• 2

V Lučním sadu to žije! Daří se v něm i stromu Slezské univerzity

  • Radim Šlezingr
  • 22.06.2021
To místo má kouzelnou atmosféru. Nově vzniklý veřejný Luční sad na poli kousek od Opavy - mezi Slavkovem a Stěbořicemi - přitahuje lidi, kteří milují přírodu a mají radost z práce na společné „dobré věci“. Svůj strom tam má také Slezská univerzita. Zasadil ho na podzim 2019 její rektor doc. Ing. Pavel Tuleja, Ph.D. Ořešák sychrov dostal příhodné jméno Akademický oříšek, což nebyla náhoda, protože jeho plod připomíná mozek. V pondělí odpoledne 21. června se konala v Lučním sadu Slunovratová brigáda spojena s oslavou.
Autor: Radim Šlezingr

Už z dálky byl slyšet rachot křovinořezu. Na oploceném dvouhektarovém pozemku sadu pracovaly v tu chvíli necelé dvě desítky komunitních sadařů, kteří nosili dřevo, vyměřovali záhony nebo vykopávali plevel. Mezi nimi nechyběla Kateřina Rybářová z neziskového spolku Kapradí. Právě tento spolek s myšlenkou vybudování lučního sadu před časem přišel a pustil se do jeho realizace.

„Kousek od vašeho Akademického oříšku zakládáme za podpory Slezského bylinářství a nadačního fondu Křídlení bylinnou zahradu. Založili jsme v sadu také první květinový záhon a umístili první včelstvo. Vytvořili jsme ohniště a jednoduché herní prvky z kmenů. Také jsme zkultivovali pozemek a přiseli jetelotravní směs, aby postupně vznikla louka,“ vyjmenovala novinky v Lučním sadu Kateřina Rybářová. Nezapomněla zmínit ani nový vjezd na pole, který konečně umožňuje přístup těžší techniky, jako jsou traktory.  Vodní vrt, který byl vybudován v sadu ještě před tím, než se začaly sázet stromy, má nové, ekologické větrné čerpadlo. Také „Hotel Týpý“ můžete zahlédnou už z velké dálky.

„Celou sezonu budeme ještě pracovat na zázemí a mobiliáři. Všechno v sadu bylo velmi ovlivněno covidem, protože nebylo umožněno setkávání. Přesto už tady bylo několik brigád a scházejí se tady dobrovolníci,“ doplnila Kateřina Rybářová. Na třetině pozemku podle ní dokonce hospodaří Základní škola Labyrint Lhota. „Celý pozemek sadu je obehnán oplocenkou, kterou jsme stavěli s dobrovolníky. Do sadu se dostanete ze strany od lesa i od cesty, je to veřejně přístupné místo. Oplocenka je tady kvůli zvěři, aby neokusovala stromky,“ dodala.

Na letošní první oficiální brigádu podle ní dorazilo celkem okolo padesáti lidí. Setkání završili společným ohněm, přičemž děti si mohly uvázat slunovratové kytičky z bylinek.


Akademickému oříšku se v Lučním sadu daří. (Snímky: Radim Šlezingr)
Brigádníci se sešli v Lučním sadu 21. června.


Mezi brigádníky, kteří v pondělí dorazili do sadu, nechyběl Milan Freiberg z nedalekého Slavkova. „Mám tady strom, zlatou renetu, a starám se o něj.  Chodím sem někdy jednou za týden, někdy jednou za čtrnáct dnů - podle toho, jak ten strom potřebuje pít. Kamarádka tady má ještě další dva stromy, takže chodím zalévat všechny tři. Dělám tady cokoliv, co je potřeba, třeba když se sázely keře,“ uvedl. Na otázku, proč se do projektu Lučního sadu jako dobrovolník zapojil, měl hned odpověď: „Protože mi vznik komunitní zahrady a lučního sadu připadal jako zajímavá myšlenka. Sledoval jsem to od začátku, kdy to tady vymysleli.“

A proč Luční sad u Slavkova vznikl? Cílem bylo mimo jiné udělat něco konkrétního se zemědělským pozemkem, něco smysluplného, ekologického a udržitelného. Vznikl tak prostor, který nabízí příležitosti, jak pečovat a rozvíjet psychické a fyzické zdraví jedince, a zároveň podporuje pospolitost a respekt v rámci komunity. Kdo s těmito hodnotami souzní, může se stát součástí sadařské komunity a být takzvaným Přítelem sadu. Bude zván na akce v sadu a kdykoliv bude chtít, může jakoukoliv formou přiložit ruku k dílu.


V sadu stojí také týpý. Oblíbily si ho zejména děti.
Dvouhektarový darovaný pozemek sadu leží mezi Slavkovem a Stěbořicemi