Jak se student vysoké školy dostane do
pořadu Máte slovo mezi protagonisty debaty?
V první řadě je důležité
sebrat odvahu. Trvalo mi měsíc, než jsem rozepsaný e-mail dokončil a odeslal.
Když si na to vzpomenu, tak pořád cítím to chvění, které mnou projelo, když
jsem ten e-mail odeslal. Poslal jsem to v noci, jakmile paní Michaela Jílková
oznámila nové téma. V tu chvíli jsem si říkal, že toto je téma, o kterém
bych dokázal mluvit. Na druhý den mi paní produkční poslala info, že mi chce
zavolat, a během hovoru si proklepla moje názory. Jakmile zjistila, že mám
názor, který ji chybí v publiku, okamžitě mi řekla, že jdu další týden do
vysílání. O tom, že budu hlavní host za veřejnost, jsem se ale dozvěděl až den
před vysíláním. Takže opravdu je důležité, aby měl člověk silné a věcné názory.
Pokud je má, tak se tam může dostat. Studium ekonomického oboru mi určitě
pomohlo, ale nebyl to rozhodující faktor.
Diskutovalo se o dvojí kvalitě
potravin u nás na trhu. Proč je ti zrovna toto téma blízké?
Na střední škole jsem měl dva
předměty zaměřené na potraviny a hodně mě bavily, takže proto kvalita potravin.
Tématem však byla nejen dvojí kvalita, ale také zdražování, ke kterému jsem měl
přeci jen více poznámek. Bohužel bylo téma zdražování těsně před vysíláním
přehozené na závěr a já tudíž během vysílání neřekl vše, co jsem měl připravené.
Ale to vůbec nevadí, protože i tak jsem byl pochválen a dokonce mi paní Jílková
řekla, že za rok se mám určitě znovu přihlásit.
Byla to pro tebe první zkušenost
v televizi, nebo za sebou už něco podobného máš?
Byla to první velká zkušenost,
jelikož jsem byl v křesle jako jeden ze dvou hlavních hostů za veřejnost. Takže
pokud nebudu počítat půlminutový výstup v regionální televizi, tak pořad
Máte slovo byl mou velkou premiérou a já doufám, že ne poslední. (smích)
Účastnil ses letos také online
mezinárodní studentské konference, kde jsi přednášel. Vyhledáváš takové výzvy?
No jasně, vždyť přece vše se má zkusit.
Největší motivací byla nová profesní zkušenost, kterou by bylo škoda nevyužít.
Přednášel jsem svou seminární práci o analýze akciových indexů, kterou jsem
zpracovával v předmětu Finanční trhy a se kterou jsem byl spokojen já i
paní doktorka z předmětu. Tak proč to nevyzkoušet. Musím však přiznat, že jsem
z konference měl daleko větší respekt a strach než z pořadu Máte
slovo. Což je paradoxní, protože na konferenci máte pár desítek lidí a v televizi,
kde zastupujete veřejnost, vás sleduje jeden milion diváků.
Co si myslíš o kvalitě
vyjadřování studentů na VŠ?
Do tohoto tématu se raději nebudu
pouštět, jelikož se mnohdy sám během přednášky nebo semináře tak zakoktám, že
se za své vyjadřovací schopnosti pomalu stydím. (smích) Obecně si myslím, že
nejdůležitější je, aby student tématu rozuměl. To mu nepochybně pomůže
v kvalitním projevu, který mnohdy není nejlepší… Ale jak říkám, sám nejsem
žádný rétor.
Teď se přesuneme ke škole a
vzdělání. Jsi studentem oboru Finance a účetnictví. Proč jsi zvolil zrovna
tento obor?
Protože mě účetnictví hodně baví.
V podstatě jsem chtěl jít účetnictví studovat hned, jak jsem na střední škole
pochopil princip rozvahy. Účetnictví je fakt super, protože všechno to do sebe
logicky zapadá a dává to smysl. Na vysoké škole jsem pak začal studovat i svět
financí, který mě dnes baví stejně hodně jako účetnictví. Takže vím, že jsem si
obor vybral správně.
Učení tě prý moc nebavilo a neměl
jsi rád matematiku. Nyní ale studuješ na ekonomické škole, kde matematika je
poněkud důležitá. Co se změnilo?
Já ani nevím, co se změnilo, asi
jsem potřeboval více času dozrát. Třeba matematiku jsem začal mít rád díky paní
učitelce, která mě dovedla k maturitě a ukázala mi, že je tento předmět celkem
fajn. Co se týká té matematiky na ekonomické fakultě, tam musím souhlasit,
protože je celkem jedno, jestli počítáte ve financích úrokovou míru,
v daních mzdu, v podnikové ekonomice bod zvratu anebo
v makroekonomii vás zajímá míra nezaměstnanosti. Prostě celá ekonomie jsou
čísla, ale určitě se toho člověk nemusí zas tolik bát.
Získal jsi stipendia díky
studijnímu průměru ze střední školy a také za účast a výhru v soutěžích,
které Obchodně podnikatelská fakulta pořádala. I kdyby tyto benefity nepřišly,
zvolil bys pro studium Karvinou?
Ano, protože nový profesní obor
Finance a účetnictví v našem kraji nabízela jen „OPFka“, takže to byla
moje první volba, kterou bych dnes stoprocentně zopakoval.
Patříš mezi studenty,
kteří se snaží být aktivní i nad rámec školních povinností. Byl jsi takový vždy,
nebo to přišlo až později?
Do jisté míry jsem byl takový
vždy, třeba na druhém stupni jsem byl předsedou školního parlamentu, na střední
jsem měl školní projekt. A tak nějak s tím pokračuji na vysoké škole, kde jsem pomocnou
vědeckou silou a ambasadorem mého studijního programu.
Platí pro tebe tedy, že nejdeš s davem
a rád vyčníváš?
Přiznám se, že jsem nad tím nikdy
moc nepřemýšlel. Vždy se snažím dělat to, co vím, že bych mohl zvládnout, o čem
jsem přesvědčený, že bych měl udělat nebo vyzkoušet, ale rozhodně jsem se nikdy
nesnažil vyčnívat násilím.
Kde se vidíš po dokončení svých
studií?
Jejda, to ani netuším… Asi bych
to viděl na nějakou pozici účetního nebo ekonoma, kde by šlo třeba časem
kariérně růst. Určitě bych chtěl zůstat v oboru a stát se dobrým ekonomem. Ale
jak říkám, fakt netuším, kam mě osud zavede.