Nikdy fotografii nestudoval, ale stal se z něj vedle Františka Drtikola, Jaroslava Rösslera a Josefa Sudka nejrespektovanější český fotograf. Začínal se snímky městské krajiny a postupně se propracoval mezi zásadní osobnosti meziválečné avantgardy – řeč je o Jaromíru Funkem (1896 – 1945), jehož zajímavá díla představí od 15. listopadu nová výstava v Muzeu moderního umění.

Některé Funkeho fotografie z 20. let patří i v mezinárodním kontextu k nejradikálnějším příkladům abstraktních tendencí s originálně zpracovanými motivy světla, světelných obrazů a průsvitnosti. Důležitým momentem ve Funkeho životě bylo setkání s Josefem Sudkem začátkem 20. let, se kterým od té doby udržoval blízké přátelství a na jehož pozvání vstoupil v březnu 1924 do Fotoklubu Praha. Zde zažil Funke první výrazný rozkol s ostatními členy této umělecké komunity kvůli ostré kritice souboru fotografií jednoho mimopražského fotoklubu. Společně s Adolfem Schneebergerem a Josefem Sudkem, kteří se pod jeho slova podepsali, byl již po čtyřech měsících z klubu vyloučen. 

V roce 1923 vytvořil Funke první avantgardní díla ovlivněná kubismem, novou věcností, konstruktivismem a abstrakcí, často jednoduchá zátiší s obyčejnými, mnohdy zdánlivě nefotogenickými předměty, současně však dále vytvářel žánrové snímky v duchu puristického piktorialismu. S osmnácti fotografiemi se zúčastnil I. výstavy Svazu českých klubů fotografů amatérů v Praze. 

V následujícím roce poprvé vystavoval také na mezinárodních fotosalonech v Paříži a v Torontu. Salony obesílal až do začátku 30. let, jeho práce byly vystaveny například v Londýně, Liverpoolu, Turíně, Stockholmu, Zaragoze, Bruselu, Varšavě, Ottawě, New Yorku, Tokiu, Vídni a dalších městech.

V roce 1927 vytváří první díla z cyklu Abstraktní foto, patřící k vrcholům jeho tvorby, a tento cyklus rozvíjí až do roku 1929. Navazuje v něm na starší zátiší se skleněnými tabulemi, lahvemi nebo žárovkami, v nichž postupně hrály hlavní roli vržené stíny. V souboru Abstraktní foto ještě intenzivněji rozvíjí téma světla, průsvitnosti a světelných odrazů. Následující cykly Sklo a odraz (Reflexy), zachycující fantaskní konfrontace reality a jejích odrazů ve sklech, a Čas trvá, zobrazující přízračná setkání se uplatňovaly i v jeho detailech industriálních objektů, aktech, fotografiích architektury, portrétech, krajinářských snímcích a dokumentárních záběrech se sociální tématikou.

V současnosti je Jaromír Funke považován za jednu z předních osobností evropské fotografické avantgardy meziválečné doby. Jeho dílo je součástí nejvýznamnějších světových sbírek včetně Muzea moderního umění a Metropolitního muzea v New Yorku, Národní galerie ve Washingtonu, Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles, Národní galerie Kanady v Ottawě nebo Pompidouova centra v Paříži. 

Výstava Muzea umění Olomouc představuje vedle dobových originálů nejslavnějších fotografií rovněž práce málo známé i dosud nikdy nepublikované a vznikla ve spolupráci s Funkeho dcerou paní Miloslavou Rupešovou. 

VÝSTAVA: Avantgardní fotograf Jaromír Funke

TERMÍN: 15. listopadu 2018 - 10. února 2019

KURÁTOŘI: Vladimír Birgus, Štěpánka Bieleszová

ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: Miloslava Rupešová

GRAFICKÝ DESIGN: Vladimír Vaca

INSTALACE: Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář

EDUKACE: Lenka Trantírková, Tereza Čermáková, David Hrbek

(zdroj: Muzeum umění Olomouc)