• 0

Mezinárodní odborné sympozium

  • Zlatuše Krpcová
  • 28.11.2019
Výzkumné centrum pro sociální začleňování řešilo co, jak a proč ve vysokoškolském vzdělávání stále stojí v otázkách?

Vysoká škola není pro každého.“ nebo „Nemám na vysokou školou.“ To jsou příklady prohlášení, která jsme dříve, když se diskutovalo o úrovni, výstupech a náročnosti vysokoškolského vzdělávání, v různých kruzích slýchávali. Dnes ve srovnání s minulostí takové a obdobné fráze slýcháváme již podstatně méně. V dominanci dnes stojí naprosto jiná témata. Některá jsou v českém školství nová, ojedinělá, jiná mají spíše charakter inovativní, nebo tzv. transformační či modifikující. Setkáme se však  i s takovými výrazy, kdy se jejich obsah v čase a v prostoru změnil zcela, a má tedy novou tvář – obrazně míněno. Odborné sympozium organizováno Výzkumným centrem pro sociální začleňování a nemalou podporou děkana Fakulty veřejných politik v Opavě dne 25. listopadu 2019 poskytlo časoprostor pro diskuzi, úvahy, konfrontace a zároveň sdílení pedagogických, výzkumných, terénních i akademicky koncipovaných zkušeností, provázaných praktickými postřehy a vlastními názory různé dimenze. Mezinárodní akce se účastnili zástupci několika nejen domácích akademických a zahraničních vysokoškolských institucí, ale na její realizaci participovali i zástupci jiných subjektů, které mají tématu terciárního školství co nabídnout, neboť svým angažmá se zasazují do jeho otázek a intervenčně díky mnohdy trefným krokům se podílejí na jeho průběžné, společensky žádoucí, aktualizaci.

Dnes často proklamované postupy ve vzdělávání, jejíž význam a hodnota zahrnuje silné a mnohdy kvalitativní enormní  benefity pro celou společnost – ať už strukturálně pro celek lidského společenství, nebo také pro jednotlivce jako pro člověka se svými právy, povinnostmi a svobodami, komentovali zástupci Pracovní skupiny pro vzdělávání a někteří členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, jež se celého jednání zúčastnili. Do diskuze nebyla zanesená jen témata týkající se pouze proměny integrace na inkluzi ve vzdělávání, změny paradigmat  nastavení a charakteru reflexe k potřebám v jistých oblastech. Zejména těch, které dosavadní praxe dokáže svými prostředky identifikovat, neboť rezervy v poznávání jsou, existují a nejsou malé.

Mezinárodní odborné sympozium, které se uskutečnilo 25. listopadu 2019 v prostorách FVP SU v Opavě,  řídil vedoucí Výzkumného centra pro sociální začleňování, doc. PhDr. et PhDr. Martin Kaleja, Ph.D., jež zastává pozici předsedy Pracovní skupiny pro vzdělávání Romů a je občanským členem Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Přítomné přivítal krátkým individuálně laděným pozdravem s konfirmací k partnerskému a kolegiálnímu nastavení aktivní vzájemné spolupráce, ať už s fakultou či s pracovištěm, které na fakultě řídí. Předal slovo paní první proděkance Mgr. et Mgr. Martě Kolaříkové, Ph.D., která přítomné uvítala i za pana děkana prof. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr., a omluvila jej ze zdravotních důvodů. 

V prvním referátu zazněl kritický soud k dnešní společnosti.  „Máme zkaženou mládež, a zřejmě se ani nic na tom měnit nebude…“, pronesl prof. PhDr. Pavel Mühlpachr, Ph.D., z Výzkumného centra pro sociální začleňování Fakulty veřejných politik v Opavě. A pokračoval k fenoménu politikaření ve vysokoškolském prostředí. Elita vzdělanostních struktur je opakovaně vládnoucí, jen na dobu nezbytně nutnou, legitimní, ti, kteří jsou u moci, prohodí místa, křesla a univerzita si pak říká, že je otevřená názorům. Zdůraznil však, že pro existenci jistých limitů a neukončeného setrvání v dosavadních způsobech univerzitního bytí, o otevřenosti a akademické svobodě lze jen diskutovat.

Na pana profesora navázala svým příspěvkem Mgr. Taťána Göbelová, Ph.D., z Ostravské univerzity, kdy citovala Liessmana s tvrzením, že ambice dnešního vzdělávání jsou jiné, odlišné. Již neobsahují cíle vedoucí k poznání sebe sama. Jejich podstatou je formální očekávání a dnes čím dál více chabá formální deklarace vzdělání, vyznačující se změnou hodnotové struktury její esence.

Co se vkládá do vzdělávání a pro vzdělání a co jejich investice generuje? Uznání, respekt, úcta, sebekritičnost nestojí ve výstupech obou konstruktů jako rezultát. Jak stálo v prezentaci referující, u studentů je znatelná nižší úroveň komunikace, ovšem vysoký stupeň asertivního jednání a nekritické sebeidentifikační rámování. Reflexe a schopnost adaptability a flexibility k nastalým okolnostem je velmi nízko.  

O terciárním vzdělávání v Polsku přednášela profesorka dr hab. Beata Maria Nowak ze Szkoly Głównej Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie. Objasnila transformaci, kterou zavedl nový polský vysokoškolský zákon s účinností od akademického roku 2019/2020. 

A jak by mělo vysokoškolské vzdělávání vypadat? Jaké by mělo být? Nad tím se zamýšlela doc. Mgr. et Mgr. Alena Seberová, Ph.D., z Ostravské univerzity. Zdůraznila jeho kognitivní dimenzi vyznačující se jasnou, srozumitelnou, výstižnou interpretací a zároveň se zajímavým a emočním impaktem, aby studenta oslovil a zajistil mu potřebný rozvoj. Vyučující by ale také měl reflektovat podmínky, stav a afektivní dimenzi na straně studujících. Poukázala na neexistenci jasných kritérií, parametrů ve vzdělávání. V této věci panovala shoda mezi přítomnými. Pokud parametry jsou, pak jsou nastavené v módu, který náležitě nemůže být kompaktní k posuzované struktuře či její části. A to v reálné praxi znamená následující: „Výborný vědec neumí učit. Přednáší nezajímavě a jeho přednášky vykazují nízkou účast studentů.“ Takto pokračovala vedoucí Ústavu pedagogických a psychologických věd, doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D., když prezentovala dílčí výsledky výzkumu, na kterém participovala. K hlavním závěrům shrnula následující: „Exekutivní kroky by měly být realizovány promýšleně, neboť ukazují na tvář a modality strategií řízení,  jednání a vedení. Na vysokých školách se objevuje klientelismus a pravomoc státu vůči akademickému prostředí roste. Spokojenost pracovníka má přímou souvislost s jeho klimatem na pracovišti a s jeho pracovními výsledky. A stejně tak organizační klima, výkon a spokojenost studentů či vyučujících.“  

„Připravenost je nízká z logiky věci, jestliže úroveň kvalifikace a kompetence připravujících je nízko, a to i přesto, že ve vysokoškolském prostředí se vše měří, kvantifikuje, určuje měřítkem výkonnostní povahy a tyto mechanizmy směřují k obecné standardizaci za účelem komparace.“  - dodal konferenciér celé akce, doc. PhDr. et PhDr. Martin Kaleja, Ph.D.

V angličtině odreferovala paní Gwendolyn Albert, B. A., která zmínila internalizaci a její význam, zejména v oblasti obohacování škol, pedagogů a samotných žáků. Pohovořila o Radě Evropy a jejich záměrech v oblasti projektování a inkluze ve vzdělávání.

Celé setkání tematicky k digitalizaci ve vzdělávání ukončila Mgr. Andrea Preissová-Krejčí, Ph.D., která tento jev vyzdvihla pro jeho přínos, ale také upozornila na celou řadu nedostatků při jeho aplikaci.

Na sympoziu dále vystoupily prof. PaedDr. Miroslava Bartoňová, Ph.D. (PdF UK Praha) a doc. PhDr. Mgr. Jarmila Pipeková, Ph.D. (PdF MU Brno) se společným příspěvkem „Příprava speciálních pedagogů  pro pozici speciální pedagog na školním poradenském pracovišti“, a dále pak PhDr. Marián Sekerák, Ph.D. (Centrum pro studium vysokého školství, v. v. i.) s příspěvkem „K některým aspektům nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání v ČR“.