Ústav historických věd připravil workshop o Moderních dějinách ve výuce dějepisu

  • Peter Mlích
  • 28.11.2019
.

Ústav historických věd připravil workshop o Moderních dějinách ve výuce dějepisu

Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (ÚHV FPF SU Opava) pořádal ve středu 20. listopadu 2019 workshop na téma MODERNÍ DĚJINY VE VÝUCE DĚJEPISU.

V prostorách Gastrocentra Hradecká 17 se sešlo zhruba patnáct historiků. Přivítal je

prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., který měl rovněž úvodní přednášku. Zmínil se mj. o významu pamětníků a jejich často neochvějné jistotě, s níž vyprávějí nejrůznější historické události. Hovořil také o mocenských elitách, které vystupovaly a vystupují s požadavkem na jednotný výklad dějin tak, aby korespondoval s jejich mocenským postavením a ideologií. Část jeho vystoupení byla věnována médiím, které často výklad dějinných událostí – velmi jemně řečeno – zjednodušují.

Následující příspěvek prof. PhDr. Jany Burešové, CSc. z Univerzity Palackého v Olomouci se zaměřoval na vyváženost témat ve výuce moderních dějin. Na několika příkladech upozornila na to, že je důležité vyučovat nejen důležité mezníky dějin, ale i celkový kontext, bez nichž ztrácí výklad na informační hodnotě. Připomněla i možnosti edukace moderních dějin prostřednictvím využívání nových technologií (např. virtuální reality) či jiných přitažlivých platforem (např. komiks) a úskalí jejich praktického užití. Pro utvoření představy o těchto prostředcích prezentovala sadu edukativních karet zobrazujících sedm klíčových momentů Sametové revoluce vytvořenou Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, určenou pedagogům i studentům.

Jako třetí vystoupil Prof. Dr. hab. Piotr Pałys z Opolské univerzity v Opoli. Ve svém referátu se zabýval výukou nejnovějších dějin českých zemí na polských univerzitách. Naše dějiny se v Polsku vyučují velmi obecně. Většinou v souvislosti s tamními událostmi (např. událostmi roku 1968, pádem komunistických režimů ve východní Evropě aj.) či ději charakteristickými pro státy východního bloku (politické procesy, persekuce, disent). Nezanedbatelnou úlohu hraje výuka českých dějin též v oborech jako bohemistika, filologie apod. K jejímu rozvoji dopomáhá hojná přeshraniční spolupráce univerzit, například Slezské univerzity v Opavě s Opolskou univerzitou v Opoli.

Čtvrtým v pořadí byl příspěvek doc. PhDr. Marie Gawrecké, CSc. (ÚHV FPF SLU v Opavě) zaměřený na reflexi období prvního samostatného Československého státu ve středoškolských učebnicích dějepisu. Docentka Gawrecká nejprve stručně hovořila o vývoji výuky tohoto období a proměnách jejího výkladu v čase. Poté na příkladech tří platných učebnic středních odborných škol a gymnázií srovnávala jejich obsah, tematickou skladbu a členění s přihlédnutím k výkladu problematiky existence první republiky.

Následující referát PhDr. Jaromíry Knapíkové ze Zemského archivu v Opavě pojednával o využití pohlednice jako didaktické pomůcky ve výuce dějepisu. V úvodu příspěvku byl publiku stručně představen vznik a vývoj pohlednic s přihlédnutím k situaci ve Slezsku a stručně nastíněna problematika jejich sběratelství. Pohlednice je totiž užitečným pramenem zachycujícím nejen každodenní život ale i vývoj regionu či budov a památek. Na uvedených příkladech bylo naznačeno, že prostřednictvím pohlednic mají žáci a studenti možnost za pomoci učitelů i rodičů získat jiný náhled na minulost. Po tomto příspěvku následovala diskuze mezi účastníky o problematice hodinových dotací dějepisu na základních školách, postavení a úloze pedagoga v procesu výuky dějepisu.

Odpolední blok workshopu zahájil druhý zahraniční host, prof. PhDr. Vladimír Varinský, CSc. z Univerzity Mateje Bely v Banské Bystrici. Ve svém příspěvku nazvaném Čo je historie a aká je úloha historika, nastínil několik problémů, které tíží současnou historii. Hovořil především o tom, co je vlastně historie a jak správně má vypadat odborná historická studie. Má jít pouze o přepis pramenů, faktů a statistik nebo má být v pracích zachycen názor a duše samotného historika? Podle profesora Varinského je toto jedna ze sporných otázek, na které se česká a slovenská historická obec není schopná shodnout. To se následně odráží i v dalších problémech, jako jsou požadavky na studentské práce a jejich klasifikace. Příspěvek uzavřel slovy: „Historie má být koordinace mezi věcmi z minulosti a historikem jako přednášejícím těchto jevů“.

Následující referáty byly zaměřeny na využití interaktivních prvků, které je možné uplatnit ve výuce dějepisu na základních a středních školách. Prof. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D. (ÚHV FPF SU v Opavě) na úvod zhodnotil výuku dějepisu na středních školách. Upozornil, že za posledních 15 let se velmi zmodernizovala díky, přístupu učitelů, zapojení škol a studentů do projektů a soutěží pořádané jak školami, tak vzdělávacími institucemi. Přiblížil soutěže pořádané Národním muzeem v Praze a Slovenským národním muzeem v Bratislavě, které se snaží zapojit děti a mládež do bádání po jejich rodinné historii. Dále zdůraznil, že pomocí počítačů a internetu je možné dostat se k různým materiálům (audiovizuální prameny, mapy, autentické fotografie, dobový tisk), které mohou být využity při výuce. Je ale nezbytné, aby vyučující na tuto možnost upozornil samotné studenty a sám je do hodin začlenil.

Jako sedmá vystoupila se svým příspěvkem PhDr. Karla Vymětalová, Ph.D. (ÚHV FPF SU Opava). Svůj referát zahájila otázkou: „Co si studenti/ žáci a kantoři představují pod pojmem Dějepis?“. Žáci a studenti v ní vidí snůšku suchých dat, pojmů a událostí, které se staly, a tudíž nejsou aktuální a atraktivní. A pro mnoho z nich se díky tomu stává neoblíbeným předmětem. Doktorka Vymětalová zdůraznila, že kantoři by se neměli snažit vytvořit ze studenta odborníka na vše, ale formovat jeho mysl, rozšířit mu vzdělání a naučit ho kriticky uvažovat, což hodiny dějepisu umožňují. Dále poukázala i na fakt, že výuku starověku a antiky je možné propojit s výukou současných a moderních dějin. Toto propojení umožní studentům ukázat, z čeho moderní dějiny čerpají. Porovnáváním některých látek (antická demokracie x současná demokracie, římští diktátoři x diktátoři 20. století, historie a současnost židovského státu, atd.) a jejich vysvětlení studentovi umožní.

Předposledním přednášejícím byla Mgr. Hana Komárková, Ph.D. (ÚHV FPF SU Opava). Přiblížila účastníkům workshopu projekt, na kterém spolupracuje se Základní školou Zátor. Cílem projektu „Šumný Krnov“ je zapojení žáků do bádání po historii vlastního regionu. Tento projekt propojuje hodiny dějepisu, výtvarné a občanské výchovy. V rámci tohoto projektu pracují nejen ve škole, ale i v terénu. Podle slov autorky se tento projekt může aplikovat i na jiné předměty a je vhodný pro všechny stupně základních a středních škol.

V podobném duchu jako příspěvek doktorky Karly Vymětalové se nesl i referát PhDr. Mariána Hochela (ÚHV FPF SU Opava), který tento workshop uzavřel. I on poukázal na to, že by měli studenti více používat kritické myšlení. Na uměleckých předmětech pocházejících z dob napoleonské Francie ukázal, že studenti by v nich neměli vidět pouze objekty z minulosti, ale získat z nich informace, se kterými by měli dál pracovat. Podle slov doktora Hochela přinášejí tyto druhy pramenů (obrazové, ikonografické, a jiné) mnohem více informací než psaný text, zachycují nejen dané umění, ale i dějiny mentalit. Měli by být schopni vyčíst z nich jejich vypovídající hodnotu (co představovali pro tehdejší společnost, co představují pro dnešní společnost, za jakým účelem byly vytvořeny, z čeho vycházely a co zachycovaly). Na příkladu napoleonské pamětní mince z roku 1810 zachycující Napoleona Bonaparta a jeho choť Marii Luisu prezentoval, že nešlo jen o vzpomínku na danou událost, ale o předmět zachycující kult samotného Napoleona. Proto je tedy důležité více pracovat s těmito druhy artefaktů a naučit žáky a studenty je nejen obdivovat, ale v nich i číst a hledat souvislosti.

Tímto příspěvkem byla ukončena celodenní konference, která se věnovala nejen současné historii a moderním trendům výuky, ale i problémům, které tíží dnešní kantory, studenty a samotné školství. 

TEXT: Dana Fügner Urbášková, Tomáš Krömer, Zuzana Urbánková (úvod)

FOTO: Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby