Autor: Denisa Palionová – studentská redakce Slezské
univerzity
Páteční podvečer se na univerzitní půdě nesl v duchu všudypřítomné slavnostní atmosféry. Noc vědců nabídla pestrou paletu možností, jak by se návštěvník podle svých preferencí chtěl o námětu času dozvědět více. Vybrat z programu to nejzajímavější nebylo vůbec jednoduché. Program se na všech univerzitních součástech často prolínal, a tak jsme za redakci navštívili alespoň pár vybraných zastávek, o kterých vám přinášíme reportáž.
Přednáška fyzikálního ústavu s názvem Není čas jako ČAS
se konala od 17 hodin v posluchárně B1. Návštěvníky uchvátila detailními informacemi
ve smyslu pojetí času z fyzikálního hlediska. Od klasického pojetí času,
principů měření hvězdného, pásmového a atomového času přes existenci tzv.
datové hranice až po změny zemské rotace a vysvětlení rozdílnosti termínů, jako
je hvězdný den a pravý sluneční den, si bylo možné udělat celistvý obrázek o
chápání času vůbec. Milým ukončením přednášky byla příležitost se ptát na
jakékoliv doplňující otázky, které v průběhu vyprávění návštěvníkům
přicházely na mysl. Milovníci fyziky si tak bezesporu přišli na své.
Fakulta veřejných politik ve 3. patře prezentovala výstavu s příhodným názvem Můj čas, kde Sylva Ficová svými fotografiemi vnesla všem přicházejícím myšlenku se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jak náš život neuvěřitelně rychle utíká a jak se mrknutím oka zároveň mění i naše životní role. Citáty, které obrazy doprovázely, naprosto autenticky vystihly pocity, které nám autorka chtěla předat.
Ústav speciální pedagogiky naopak svou výstavou upozornil na
skutečnost, že všichni nemají to štěstí vnímat věci a děje kolem nás tak, jak
je automaticky pozoruje zdravý člověk. Reedukační, kompenzační a rehabilitační
pomůcky ve speciálně pedagogické praxi a jejich proměny v čase nás zavedly
do světa osob se zdravotním postižením. Návštěvníci měli možnost si na vlastní
kůži tyto pomůcky vyzkoušet a zhodnotit tak jejich nenahraditelnou oporu.
Ve večerních hodinách se v kinosále na Hauerově 4
promítaly snímky, které divákům přinesly krásné vjemy z odlišného úhlu
pohledu na letošní téma. Film pedagoga Vladimíra Mráze s názvem Kolik příběhů má den ukázal unikátní
časosběrnou koláž o proměně Ostravy. Cestopis Do Chile za
zatměním Slunce, který zpracovala trojice studentů a absolventů ze Slezské
univerzity v Opavě, pro změnu seznámil s chodem pouštních astronomických observatoří, kde
se setkávají badatelé z celého světa. Před samotným promítáním tvůrce druhého zmíněného filmu Jiří
Dobrý ve svém vstupu poznamenal důležitou větu, která příznačně
charakterizovala celý děj: „Každá sekunda je důležitá, jakmile přijdete o
začátek, nebude vám to dávat smysl.“ A opravdu, zážitky z výpravy byly
dokonalou tečkou za celým programem, který jsme navštívili.
V průběhu celého večera byli všichni příchozí na
jednotlivých součástech SU mile přivítáni kolektivem studentů, kteří zároveň
nabízeli praktické upomínkové předměty. Zároveň se také dbalo na dodržování
všech opatření v souvislosti s onemocněním COVID-19. Letošní ročník
hodnotíme jako velmi vydařený a věříme, že si každý návštěvník s sebou
odnesl netradiční zážitek doplněný o zajímavé poznatky.
„Čas je tady vždy, v každém okamžiku. Každý člověk má k dispozici veškerý čas, čtyřiadvacet hodin denně. Nikdo jej nemá více ani méně. Můžeme žít krátce nebo dlouho. Za života ale máme každý den a každý rok přesně tolik času jako všichni ostatní. Nic na světě není tak spravedlivě rozděleno jako čas. Rozdíl spočívá v tom, jak jej naplníme, využijeme a prožijeme.“ – Friedrich Assländer a Anselm Grün