Historie bělení zubů sahá až do dob starověkého Říma, kdy tehdejší obyvatelé používali metodu obrušování povrchových vrstev skloviny pomocí neshořelých zbytků dřeva (popelem). Historicky první metoda abraze se používá dodnes, například u remineralizace skloviny. Staří Římané věřili také účinkům močoviny v kombinaci s kozím mlékem. Močovinu používali rovněž obyvatelé starověkého Egypta. Kromě močoviny používali směs pemzy (vyvřelá hornina) a vinného octa. Močovina (urea či karbamid je organická sloučenina uhlíku, dusíku, kyslíku a vodíku) nebyla úplně od věci, chemicky je totožná látka s velmi podobným molekulovým vzorcem karbamidperoxidu (peroxid močoviny). V Evropě se v 17. století dosahovalo bělejšího chrupu kyselinu dusičnou, tuto metodu měli v gesci holiči a měla značně destruktivní účinky na sklovinu, počínaje erozemi a vznikem zubního kazu. Je zřejmé, že touha po běloskvoucím úsměvu je od nepaměti vyhledávaná. Průkopníkem nejúčinnější metody založené na účincích karbamidu peroxidu byl dr. William Klusmeier. Svým pacientům doporučoval na záněty dásní provázející ortodontickou léčbu orální antiseptikum Glyoxide, přípravek s obsahem karbamidperoxidu. Metoda bělení založena na karbamidu peroxidu, de facto jako vedlejšího efektu ortodontické léčby, se datuje do šedesátých let 20. století. 

Po historickém exkurzu se další část přednášky věnovala současným metodám bělení zubů, exogenním a endogenním pigmentacím, příčinám barevné změně zubů, indikacím a kontraindikacím bělení zubů. Zvláštní pozornost byla soustředěna na specifika bělení zubů u kuřáků a u osob s metabolickým, systematickým a jiným onemocněním či farmakologickým vlivům, kdy je zabarvená vnitřní část zubů. Nebyla opomenuta ani legislativní část bělení včetně zařazení těchto prostředků s obsahem více než 6% přítomného nebo uvolněného peroxidu vodíku určeného pro medicínskou léčbu změn barevných odlišností. Tyto prostředky patří do kategorie zdravotnických prostředků s IIa včetně povinné certifikace. 

Diskutovaným tématem byla bezpochyby otázka, jak vybrat bělicí prostředek. V záplavě množství bělicích gelů různých výrobců a distribuujících firem existují značné diskrepance. Jednoznačným kritériem pro jejich výběr by měla být stabilita prostředku, kontrolované uvolňování kyslíku a pH gelu, což je velmi důležitá vlastnost. Stěžejní je porozumění principů bělení, tedy jak bělení funguje a proč zrovna peroxid vodíku (H202) versus karbamidperoxid a jejich optimální poměr. Dentální hygienistka bez těchto pokročilých znalostí nemůže klientovi dostatečně vysvětlit nejen jednotlivé fáze bělení, ale také bezpečnost použití obou látek a jejich oxidační výkon. Tedy jak vybrat správnou koncentraci a množství gelu pro požadovaný efekt. Ani proces bělení není nekonečný, u osob, které jsou s výsledkem bělení opakovaně nespokojené a vyžadují další a další bělení, hrozí rozpad sklovinné matrix. I na tyto a další skutečnosti byli studenti upozorněni.

Po nezbytném penzu teoretických znalostí proběhla praktická ukázka bělení na dobrovolníkovi v odborné laboratoři dentální hygieny. Vyučující MUDr. Ing. Daniela Mošová společně s Ing. Janou Smilkovou provedly studenty jednotlivými fázemi bělení. V závěru workshopu si studenti vyrobili ze sádrového modelu svých zubů individuální nosiče pro domácí bělení. Tímto seminářem studenti získali také odbornost pro samostatné ordinační bělení zubů.

Jménem všech zúčastněných bych ráda poděkovala vedení Ústavu nelékařských zdravotnických studií za organizaci semináře a jmenovitě pak MUDr. Ing. Daniele Mošové, která studentům tímto umožnila získat další odbornost.

Za ÚNZS Iveta Bryjová