Pro svůj obor žila tělem i duší. „Nic jiného bych asi dělat nemohla,“ dosvědčila v posledním rozhovoru na začátku loňského roku. Věděl jsem, že paní doktorka má velmi ráda hádanky, nejvíce ty matematické, tajenky a nekonečné objevování matematických úloh. A tak jsem jí tehdy připravil osmero „M“. 

„Do desatera už moc nechybí, a proto mohu říci jediné. Matematiku miluji“, dodala a vybavila si a proletěla desítky let ve školách všech stupňů. „Důležité je, že na Slezské univerzitě (SU) učím od jejího vzniku. Oslovili mě manželé Krupkovi (prof. RNDr. Demeter Krupka, DrSc., matematik a druhý rektor SU), Olga (prof. RNDr. Olga Krupková, DrSc.) byla mou výbornou žačkou. Sama si kdysi z lékařské rodiny vybrala a vyvzdorovala svou matematiku.

Se mnou to bylo jinak, můj otec byl milovník matematiky a v rodině jsme se pořád bavili hrami a hádankami. A tak mě matematika provázela od útlého dětství,“ vzpomínala dr. Hozová. „Provází mě stále, v úlohové komisi pro matematickou olympiádu jsem tak dlouho, že tam mám opravdu inventární číslo. Vždyť považte, letošní ročník je už sedmdesátý druhý“, připomněla. „Samozřejmě jsem všechny neabsolvovala,“ usmála se a tuto řadovou číslovku rychle v mysli smazala.

Ještě před příchodem na SU a později na Matematický ústav (MÚ) se dr. Hozová výrazně zapsala do obecného povědomí na Opavsku vedením ZŠ Otická s rozšířeným vyučováním matematiky. „Pedagog musí být též dobrým psychologem“, přiznala. Proto se vždy snažila najít cestičku ke každému žákovi a dokázala se jím obohatit. „Až na výjimky jsem neměla s chováním žáků problémy“, potvrdila. Školu měla odjakživa ráda. Říkala, že jediným špatným školním dnem býval ten, kdy se před koncem školního roku fotografovaly třídy.

Nyní od školy k jejímu čestnému členství v Jednotě českých matematiků a fyziků. Patří jí místo na tabuli cti tohoto spolku existujícího už od roku 1862! Mezi jeho čestnými členy najdete také např. prof. Martina Černohorského, prvního rektora SU, nebo Jiřího Grygara, dobře známého na SU svými poutavými přednáškami.

Co dr. Hozovou, velkého opavského patriota, nejvíc v soukromí těšilo? „To, že můj předmět je v naší rodině pro další generaci dvojnásobně zastoupen – dcera matematiku učí na Valašsku, syn v Praze“, potvrdila. „Tak tedy ji máme opravdu pod kůží, a to je víc než dobře. Vždyť je tak krásná,“ vyznala se.

A jak se cítila na univerzitním postu? „Docela přirozeně. S některými studenty na MÚ jsem přicházela do kontaktu vlastně dříve než mí další kolegové. Nejen přednáškami z Úvodu do studia matematiky, ale též prostřednictvím Kurzu středoškolské matematiky, který jsem připravovala každoročně před počátkem prvního semestru, aby se adaptovali na vysokoškolské prostředí a poměřili se se spolužáky znalostmi, jež bývají často na středních školách někdy až významně odlišné“, objasnila dr. Hozová.

„Proto nikdy nemůžeme hned po prvních měsících hodnotit, jakým individuálním vývojem každý projde. Pokud mohu soudit, dnešní mládež není zděšená ani před největšími autoritami, většinou nemá mnoho zábran. Proto si myslím, že se matematiky nebojí. A tak jsem vždy chtěla studenty motivovat. Samozřejmě bez píle a práce to nešlo, ale kdo zabere, ten na MÚ pomoc určitě dostane,“ uzavřela a rozloučila se slovy Euklida: „V matematice neexistuje zvláštní cesta pro krále.“