Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě existuje čtyřiatřicet let, stejně jako Měsíc fotografie v Bratislavě. Za tu dobu mnohokrát představil na bratislavském festivalu práce svých studentů a absolventů. Často přitom šlo o tematicky zaměřené výstavy. Například v roce 2022 uspořádal v Pistoriho paláci expozici Tváří v tvář/Face to Face, která byla zaměřena na portrét. Loni na výstavě Uvnitř/Inside v Open Gallery prezentoval výběr prací, které byly tematicky zaměřeny na vnitřní život a život nejbližších lidí, vztahy, intimitu, na rozličné formy autorské sebereflexe, introspekce či arteterapie. Letos představuje fotografie s široce a mnohostranně pojatou tematikou města. Podnět k tomuto tématu vzešel od Zuzany Palicové, ředitelky Muzea města Bratislavy, v jehož krásných prostorách na Staré radnici výstava probíhá. A bylo to pochopitelné, vždyť toto muzeum má slovo město přímo ve svém názvu.

Město bylo a je důležitým motivem i tématem mnoha významných osobností z historie a současnosti fotografie. Fotografové zobrazovali krásnou, novou, stereotypní i mizející architekturu, pouliční život, sociální problémy, ale také se prostřednictvím městských motivů nezřídka snažili o metaforickou autoreflexi. Vzpomeňme třeba jenom na fotografie Paříže od Charlese Marvilla, Edouarda Balduse, Eugèna Atgeta, Andrého Kertésze, Brassaïe, Henriho Cartiera-Bressona, Roberta Doisneaua, Marca Ribouda nebo Davida Turnleyho. Nebo proměny New Yorku a život v tomto velkoměstě na snímcích Jacoba Augusta Riise, Alfreda Stieglitze, Berenice Abbotové, Walkera Evanse, Weegeeho, Williama Kleina, Louise Faurera, Mary Ellen Markové, Stephena Shora, Alexe Webba a mnoha dalších autorů. Na Tokio, které různým způsobem ukazovali Daido Moriyama, Eikoh Hosoe, Hiroshi Sugimoto nebo Shin Noguchi. Na Bratislavu Karola Kállaye, Ľuba Stacha či Antona Sládka. Na Prahu Karla Plicky, Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Václava Jírů, Jaroslava Kučery, Dany Kyndrové, Karla Cudlína či Tomáše Vocelky. Na Brno K. O. Hrubého, Miloše Budíka nebo Pavla Diase. Na Ostravu Viktora Koláře. A tak bychom mohli dlouho pokračovat.

Také pro mnoho studentů Institutu tvůrčí fotografie je město fascinujícím tématem. Někteří se zaměřují přímo na městské prostředí v záměrně deskriptivním zobrazení, jak o tom svědčí práce Ondřeje Durczaka, který již 13 let dokumentuje po celé České republice zanikající prodejny a snaží se tak charakterizovat jejich kulturní proměny, či přízračně působící záběry desítky let opuštěné školní budovy v Rožnově pod Radhoštěm od Lenky Zavadilové. Mnoho autorek a autorů se snaží o subjektivnější zobrazení městské krajiny a jejích fragmentů. Viola Hertelová se zkušeností vystudované architektky upozorňuje na přehlédnutelné detaily veřejného prostoru a vztahy umělého a přírodního v městském prostředí. Peter Korček v cyklu Jungle City s mimořádnou vizuální působivostí a smyslem pro vystižení absurdity bez jakýchkoliv dodatečných počítačových zásahů ukazuje nečekané konfrontace známých bratislavských staveb s nespoutanou přírodou, mnohdy připomínající divokou džungli. Donedávna platné pohledy se proměňují. Simona Kalašová se snaží i ve stereotypní a odlidštěné panelákové výstavbě pražského Jižního Města nacházet kladné prvky. Martin Straka nás při pohledu na výrazně barevné domy na sídlišti v Prešově a některé jejich neobvyklé detaily nechává v nejistotě, zda vše na jeho fotografiích je skutečnost či mnohé bylo vytvořeno a přetvořeno díky moderním technologiím. Fotografická série o plaveckém stadionu v Podolí od Jana Povýšila netradičním způsobem zachycuje genia loci známého místa. Jemně romantické snímky, volně navazující na část Sudkova díla, vytvořil Daniel Poláček v cyklu Nokturna. Nostalgie a melancholie nechybí ani pracím Dariusze Zakrzewského, ukazujícím fragmenty malého polského města Mikolów, v němž autor vyrůstal a kde dosud žije. Jan Brykczyński a Mateusz Torbus sledují vizuální kontaminaci veřejného prostoru reklamními poutači. Fascinace městem Zlín nasměrovala Lenku Vaculínovou ke konfrontaci jeho historie a současnosti, k cílenému fotografování baťovských brownfieldů a industriálních areálů. Pro Evu Bystrianskou se monotónní městská betonová bludiště stávají inspirací pro manipulované variace na prožitá dobrodružství v dětství. Výrazně subjektivní pohled na signifikantní fragmenty městského prostředí představují práce Vandy Mesiarikové a Adriána Švece. Tomasz Kubaczyk poukazuje na skutečnost, že žijeme v betonu, uprostřed hluku aut a pro život důležitá zeleň je vytěsňována. David Macháček pojal svůj fotografický soubor o městě jako hru, ve které může každý divák poskládat z nabídnutých fotografií svůj vlastní příběh, svou vlastní cestu za snem, za tajemstvím.

Řada vystavující si všímá různých sociálních otázek spojených se současnými městy. Jan Mihaliček prostřednictvím subjektivně laděných fotografií reflektuje dehumanizaci městského centra. Poukazuje na skutečnost, že lidé mizí z míst, kde se vždy běžně pohybovali a kde se potkávali. Také Anna Wróblewska se v subjektivně laděných fotografiích dotýká přibývající absence mezilidských vztahů. Roman Vondrouš naopak na městskou metropoli nahlíží z pohledu vztahových konfrontací při využívání nepřehlédnutelných barevných kontrastů. Také Eduard Palíšek ve svých pohotových fotografiích ze souboru Pražská sezóna, který nedávno vyšel knižně, ukazuje v duchu dobrých tradic „street photography“ ulice české metropole plné lidí, nezřídka zahraničních turistů. Jan Dytrych v přeneseném smyslu představuje svými pracemi princip neustálé změny, postupného zániku a obnovy života, upozorňuje na mnohdy nesmyslné ničení jak estetických, tak jiných přírodních hodnot, které nás obklopují. Subkulturu městských zahrádkářů na řadě míst Česka i jiných zemí téměř dvě desítky let fotografuje David Macháč, který s důrazem na technickou preciznost vytváří jemně ironicky vyznívající portréty pyšných majitelů zahrádek a zahradních chat a domků. Zásadní proměny Horního Slezska po pádu komunismu ukazují fotografie autorů, jakými jsou Arkadiusz Gola, Agnieszka Kowalczyk nebo Arkadiusz Ławrywianiec, v nichž se často – podobně jako v městských krajinách z Frýdku-Místku od Lukáše Horkého – objevují motivy chátrající industriální architektury. Invenční a obrazově silné využití barev je typické pro fotografie ze života v indické Kalkatě od Petry Jeřábkové, pro portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, ukazující mladé obyvatele Havany, kterým je stále vzdálenější život na komunistické Kubě, nebo pro cyklus Mariusze Foreckého o globalizaci současného Polska se stále větším počtem nadnárodních společností. O tom, že studentkám a studentům ITF neschází smysl pro humor, svědčí nápadité montáže, vytvořené Katarzynou Navarrou a Katerinou Kouzmitchevou, a vtipné skupinové portréty Romana France z prostředí Brna. Výstava, jejíž součástí jsou i projekce a autorské knihy a ziny, ve velké stylové a motivické škále ukazuje, že město je pro mnoho studentů a absolventů opavského Institutu tvůrčí fotografie velkým inspiračním zdrojem.

Text: Vladimír Birgus a Václav Podestát