Planeta Venuše je třetím nejjasnějším objektem oblohy po Slunci a Měsíci, a je tedy snadno pozorovatelná i ve městech. V době její viditelnosti na večerní obloze jí také říkáme Večernice. V celé první polovině roku 2023 bude krásně viditelná nevysoko nad západo-severozápadním obzorem jako výrazný objekt vždy po západu Slunce a za soumraku (na jaře až do noci). Pokud navštívíte nejbližší hvězdárnu, v dalekohledu uvidíte z Venuše jen půlku či srpek podobný fázi Měsíce, protože i Venuše má díky své poloze na obloze vůči Slunci různé fáze.
Planeta je nepřehlédnutelná i z měst a neznalý si ji může splést s letadlem či vrtulníkem daleko nad obzorem. Lidé tedy občas Venuši označují za UFO. Oproti pozemským strojům však v průběhu sekund či minut nemění svou polohu tak rychle. Daleko od měst na opravdu tmavé obloze k ní bude na konci března směřovat slabý kužel tzv. zvířetníkového světla — slunečního záření rozptýleného na částicích prachu v rovině ekliptiky Sluneční soustavy. Právě v tomto období je Venuše pozorovatelná nízko nad západním obzorem a daleko od měst ji najdeme po soumraku ve zvířetníkovém světle.
Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině ekliptiky naší Sluneční soustavy. Tyto částice, s rozměry řádově 0,001—0,1 mm, pocházejí především z ohonů komet či z rozdrcených meteoroidů. Protože jsou rozprostřeny především v rovině ekliptiky (rovině, ve které leží dráha Země), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí. Odtud tedy pochází jeho název. V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby zanikalo nízko nad obzorem. Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat v obdobích právě kolem rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem. V těchto dobách totiž rovina ekliptiky v našich zeměpisných šířkách svírá s obzorem největší úhel a „světlo“ je tak nejvíce nakloněné k obzoru.
Zvířetníkové světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625—1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier (1664—1753) publikující své práce jen o rok později, v roce 1684. Ať tak či onak, o pouhá tři století později přišla éra pokročilé fotografie a první relativně pěkné snímky kuželu zodiakálního světla byly na světě. Bohužel přemíra škodlivého světelného smogu z měst způsobila postupné zneviditelnění jevu z mnoha míst na celém světě.
Tohle světlo je bohužel přibližně 70x slabší než obloha v přezářených velkoměstech, a proto je nutné se k jeho spatření přesunout na pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je samozřejmě zapotřebí jasného počasí. V České republice se dá úkaz sledovat například na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, v Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách (kde jsou oblasti vyhlášené jako Rezervace tmy), na Slovensku pak z horských oblastí jako například Nízké Tatry, Veľká a Malá Fatra, ale i Muráňská planina nebo (především) z Parku tmavej oblohy Poloniny. Pokud se tedy nacházíte poblíž těchto oblastí nebo jen daleko od velkých měst, můžete už v těchto dnech vyhlížet poměrně výrazný světelný kužel, sahající do výše až 60° nad obzor, a to v době, kdy je Slunce již déle jak hodinu pod obzorem (tedy kolem 19:00 SEČ a později).
Za ideálních podmínek (které panují například ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit. Je to místo ležící na opačné straně než Slunce a částice meziplanetární hmoty tam rozptylují nejvíce světla, neboť jsou „v úplňku“. Z našich končin se tyto jevy dají pozorovat jen výjimečně, a to spíše fotograficky (především ve zmíněných oblastech tmavé oblohy).
Nejlepší období pro sledování zvířetníkového světla potrvá přibližně do 24. března, potom již začne Měsíc opět rušit svým svitem a zodiakální světlo přezáří. V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější části bělavého kužele, najdeme také planetu Mars, která se nachází v souhvězdí Býka. Zvířetníkové světlo pak bude možné pozorovat ještě v dubnu, konkrétně od 9. do 22. dubna, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat. Planetu Venuši budeme moci pozorovat až do poloviny července.
Kontakty a další informace:
Mgr. Petr Horálek
PR výstupů evropských projektů FÚ SU v Opavě
autor snímku
Email: petr.horalek@slu.cz
Telefon: +420 732 826 853