Workshop Petra Horálka z FÚ o focení noční oblohy se podařil na jedničku

  • Jakub Plaskura
  • 08.12.2021
Chtěli byste někdy vidět noční oblohu trochu jinak, než jak jste zvyklí? Nebudete věřit vlastním očím, a to doslova. Lidské oko zkrátka není dokonalé, a tak při pohledu na noční oblohu přicházíme o jinak velmi pestrou a barevnou podívanou. Lidská technika už ale tak pokročila, že si přece jenom můžeme oblohu prohlédnout v celé své kráse. Co k tomu potřebujete? Fotoaparát, umět alespoň nepatrně upravovat fotky a hlavně trpělivost. Svá tajemství a kouzla nám prozradil pracovník Fyzikálního ústavu a mistr svého oboru Petr Horálek v rámci svého workshopu, který se uskutečnil v Beskydech na chatě Švarná Hanka.

Autor: Martin Bostl – studentská redakce Slezské univerzity

Lokalita Beskyd nebyla vybrána náhodně. Již nějaký čas astronomové i jiní vědci vedou náročný boj se světelným znečištěním. V dnešní době to může znít jako nějaké další téma, které má lidi jen strašit, ale další a další výzkumy poukazují na to, že světelné znečistění není jen problém astronomů, kteří pak mají problémy se zachycením  noční oblohy, ale problém nás všech. Ať už jde o potíže modrého světla, na které, jak je známo, reaguje náš mozek, nebo velmi neefektivní design pouličních lamp, kde jsou světelné emise zbytečně veliké. Petr Horálek chce mimo jiné právě svými fotkami ukázat, o jakou podívanou lidé přicházejí, a na problém světelného znečištění co nejvíce upozornit. Beskydy tedy byly vybrány právě z důvodu velmi nízkého světelného znečištění. Nachází se zde tzv. Beskydská oblast tmavé oblohy a pro astronomy a astrofotografy je to velmi oblíbená lokalita.

První večer po příjezdu jsme měli krátký úvod do astrofotografie a spíše bylo na pořadu dne seznamování mezi účastníky workshopu. Mělo se také konat první noční focení, ale bohužel první večer nám počasí moc nepřálo, a tak jsme se pustili do teorie. Petr nám pověděl něco o potřebné technice a o tom, jak se vlastně fotky upravují a co se při úpravách děje. Není to totiž vůbec tak složité, jak to zní. Aby třeba vynikly barvy Mléčné dráhy, jediné, co stačí udělat, je pohrát si s informacemi, které už ve fotografii jsou od chvíle jejího pořízení. Tyto informace jsou pro naše lidské oko navždy skryté, někdy můžou být skryté i pro fotoaparát. Zjednodušeně lze říci, že programy na úpravu fotek nám vlastně pomáhají zviditelnit neviditelné.

Další den jsme se věnovali panoramatu. Jak ho fotit a jak ho upravovat. Naučili jsme se spoustu nových fíglů v programech jako Photoshop, Lightroom, PTGui nebo DeepSkyStacker. Po celém dni teorie a praxe v programech přišlo na řadu očekávané noční focení. Počasí se oproti předešlé noci umoudřilo a na nebi nebyl jediný mrak. Poštěstilo se nám ale i trochu jinak, protože ve stejnou dobu probíhalo kousek od naší chaty pozorování objektů noční oblohy dalekohledem, a po domluvě se naší skupinky na chvíli ujal Tomáš Hynek, který tato pozorování pro veřejnost dělá už několik let.

Pak přišlo na řadu ono focení. V tomto období už je v noci opravdu zima a i přesto, že jsem se ji snažil nepodcenit, docela dost jsem ji cítil. Tím víc vzrostl můj obdiv k astrofotografům, kteří kolikrát v mnohem nižších teplotách stráví celou noc až do svítání, mezitím co já jsem promrzl až na kost během pár hodin.

Musím říct, že i přes svou nezkušenost jsem si z workshopu odnesl spoustu nových informací i schopností. Myslel jsem, že čím lepší má člověk techniku, tím lepší má výsledky. To ale vůbec není pravda. Téměř celé to je o citu a ten člověk nezíská jinak než tím, že získává více a více zkušeností. Jak nám říkal Petr na konci workshopu, téměř celé to je vlastně jen o hraní si se světlem. Konečně jsem se tak dozvěděl, jak vlastně vznikají tak krásně barevné fotky z něčeho, co já vidím jen černobíle, a myslím, že pro každého milovníka fotografie může být krajinářská astrofotografie příjemným zpestřením a rozšířením obzorů.



Chata Švarná Hanka, kde účastníci workshopu našli své útočiště (Foto: M. Bostl) Chata Švarná Hanka, kde účastníci workshopu našli své útočiště (Foto: M. Bostl)
Magické noční focení (Foto: R. Klofáč) Magické noční focení (Foto: R. Klofáč)


Nakonec jsem si pro Petra připravil i pár otázek týkajících se právě astrofotografie. Celý rozhovor si můžete přečíst níže.

Jaké jsou rozdíly mezi amatérským astrofotografem a profesionálním?

To není úplně triviální otázka. Slovo amatér pochází ze slova nadšenec a profesionál je v podstatě člověk, který se o to zajímá pouze za finančním ziskem. Samozřejmě i profesionál může být nadšenec, ale toto rozdělení se v kontextu s astrofotografií moc použít nedá. Profesionál se tím zkrátka živí, mezitím co amatér je někdo, kdo se astrofotografii věnuje ve svém volném čase. Mnohdy jsou ale amatérští astrofotografové dál, protože se tomu zkrátka věnují jako svému hobby, nemají ten pocit, že je to jejich práce, a mohou více experimentovat. Proto někdy mohou mít i revoluční snímky. Rozdíl tedy vůbec nedefinuje, jestli je někdo pokročilejší, nebo ne.

Jaká jsou nejlepší místa pro pozorování a focení u nás v ČR, ale i ve světě?

V Česku jde hlavně o to, aby byl člověk daleko od města, nejlépe ve vysokých nadmořských výškách, kde není ani moc prachu a smogu. Máme-li vzít v potaz i světelné znečištění, máme v Česku několik míst, která jsou v tomto oficiální. Je to právě například oblast tmavé oblohy v Beskydech, zejména okolo Gruně, dále Jizerská oblast tmavé oblohy, kde už to ale moc neplatí, neboť na polské straně postavili skleníky na rajčata, které jsou velmi osvětlené, takže už to není to, co to bylo těsně po založení. Na západě Čech to je pak Manětínská oblast tmavé oblohy. Pak je ještě několik neoficiálních míst jako například Jeseník kolem Pradědu, ale mezi nejlepší patří Šumava a Novohradské hory. Dokonce se zde nachází jedno z nejtmavších míst v okolí Filipovy huti.

Pokud jde pak o focení ve světě, tam je to už trochu lepší. Jde o to, jestli chce člověk vidět tmavou oblohu, nebo vidět i místa na obloze, která u nás na obloze neuvidí (jižní obloha). Pokud mu jde pouze o noční oblohu jako takovou, tak ideální jsou Kanárské ostrovy, ale stačí i jižnější ostrovy Řecka nebo Chorvatska. Většinou když už ale člověk cestuje za oblohou, tak chce vidět právě i věci, které ještě neviděl. Například jiné úseky Mléčné dráhy od souhvězdí Štíra až po Jižní kříž. Tam už se vyplatí cestovat pod rovník například do chilské či argentinské Patagonie. Za zmínku stojí chilská poušť Atacama, která je tím nejznámější. Oblíbená je však i Namibie, Botswana, Austrálie, Nový Zéland nebo ostrovy v jižním Tichomoří.

A jak daleko vlastně člověk musí být od měst, aby se focení podařilo?

To je dobrý dotaz. Lidé často mají pocit, že stačí vyjet jen těsně za ceduli s názvem města a tím je hotovo. Pro nějaké lepší vizuální pozorování je potřeba vyjet desítky kilometrů daleko, ale na fotkách se to stále projevuje i takhle daleko. Pro focení je potřeba vyjet mnohem dál a ukazuje se, že někdy rozptyl světla z měst může být až sto kilometrů a z velkých měst i kvůli prachu je třeba vyjet i dvě stě. Například i na té Šumavě jsou na obzorech vidět světelné hřiby, které jsou právě i 200 kilometrů daleko.

Co vlastně patří do takové základní výbavy astrofotografa?

Tak úplný základ je pevný a bytelný stativ. Pokud jde o fotoaparáty, doporučuji především plnoformátové aparáty, které jsou v dnešní době z druhé ruky skoro stejně drahé jako běžný kompakt. Plnoformátový znamená, že má čip ve velikosti kinofilmového políčka, což pak odpovídá rozlišení a menšímu šumu. Pak člověk může použít téměř jakýkoliv objektiv, který je světelnější, a už může zachytit velmi pěknou noční oblohu. V tomto ohledu doporučuji objektivy ze série Sigma art, ale z druhé ruky lze sehnat i dobré objektivy od značky Samyang. Dále je zapotřebí mít nějakou kabelovou spoušť, protože během dlouhých expozic je potřeba, abych do fotoaparátu nějak "nedrknul". Doporučuji pak začít tzv. single shoty, což jsou krátké 15–20sekundové expozice na vyšší ISO (např. 6400) s více světelným objektivem. Časem pak člověk zjistí, že může dělat více expozic kolem sebe a pak je složit jako puzzle (panorama), nebo dělat více expozic jednoho místa, složit to do jednoho obrazu jako multiexpozici, pak vznikne tzv. startrails – stopy hvězd na obloze.

Měl bys nějaké rady pro začátečníky nebo pro někoho, kdo má o astrofotografii zájem a chtěl by se jí začít věnovat?

Základní věcí, kterou je třeba si uvědomit, je to, že když se fotí v noci, tak nemůžeme použít objektiv, který automaticky ostří, protože není na co ostřit. Nelze očekávat, že člověk přijde, ustaví aparát a všechno se začne fotit samo. Je třeba si nejdřív zaostřit na nějaký jasný objekt na té obloze, kdyby to nešlo, tak i na nějaký objekt na zemi, například nějaké vzdálené světlo, ale musí to být fotograficky už v nekonečnu. Objekt je pak třeba dostat do středu pole a na tzv. živý náhled se pokusit manuálně doostřit, aby byl objekt úhlově co nejmenší. Pak teprve můžu začít fotit a je dobré toto opakovat pro každou další sérii, protože ten objektiv se může trochu rozostřit. Druhá podstatná věc je to, že jsme v noci na place a člověk musí počítat s tím, že je tma, a pokud nikdy nefotil a bydlí ve městě, kde je přemíra světla, tak vlastně neví, jaké to je být v absolutní tmě (nesvítí světelné znečištění). Proto je třeba nechat si oko zvyknout na tmu, ono oko je velmi mocný nástroj, který si na ni dokáže zvyknout, ale chvíli to trvá, klidně i 10 minut. Pokud i po té době oko nevidí pořádně, tak je možné si posvítit, ale je třeba svítit červeným světlem, protože to je světlo, které neoslní zrak. No a třetí věc – je potřeba experimentovat, protože chyby vycházejí spíš z toho, že člověk má pocit, že se to nějak jednoduše nafotí, tak, jak to někdo někde ukazoval, ale při každém focení se může objevit nějaký nešvar, který dopředu nelze předvídat, a čím víc takových nocí člověk stráví pod noční oblohou, tím víc si začne uvědomovat, čemu se vyhýbat, aby to mohl lépe zpracovat. Takže rozhodně nedbat jen na rady, které někdo někde říkal, ale spíš zkoušet i vlastní expozice.

 

Noční obloha před úpravami (Foto: P. Horálek Noční obloha před úpravami (Foto: P. Horálek
Noční obloha po úpravách (Foto: P. Horálek) Noční obloha po úpravách (Foto: P. Horálek)


Odkazy na další čtení:

O světelném znečištění – svetelneznecisteni.cz

Dokument o světelném znečištění, který stojí za to ZDE.