Studenti Slezské univerzity pokračují v doučování školou povinných!

  • Radim Šlezingr
  • 16.03.2021
Distanční výuka středoškoláků a žáků základních škol není jednoduchý úkol. I přes snahy učitelů, studentů i rodičů zůstává učivo často nepochopeno a studenti se smiřují s tím, že nebudou umět všechno, co by umět mohli a měli. Proto si zástupci Slezské univerzity řekli, že nenechají naše děti na holičkách. Vznikl tak projekt zaměřený na doučování žáků základních a středních škol studenty Slezské univerzity, kteří sami nabídli svou pomoc. O doučování je od loňského podzimu velký zájem a projekt vzbudil pozornost v celé republice. Studenti SU budou v doučování pokračovat, dokud se školáci nevrátí zpět do školních lavic.

Autor: Ružena Hradská – studentská redakce Slezské univerzity


Na průběh doučování jsme se ptali samotných dobrovolníků. Jaký je jejich pohled na doučování, jak se zhostili své role učitele a jak je vnímají žáci? To vše se dozvíte z jejich upřímných odpovědí.


Tázanými byli Bc. Lucie Ivanecká, studentka 1. ročníku navazujícího studia oboru Bankovnictví, peněžnictví, pojišťovnictví, Mgr. Silvie Novotná, studentka 3. ročníku bakalářského studia oboru Angličtina pro školskou praxi, Tomáš Stanovský, student 3. ročníku bakalářského studia oboru Astrofyzika, a Jonáš Jirovský, student 2. ročníku bakalářského studia oboru Multimediální techniky.


Lucie Ivanecká.
Silvie Novotná.
Tomáš Stanovský.
Jonáš Jirkovský.


Co vás motivovalo zapojit se do tohoto projektu?


Lucie: V této době online vyučování to pro nikoho z nás není snadné. Tak jsem si řekla, že můžu se svým volným časem naložit užitečně a zároveň pomoci. Brala jsem to také jako velkou výzvu a možnost naučit se zase něco nového.


Silvie: Do projektu jsem se zapojila, protože jsem chtěla pomoci studentům. Sama už několik let doučuji žáky ze základních i středních škol a vím, že karanténa je pro ně, co se učiva týče, hodně náročná. Často nechápou látku probíranou online a je jim hloupé se doptávat učitele nebo vrstevníků. Nebo se potřebují připravit na maturitu a v rámci školy jim to přijde nedostačující. Jsem ráda, když student ode mě látku pochopí a pak si třeba i zlepší známku ve škole. Pro mě je to dobrá zpětná vazba.


Tomáš: Sám pracuji jako lektor matematiky a fyziky jako OSVČ. Když se mi naskytla možnost pomoci ostatním, tak jako jim pomáhám i normálně, tak jsem neviděl důvod proti.


Jonáš: Primárně to bylo kvůli tomu, že jsem byl kvůli koronaviru zavřený doma. Učil jsem se tedy jen matematiku a fyziku, i když můj obor je v běžném režimu pestřejší. A protože mi zbývalo hodně času, chtěl jsem ho naplnit další smysluplnou věcí. Matematiku a angličtinu ovládám, tak jsem se s těmito předměty nabídl.


Někteří z vás doučují i předměty, které nejsou součástí vámi studovaného oboru. Vědomosti, které předáváte, si pamatujete ze školy, nebo jste se museli dovzdělat?


Lucie: Ano, nabídla jsem doučování z předmětu chemie, mého oblíbeného předmětu ze střední školy. O tento předmět byl velký zájem. Musela jsem si tedy vždy před doučováním věci zopakovat, přeci jen to je už pár let od střední školy.


Silvie: Kromě češtiny a angličtiny doučuji matematiku. Tu vystudovanou nemám a na online hodiny se musím připravovat. Dost věcí z prvního a druhého ročníku střední školy si pamatuji, ale celý třeťák a čtvrťák jsem si musela zopakovat. Spoléhám se hlavně na své staré sešity a učebnice. Ale studenty vždy na začátku upozorňuji, že v matematice nejsem tak dobrá, tak aby se mnou měli trpělivost.


Tomáš: Na každou hodinu je třeba se připravit, to je bez debaty. Momentálně vyučuji předměty, které se běžně na škole učím, ale to jen z toho důvodu, že jim rozumím a jsem schopen je ostatním vysvětlit. Nikdy bych nedoučoval předmět, kterému plně nerozumím, nebylo by to vůči studentovi fér.


Jonáš: Tak zrovna matematiku na našem oboru máme, i když je už více vysokoškolská, právě o to více se tam hodí základy, které některým středoškolákům často chybí, protože je buď neproberou, nebo je sami nepochopí. Pravda, sám jsem se neučil tak precizně. Díky vysokoškolské praxi jsem schopen si chybějící věci již dohledat, rychle dostudovat a vysvětlit je. Vlastně jsem takhle pomáhal i svým spolužákům teď v prváku. Jinak angličtinu ovládám velmi dobře, měl jsem štěstí na skvělou učitelku, která mě velmi motivovala, proto bych chtěl motivovat ostatní.


Jak vás vnímají žáci? Jste pro ně kamarád nebo autorita?


Lucie: S některými vzniklo i přátelské pouto, kdy jsme si následně vyměnili pár zpráv nebo jsme se po doučování dokázali ještě pobavit jako kamarádi u kávy. Bylo ale vidět, že mě většina brala spíše jako autoritu.


Silvie: Ke studentům se snažím přistupovat kamarádsky. Aby k tomu učení neměli odpor.


Tomáš: Myslím, že se snažím být více kamarád než vysloveně učitel, je to pro studenta pak trochu příjemnější, než aby se cítil jako ve škole před tabulí. Ovšem studenti na mě jako na autoritu pohlíží automaticky. Náš celý školský systém je na tom založený, že učitel je autorita a má pravdu. Toto jednání se změnilo až na vysoké škole, kde už s vámi učitelé jednají jako se sobě rovným. Je to podle mě chyba, učitelé na základních a středních školách by měli být více otevření vztahu učitel a žák. Pár jich znám, ale zatím je jich mnohem více, co preferují autoritativní řešení problémů se studenty.


Jonáš: Na začátku je to spíše autoritativní, hlavně proto, že studentům po předání kontaktu rovnou volám a ze zvyku jim ze začátku vykám (hlavně středoškolákům), poté před první hodinou už nabízím tykání a snažím se o přátelskou komunikaci. Ale je fakt, že i když se bavíme na kamarádské úrovni, cítím, že mají ke mně respekt. Často mi velmi děkují a váží si ochoty pomoct.


Je náročné vyučovat teenagery? Jak jste se ztotožnili s úlohou učitele?


Lucie: Určitě to není jednoduché, ale přišlo mi, že žáci se sami chtěli něco naučit, což je velmi důležité. Komunikace s nimi byla docela fajn. Každopádně úloha učitele pro mě byla velkou zkouškou a obdivuji všechny, kteří to zvládají s přehledem.


Silvie: Vzhledem k tomu, že už doučuji několik let, tak to pro mě nebyl problém. Navíc je rozdíl předstoupit před třídu 25–30 dětí, které si to hlavně musí „odsedět“, a doučovat studenty, kteří o to mají zájem. Všichni studenti, které doučuji přes tento projekt Slezské univerzity, chtějí látku pochopit a moc se snaží, aby vše zvládali. Kdybych stála před třídou teenagerů, jsem si jistá, že bych z výuky tolik nadšená nebyla. Takto si na online doučování nemůžu stěžovat.


Tomáš: S úlohou učitele pro mě, jako již několik let pracujícího lektora, nebyl problém se ztotožnit. Co se výuky teenagerů týká, pak to není tak strašné, jak by se mohlo zdát. Většinou jsou naprosto v klidu a chápou, že potřebují vaši pomoc. Navíc si myslím, že jsou nezvladatelní, nebo jak se to říká, hlavně ve skupině, kdy chce jednotlivec ukázat zbytku grupy, jaký je borec.


Jonáš: Nemůžu ze sebe dělat učitele. Kdybych se takto nazval před teenagerem, asi by si se mnou moc nepopovídal. Pomáhám spíš jako kamarád, co chce popostrčit studenta, používám na to různé vizuální pomůcky, aby hůře představitelné matematické úlohy byly snazší. Navíc není těžké vyučovat žáky, kteří opravdu jeví zájem. Nestalo se mi, že by mi byl přidělen někdo, kdo se přihlásil jen formálně, poté by ta komunikace nebyla dosti příznivá. O to je to snazší.


Umíte si představit vaši budoucnost ve školství?


Lucie: Není to snadná profese. Vzdělávat studenty je z mého pohledu obrovská zodpovědnost. Představit si to ovšem dokážu. Hlavně v mém oboru financí jsou ve vzdělávání mladých lidí, dle mého názoru, docela mezery, tak třeba jednou…


Silvie: Ve školství si svou budoucnost představit dokážu, i když si nejsem jistá, na jak dlouho to bude. Rozhodně si to ale hodlám alespoň na rok vyzkoušet, abych mohla sama posoudit, jestli se pro učení hodím, nebo jestli se raději budu chtít uplatnit jinde.


Tomáš: Moji budoucnost ve školství si myslím, že i najdu. Zatím je mým plánem vystudovat a dělat výzkum s tím, že bych i učil.


Jonáš: V dětství byl můj sen stát se učitelem, avšak má to svá úskalí, o kterých nevím, zda bych byl schopen je podstoupit. Opravdu moc si vážím učitelů, obzvlášť těch, kteří i pod neskutečným tlakem určitých vzdělávacích norem jsou schopni lépe motivovat studenty. Já, když dělám práci, beru ji moc vážně, proto bych „vyhořel“ hned na začátku.


Jak tato zkušenost ovlivnila váš život?


Lucie: Určitě tuto zkušenost hodnotím kladně. Je to pro mě něco nového a ten pocit, když se žáci zpětně ozývali s poděkováním, byl opravdu super. Myslím, že lidé by si měli více pomáhat. Stojí to za to.


Silvie: Měla jsem možnost si ve větší míře vyzkoušet online prostředí na různých platformách, např. MS Teams, WhatsApp, Zoom, Facebook videohovor apod.


Tomáš: Nijak významně ne, protože už jsem se s tím vším setkal. Pokud bych však měl vzít své celkové zkušenosti, tak bych jen chtěl vzkázat všem svým bývalým učitelům, že děkuji za jejich trpělivost.


Jonáš: Doučoval jsem pár studentů už za první vlny koronaviru, nicméně většina z nich byli ti, kteří byli přizváni rodiči, čili se s nimi hůře pracovalo, jelikož tam byli spíše proti své vůli. Ale byla tam jedna slečna, která se sice trochu podceňovala, ale bylo vidět, že jí to jde dobře. Dostal jsem ji tak na její vysněnou střední a teď jí občas pomáhám na ní úspěšně pokračovat. Takže zkušenost už mám dlouhodobou, jen si hlídám, aby mě doučování nezahltilo. A taky jsem se vybavil na další sezení grafickým tabletem, je to hned o něčem jiném.