Šéfkuchař Pavel Sapík: „Ve svém volnu si klidně dám tlačenku a pivo.“

Známý šéfkuchař působící v pražské restauraci Terasa U Zlaté studně Pavel Sapík vedl ve středu 12. 9. a čtvrtek 13. 9. 2018 lekce vaření určené odborné i laické veřejnosti. Tématika moderních trendů přípravy pokrmů přilákala jen ve čtvrtek 18 zájemců z Opavy, Frenštátu pod Radhoštěm, Ostravy či Šilheřovic. Byli mezi nimi pedagogové hotelových škol i laici patřící v ohledu gastronomie k náročnější klientele. Akci organizoval Ústav lázeňství gastronomie a turismu Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě v prostorách Gastronomického centra Slezské univerzity v Hradecké ulici 17.

09_sapik2

 

09_sapik1 Pavel Sapík (1975) se narodil do rodiny talentovaných kuchařů s mnohaletou tradicí. Své umění zdokonaloval na různých zahraničních stážích v Rakousku, Francii, Itálii, Indii, Singapuru, Hongkongu a Německu. V restauraci Terasa U Zlaté studně působí od roku 2003 a spolu se svým týmem dosáhl v gastronomii řady úspěchů.

Od které generace se ve vašem rodu vyskytují dobří kuchaři?

Od sedmé či osmé generace. Kuchařem je můj otec, výborně vařila moje babička i prababička. Tak to máme vlastně i z máminy strany.

Vzpomínáte si, které babiččino jídlo vám nejvíce chutnalo?

Od mé babičky Drahomíry, která byla řeznice, to byly kynuté meruňkové buchty a pečené maso. Výborně vařila také pražská babička Jitka, která byla cukrářkou.

A vaše první jídlo, které jste uvařil?

To jsem byl malý kluk. Se sestrou, z níž je dnes rovněž kuchařka, jsme ve sklepě na chatě roztopili kamna dřívím a zkoušeli jsme si udělat k snídani hemenex.

Co vám nejvíce chutná, když máte volno a máte hlad. Co si uvaříte?

Mám rád dobrou českou kuchyni, obyčejné jídlo. Klidně si dám kvalitní tlačenku a pivo. A náš chléb, který je výjimečný.

Kuchařské povolání je psychicky i fyzicky náročné. Jak se udržujete v kondici?

Chodím cvičit, absolvuji cross tréninky, občas hokej. Chci být v kondici i jako parťák pro své děti, kterým je 8 a 12 let. Teď jsme s ženou s nimi absolvovali lanový park u Lipna. Mohu říci, že jsme si sáhli na dno, ale zvládli jsme to.

Rád bych ještě podotkl, že psychická náročnost mého povolání se odvíjí od skutečnosti, že šéfkuchař musí při přípravě a vymýšlení menu držet restauraci také ekonomicky. Musí být zkrátka dobrý manažer.

Vašich kurzů se účastní mnoho zájemců. Překvapují vás něčím?

Překvapení není to správné slovo. Spíše vnímám jako milé, když lidé mají zájem a chtějí se posouvat dopředu. Těší mne, když se někdo zeptá, zda může přijít na stáž.

Jaké je podle vašeho názoru jídlo budoucnosti?

Kdybychom to věděli, tak jsme milionáři.J

TEXT: Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby

FOTO: Jiří Dobrý/ Centrum multimediální tvorby