Matematické pátky jsou totiž jejím iniciativním přístupem a tradičním příspěvkem Matematického ústavu v Opavě ke středoškolským studentům, pochopitelně nejvíce těm, kteří inklinují k přírodním vědám, matematice zvláště.

Zářijový Matematický pátek se nesl ve znamení tří hodnotných přednášek, k nimž přišli zkušený informatik z praxe, vyučující Fyzikálního ústavu a nový posluchač Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity v Praze, absolvent Mendelova gymnázia v Opavě.

Zatímco se Jan Žídek zaměřil na algoritmy (jejich třídění a jejich složitost) a posluchače v počtu šestnácti dokonce protáhl před tabulí, aby jim demonstroval základy algoritmů a programovacího jazyka, jejich kolega Jaroslav Vrba si položil otázku „Jsme ve vesmíru sami?“. A do třetice František Janošík v prvním výkladu jeho budoucí kariéry posluchačům „objevil“ zákon velkých čísel jako základní prvek pravděpodobnosti.

Od devíti dopoledního času až do 13.30 hodin bylo o čem mluvit a poslouchat. Matematické pátky konané prakticky měsíčně se staly aktivitou, o níž se už dříve chvályhodnými slovy vyslovily mnohé osobnosti z matematiky a fyziky. A tak se ty poslední přiřadily ke stále se rozhojňující řadě těchto setkání. A navíc si právem vysloužily přívlastek opakujícího se nového poznání na Matematickém ústavu Slezské univerzity. Nebylo tedy žádnou výjimkou, že přednášející se loučili s přáním, aby mnozí posluchači vstoupili na vysokou školu právě v Opavě.

A když se rozhodovalo, kolikrát kostkou hodíš šestku, tedy absolutní výhru, pak si sami mnozí uvědomili, že Slezská univerzita v Opavě je pro ně skutečně přínosnou školou, univerzitou pro jejich dobře vybavený život.(um)