Rozhovor s děkanem Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné k oslavám 30. výročí Slezské univerzity

  • Jakub Plaskura
  • 14.07.2021
Slezská univerzita letos slaví třicet let od svého založení. V rámci oslav jsme se rozhodli vám blíže představit pár významných absolventů prostřednictvím rozhovorů. Níže si můžete přečíst, jak svá studia, ale i celkově univerzitu, vnímal současný děkan Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné (dále jen OPF) prof. Ing. Daniel Stavárek, Ph.D., a co přeje univerzitě k narozeninám.

Autor: Kristýna Hanačíková – studentská redakce Slezské univerzity

Začalo to oborem Bankovnictví na OPF, poté začal působit jako odborný asistent na katedře Financí. Postupně se dopracoval na místo proděkana a od roku 2015 je tím nejvyšším na fakultě – děkanem. Během své kariéry také nasbíral spoustu zkušeností v bankovním sektoru, podílel se na řadě odborných publikací a nyní předává své poznatky studentům.


Co vás zaujalo na Slezské univerzitě natolik, že jste se rozhodl podat přihlášku a začít zde studovat?

Po ukončení gymnázia v roce 1996 jsem měl jasno, že chci studovat ekonomii a zároveň na studia zůstat ve svém domovském regionu. Podal jsem proto přihlášku na obě fakulty ekonomického zaměření, a to na naší OPF a také Ekonomickou fakultu VŠB-TU v Ostravě. Při konečném rozhodování jsem si vybral OPF zejména z důvodu nového studijního oboru Bankovnictví a také na základě celkového dojmu z fakulty, budovy a studijního prostředí.

Když se odpoutáme od vaší pozice děkana OPF, proč byste doporučil potencionálním zájemcům o studium právě Slezskou univerzitu jako náš absolvent?

Ačkoliv Slezská univerzita patří k nejmenším vysokým školám v Česku, nabízí velmi pestrou škálu atraktivních studijních programů, které lze studovat ve špičkově vybavených prostorách ve dvou velmi zajímavých slezských městech. Pokud mohu hovořit speciálně o Obchodně podnikatelské fakultě, vyzdvihnul bych zejména zcela ojedinělé studijní programy jako například Digitální business, Bankovnictví, peněžnictví a pojišťovnictví nebo Mezinárodní obchod. Fakulta si rovněž velmi zakládá na intenzivní spolupráci s praxí, která se projevuje jak zapojením expertů do výuky, zvýšenou mírou odborné praxe, tak i možnostmi řešit konkrétní zadání firem v rámci Business Gate Academy. Společně s celou řadou dalších aktivit tak studenti naší fakulty získávají již během studia cenné praktické dovednosti i zkušenosti, které pak mohou efektivně využít ve své kariéře. Ve vztahu ke studentům se navíc chováme Ochotně, Přátelsky a Férově, což významně přispívá k celkové studijní pohodě a příjemné tvůrčí atmosféře na naší fakultě.

Po magisterském studiu jste zůstal na fakultě a začal zde vyučovat. Byl to váš dlouhodobý cíl vzdělávat své následovníky?

Neřekl bych, že se jednalo o dlouhodobý cíl. V první polovině studia jsem si myslel spíše na práci v centrální bance nebo v některé z komerčních bank. Do akademického světa jsem pronikal pozvolna přes působení ve studentské komoře Akademického senátu nebo jako pomocná vědecká síla na katedře financí. A čím více jsem se dozvídal o tom, jak vysoká škola funguje, co obnáší práce akademiků, tím více se mi vysokoškolské prostředí líbilo. Na začátku posledního roku studia pak přišla nabídka tehdejšího vedoucího katedry prof. Stanislava Poloučka, zda bych nepomohl v předmětu Mezinárodní finance učit semináře. Nabídku jsem velice rád přijal, vyzkoušel jsem si výuku z pozice učitele a měl jsem jasno, že na OPF chci zůstat. Naštěstí byl zájem i na druhé straně a má akademická kariéra se tak mohla rozběhnout na plné obrátky.

Jaký pro vás byl přechod z role studenta do role pedagoga? Byla tato životní změna pro vás těžká?

Jak jsem se již zmínil, klíčový byl poslední rok navazujícího studia, v němž jsem působil jako vyučující i student. Dokonce se stávalo, že jsem nejprve některé studenty vyučoval, abych pak s nimi v jiném předmětu seděl společně v lavici. Zároveň jsem po ukončení studia již jako učitel bydlel na studentských kolejích, takže jsem měl ke studentům pořád velmi blízko. Přechod z role studenta do role učitele byla velmi přirozená a příjemná. Se studenty jsem často chodil na pivo nebo do studentského klubu, i přesto jsme si ve studijních záležitostech zachovali potřebný odstup a plně respektovali roli učitele a studentů. S odstupem času musím konstatovat, že jsem ve svých začátcích byl na studenty v mnoha ohledech dokonce tvrdší a přísnější.

Děkan OPF Daniel Stavárek je naším hrdým absolventem. (Zdroj: archiv OPF)


Lákala vás pozice děkana už v průběhu studia?

V době studií jsem si nejprve ani nedokázal dobře přestavit, jaká je přesně úloha děkana. Vnímal jsem tu pozici jako symbol fakulty spojený se slavnostním talárem, žezlem a předáváním diplomů na promocích. Později jsem zjišťoval, že tato pozice samozřejmě znamená mnohem více a vyžaduje dostatečné zkušenosti, manažerské dovednosti a také respekt a renomé v akademických kruzích. Bylo by tak troufalé říci, že mě tato pozice lákala už během studií nebo na počátku akademické dráhy. Postupem času, jak jsem procházel různými pozicemi jako předseda senátu, vedoucí katedry, proděkan, měl za sebou pobyty na zahraničních vysokých školách a povedlo se mi úspěšně dokončit habilitaci a profesuru, jsem však začal vnímat, že bych fakultě mohl něco dát a být jí prospěšný i jako děkan.

 Existuje nějaká vtipná vzpomínka spojená s OPF z dob vašich studií?

Ještě jednou si dovolím zmínit, že jsem po ukončení studia bydlel společně se svou současnou manželkou, která v té době ještě na fakultě studovala, na kolejích Kosmos. Každý apartmán byl tvořen dvoulůžkovým a třílůžkovým pokojem s kuchyňkou, koupelnou a toaletou. Už samotné bydlení se čtyřmi holkami bylo v mnoha směrech vtipné. Jednou u nás místo mě přespala má kamarádka a nynější kolegyně doc. Klepková Vodová a ráno, když už nastal běžný každodenní ruch a návštěvy na pokojích, jeden ze studentů při příchodu do našeho pokoje s úžasem prohlásil: „Aj boha, paní Vodová, veď tuná zvyčajne spáva pan Stavárek“.

Zastávat pozici děkana je jistě velmi náročné, nese to s sebou spoustu povinností. Nosíte si práci lidově řečeno domů?

Zejména v posledních měsících poznamenaných lockdownem a režimem home office jsem opravdu pracoval především doma. Ale i v normálních časech to většinou jinak nejde. Práce děkana je velmi rozmanitá a na doma si nechávám věci, u kterých je třeba se více soustředit, přemýšlet, věnovat se jim delší dobu. Na fakultě se pak lépe řeší všechny administrativní činnosti a také schůzky a jednání, kterých má děkan opravdu hodně.

Když zrovna nemusíte pracovat, jak trávíte svůj den volna?

Nejlépe s manželkou a dvěma syny na nějakém rodinném výletu, procházce nebo jen tak doma na zahradě. Pokud bych byl sám nebo s kamarády, jezdil bych na výlety do malých pivovarů.

Běh s děkanem na OPF je populární kratochvílí mezi studenty, pracovníky i zástupci veřejnosti. Věnujete se ale i jinému sportu kromě joggingu?

Aktivně pouze běhám. Běh mě baví, protože nepotřebuji žádné spoluhráče ani protihráče, žádné speciální vybavení ani hřiště. Běhat můžu vždy a všude a pravidelné běhání se tak dá pěkně skloubit se všemi povinnostmi. Z dalších sportů mám velice rád fotbal, ten už ale aktivně nehraju. Společně se starším synem jsme nicméně velkými fanoušky MFK Karviná a před covidem jsme jezdili na skoro každý domácí zápas. Už se těšíme na další prvoligovou sezónu a doufáme, že utkání uvidíme opět z tribuny a pořádně si zafandíme.

Kdybyste měl studentům dát nějakou cennou radu do života, co by to bylo?

Vysokoškolské vzdělání samo o sobě už dávno není něčím mimořádným, nezajišťuje automaticky úspěch. Pokud chcete být úspěšní nejen ve studiu, ale také ve své kariéře, je nutné udělat něco navíc. Studium přináší celou řadu možností, které je dobré využít. Vyjet na studijní pobyt do zahraničí, spolupracovat s praxí, zapojit se do vědeckých aktivit pro studenty, podílet se na organizaci komunitního života na fakultě a mnoho dalšího. Všechny tyto aktivity rozšíří vaše obzory a prohloubí vaše dovednosti a zkušenosti nad rámec standardního studia. Moje rada by tedy zněla: Studujte plnohodnotně a využijte příležitosti, které vám univerzita nabízí.

Co se vám tady v kraji nejvíce líbí? Máte zde oblíbená místa, o která byste se rád podělil?

Moravskoslezský kraj se mi moc líbí celkově, nabízí obyvatelům vše potřebné k životu, špičkovou kulturu i sport, nádhernou přírodu, spoustu známých i méně známých památek, zajímavých míst a žijí v něm schopní a féroví lidé. Krásně se nám s rodinou bydlí ve Václavovicích a líbí se nám okolní krajina spadající do mikroregionu Slezská brána. V členských obcích lze nalézt mnoho zajímavých historických staveb, jako jsou dřevěné kostelíky, větrné mlýnky nebo roubenky. K návštěvě bych doporučil také zámek a přilehlý zámecký park v Paskově, což je město, kde jsem vyrůstal. V posledních letech se celý zámecký areál přičiněním města zvelebuje, z čehož mám velkou radost. Zapomenout nemohu ani na Karvinou, kde jsem během studií i práce na OPF strávil již dlouhou dobu. K mým oblíbeným místům patří hlavně fryštátské náměstí se zámkem a nádherným parkem s letním kinem nebo příjemným areálem lodiček, který plynule navazuje na procházku kolem řeky Olše a lázeňský park v Darkově.

Letos Slezská univerzita slaví krásné kulaté výročí – 30 let! Co byste jí popřál k narozeninám?

Slezské univerzitě přeji co nejvíce studentů, zaměstnanců, absolventů, přátel a partnerů, kteří ji budou mít opravdu rádi, budou na ni hrdí a rádi se zapojí do dalších univerzitních aktivit a spolupráce. Tak se bude její zaslouženě dobré jméno šířit ještě dál.