Interdisciplinární praxe studentů ústavu archeologie

Ve dnech 13. – 24. srpna t.r. se realizovala v rámci projektu  čj. CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002400  „Rozvoj vzdělávání na Slezské univerzitě v Opavě“ který je součástí evropského Operačního programu „Výzkum , vývoj a vzdělávání“, dvoutýdenní interdisciplinární praxe pro 8 studentů našeho Ústavu archeologie ve Starém Městě u Moravské Třebové.

Lektoři byli prof. Dr. A. Přichystal, Brno (petroarcheologie, geologie), mgr. M. Mackiewicz, Wrocław (přístrojové zaměřování a dokumentace), bc. P. Kejval, Litomyšl (exkavace). Výběr  místa byl logickým důsledkem orientace Ústavu na problematiku periferních území a dálkových komunikací v pravěku s důrazem na využití poznatků petroarcheologie. Bádání jej zavedlo až sem, do severní části moravsko – českého pomezí,  kudy procházel v pravěku hlavní koridor spojující Pomoraví a horní Poodří s Polabím. Ústřední součástí praxe tak byl zjišťovací archeologický výzkum, realizovaný ve spolupráci s Regionálním muzeem v Litomyšli na lokalitě při jižním okraji  Starého Města.  Kamenná industrie z povrchových průzkumů  dr. D. Vícha z muzea ve Vysokém Mýtě zde počátkem millenia naznačila existenci osídlení nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné. Letošní zjišťovací výzkum tento předpoklad potvrdil a získané keramické nálezy upřesnily datování lokality do posledních cca dvou století 6. tis. př. n.l.

Zároveň však vznikla pochybnost, zde jde o sídliště v běžném slova smyslu.  Magnetometrický plán ukázal v jižní části lokality pouze  dvě anomálie (které se později ukázaly jako větší hliníky s poměrně bohatými nálezy), vzdálené od sebe  asi 60 m (!) a jinak jen asi desítku dalších, rozhozených na ploše cca 5 hektarů. To je neobyčejně málo a jakkoli lze tento jev prozatím jen těžko vysvětlovat, je v každém případě zřejmé, že měření z různých důvodů nemohlo zachytit vše. Ovšem spojovací sonda mezi oběma zmiňovanými anomáliemi v jižní části  zachytila jen dvě drobné jámy. Podle toho, i kdyby magnetometrie ukázala v podobě anomálií jen polovinu nebo i jen třetinu zahloubených objektů, stále bude jejich celkové množství vzhledem k rozměrům lokality velmi nízké. Jejich hustota na běžných sídlištích bývá vyšší o několik řádů.

Svou roli při výběru lokality pro praxi studentů hrály i zdroje nerostných surovin v okolí. Přímo v záplecí lokality stojí kopec Dubina (553 m.n.m),, na němž geologická mapa ukazuje řadu výchozů metabazitů, tedy hornin, z nichž některé sorty byly v neolitu dominující surovinou  při výrobě broušených kamenných nástrojů. Ohledání a posouzení výchozů na Dubině (a také na blízkých vrších Strážný a Křížový) naznačilo, že zdejší metabazity se však k tomuto účelu nehodily a nebyly k němu využívány, což potvrdilo  nejen srovnání se zlomkem kamenné sekery, nalezené při letošním výzkumu, ale i se staršími nálezy nástrojů z regionu, uloženými v muzeu v Litomyšli. Obyvatelé naší lokality zdroje na Dubině ale znali, protože tamějších metabazítů využili k vyložení základů pece, zkoumané v hliníku č. 501/2018. Pokud jde o broušené nástroje, máme za pravděpodobné, že se spoléhali – stejně jako jinde v našich zemích - především na artefakty z vysoce kvalitních metabazitů, rozvážené z dílen na jižním okraji Jizerských hor v okolí Tanvaldu a Jablonce n. N. Ty tvořily obvykle asi polovinu (někde méně, někde více) instrumentária. U sídlišť na pomezí byly doplňovány výrobky z místních surovin, poněkud méně kvalitních, ale lépe dostupných, pocházejících nejspíše z dosud neidentifikovaných výchozů zábřežského krystalinika, vzdálených maximálně několik desítek kilometrů.

Při průzkumu na Dubině byl zjištěn také nevelký výchoz nepříliš kvalitního grafitu, který byl snad v omezené míře využíván i v novověku. Vzhledem k tomu, že značná část (nejméně třetina, spíše více) hrubé keramiky ze zkoumané lokality v sobě nese větší nebo menší příměs tuhy, je možné, ba pravděpodobné, že se jedná o materiál z tohoto zdroje. Ne více než 4-5 km jsou od lokality vzdáleny výchozy kvalitního pískovce u Petrušova; je z něho vyroben i fragment brousk, získaný při letošním výzkumu.

Specifickou roli hrály ve druhé polovině 6. tisíciletí ve východní střední Evropě silicity  krakovsko – čenstochovské jury.  Tento žádaný materiál k výrobě štípané kamenné industrie (čepelky, nožíky, škrabadla, pilky, šipky aj.) se tehdy distribuoval na stovky kilometrů daleko od svých zdrojů na Krakovsku prostřednictvím organizovaného dálkového systému,. přemisťujícího především surovinu. Nedávno byla na základě výzkumů našeho Archeologického ústavu okolí Studénky  identifikována v hrubých rysech podoba tohoto systému v západním směru. Revize starších nálezů z řady lokalit v severní části moravsko – českého pomezí ukázala, že na jeho jihovýchodním okraji  v sídelní enklávě na  řece Jevíčce (širší okolí Jevíčka), se řada sídlišť vysokým zastoupením krakovských silicitů, přítomností makrolitických jader z tohoto materiálu aj. rysy podobá distribučním centrům systému na Odře. Naopak lokality na severozápadním okraji pomezí, v sídelní enklávě na říčce Loučné (okolí Litomyšle a Vysokého Mýta), tyto rysy nemají. V Boskovické brázdě snad bylo tedy zakončení dálkové distribuce krakovské  suroviny, které se pak dále do Čech – odkud je známa početná  industrie z ní především z proslulé lokality Bylany u Kutné Hory – šířila už jen místní distribucí v podobě polotovarů a hotových nástrojů.  Lokalita u Starého Města leží v neosídleném (?) prostoru  mezi oběma zmiňovanými enklávami. Její vztah k systému je nepochybný – z celkem 13ks industrie jich 11 bylo z krakovské suroviny, včetně velkého plochého jádra, dokládajícího výrobu přímo na lokalitě – ale její úloha v něm zůstává nejasná.  V tomto ohledu, stejně jako v některých jiných, se situace podobá situaci sídliště u Hradce nad Svitavou, zkoumaného archeology Regionálního muzea v Litomyšli v r. 2014. Podobně jako lokalita u Starého Města leží v prázdném prostoru mezi oběma zmiňovanými enklávami, v ,nichž lze spatřovat terminály komunikace mezi dnešní Moravou a Čechami,, podobně jako ona je monokulturní (na rozdíl od sídlišť v povodí Jevíčky a Loučné, kde se pravidelně projevuje také přítomnost pozdějšího pravěkého osídlení, z neolitu především o 1000 – 1500 let mladšího horizontuí lengyelského),  podobně tam převažuje krakovský rohovec atd.  Celková úloha obou lokalit – Starého Města i Hradce n. S. - však zůstává prozatím nejasná.

Interdisciplinární praxe nepochybně splnila svůj účel v rámci projektu. Studenti se nad rámec běžné výuky obeznámili s problematikou i praktikou jak petroarcheologie, tak i průzkumu a dokumentace pomocí moderní přístrojové techniky. Ve volných chvílích si prohlédli městské památkové rezervace, zámky a muzea v Litomyšli a Moravské Třebové. Měli možnost účastnit se na zjišťovacím výzkumu nevšední lokality i průzkumu jejího zázemí. Pomohli tím i rozvoji dosud nedostatečného archeologického poznání regionu Moravskotřebovska (Hřebečska) i komunikačně rozhodující části moravsko – českého pomezí na styku Boskovické brázdy, Podorlické pánve a Trstěnické tabule vůbec.