem, ale je pro něj i koníčkem - setkat se s ním můžete jako s příslušníkem Legiovlaku, který v podobě pojízdného muzea putuje po městech České republiky. Jedná se o projekt Československé obce legionářské, který je replikou legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace československých legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku.

Cenu Edvarda Beneše již tradičně uděluje město Sezimovo Ústí nejlepším studentským pracím v oborech historie 20. století a sociologie. Ocenění jsou udělována vždy k 28. říjnu příslušného roku v Benešově vile v Sezimově Ústí a jsou spojena s finanční odměnou. Soutěž je vyhlašována pro studenty vysokých škol, do soutěže se přihlašují autoři bakalářských a diplomových prací. V letošním roce bylo do soutěže o Cenu Edvarda Beneše přihlášeno celkem 22 prací, z toho 11 prací z Historie 20. století a 11 prací ze Sociologie.

Z hodnocení práce Tomáše Ruska:

Diplomová práce Tomáše Ruska se na vynikající úrovni zhostila nejen úkolu zmapovat život legionářského hrdiny Jana Čapka, ale také zasáhla do diskusí, jež jsou v letošním roce enormně aktuální – a sice o mýtech a realitě československých legií za první světové války. U autora se skvěle protnula osobní zaujatost pro téma s odbornou erudicí. Oceněníhodný je i ten fakt, že se zaměřil na nejméně probádanou legionářskou oblast, a sice Itálii, k čemuž byl vybaven i jazykově. Věnuje se otázce Československého dobrovolnického sboru v Itálii a sleduje život jeho zakladatele, sokolského činovníka původem z Prahy, ovšem etablovaného ve Slezsku, Jana Čapka, Nezůstává však jen u rekonstrukce Čapkova pohnutého osudu, ale zamýšlí se naprosto fundovaně nad významem a interpretací italských jednotek pro státní ideologii a národní tradici. Vyzdvihnout zaslouží autorova heuristika, neboť zdánlivý nedostatek přímých pramenů dokázal vykompenzovat rozsáhlými rešeršemi archivů domácích i zahraničních, tisku, pamětí, ikonografie i odborné literatury, a možná právě tento fakt jej vedl od roviny rekonstrukce k interpretativnímu přístupu. Vynikajícím způsobem propojuje rovinu osobní s kontextem celostátním i mezinárodně-politickým. Za velice nosnou považuji tu část práce, která se zabývá druhým životem Jana Čapka, sleduje jeho kult i jednotlivé vrstvy paměti (legie, sokolstvo, armáda). Podařilo se mu shromáždit komplexní soubor reflexí Jana Čapka napříč desetiletími, až po současné „znovuobjevení“ tohoto tématu. Práce Tomáše Ruska je mimořádným historiografickým počinem.