Práci s mladými lidmi opravdu umí a rozumí si s nimi. „Kdyby se snad stalo, že k porozumění nedošlo, musím vyzkoušet jinou cestu, musím hledat kontexty chápání toho druhého. To mě naučilo doučování, kterému se věnuji už od střední školy. Tou mou bylo Gymnázium Hladnov a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky ve Slezské Ostravě,“ představuje svou svítivou navštívenku Michaela Záškolná ze Šenova na Frýdecku, na Matematickém ústavu (MÚ) zkrátka Míša.

Setkat se s druhačkou na magisterském studiu Matematické analýzy na MÚ je velký zážitek. Nejenom proto, že mluví ústy i rukama. Vstřebat v nedlouhé době nové informace, jichž jsou od ní přehršle, není někdy jednoduché.

Začněme výukou na základní a střední škole Hello v Ostravě-Porubě. Má za sebou první pololetí, během něhož učila v osmé a deváté třídě a na prvním ročníku gymnázia. „Vůbec první uzavírání známek. Od podzimu to bylo samozřejmě zkoumání metod, způsobu hodnocení a hlavně motivování k nadšení k matematice. Ono nadšení k matematice pomáhá novému způsobu myšlení,“ konstatuje a dodává, že matematika je pro ni „odjakživa zajímavou vědou“. „Líbí se mi, že je univerzální a porozumět jí mohou všichni nezávisle na jazyku nebo kultuře. Baví mě hledat souvislosti ve vzdálených tématech a koukat  na svět se zvědavostí a bez předsudků,“ uvádí na své školní vizitce.

Jak se k matematice dopracovala? „Nejdříve bych prozradila, že mým středoškolským jazykem byla španělština a v ní učitel Juan de Segui z Valencie. Pro mě byl učitelem s velkým U,“ říká Míša. „Mluvím plynně, ale na přijímacích pohovorech na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy mě právě španělská literatura, konkrétně Federico García Lorca (1898-1936), zradila.“ Jazyk tedy procvičovala rovněž při poslechu „slam poetry“. „Byla to dobrá škola hraní si s jazykem,“ vysvětluje. A jen tak doplňuje souvislost s  F. G. Lorcou. Míša totiž dva roky bakalářského studia zvládla nejen na MÚ, ale též během stipendia právě v Granadě, tedy v historické středověké metropoli Granadského království, která se pyšní tím, že básník a dramatik odtud pocházel.

K MÚ ji přitáhla návštěva veletrhu Gaudeamus v roce 2017. „Inspirovalo mě propojení studia s praxí. Jako kdybych sama neříkala, že matematiku mohu uplatnit kdekoliv. A tak jsem tady v Opavě a mohu obecným studiem rozvíjet mozek,“ směje se Míša. „Mohu-li, tvrdím, že na MÚ je studium specifické. Z učitelů čiší ochota z individuálního přístupu, flexibilita. Proto tedy poznávám, chci se zlepšovat a zvyšovat své ambice,“ netají a v blízké budoucnosti chce pokračovat v doktorském studiu. „Na diplomce pracuji už půldruhého roku a myslím, že se tématu Senzitivita dynamických systémů nevzdám ani později. S vedoucí práce doc. RNDr. Michaelou Mlíchovou, Ph.D., jsme si řekly, že téma zraje časem,“ přiznává.

Ale přece jen, co Míša dělá, když na chvíli na matematiku vůbec nemyslí? „Jsem vedoucí šenovského skautského střediska, což právě nyní představuje celkem 235 lidí. Vidíte, zase jsem mezi mladými, je to pro mě odpovědné, ale příjemné poslání. A pokud se chcete zeptat, zda chodíme na Ivančenu, pak ráda potvrzuji. Vždyť je to každoroční povinnost skauta,“ vypráví zasvěceně. Kromě toho Míša deset let závodně sportovala. „V krajské volejbalové lize jsme byli opravdu správnou partou, kterou vedl táta. A musím ještě zmínit mladšího bratra, věnuje se - jak jinak - matematice,“ ještě vylepšuje CV. Maminka je účetní a s čísly si též rozumí.