Ano, dobří holubi se na AVT vracejí... Nejen s Jirkou, ale i dalšími absolventy jsme stále v kontaktu a spolupracujeme s nimi – na workshopech či projektech, absolventi pravidelně jezdí i na festival Opavský páv. A právě v rámci doprovodného programu loňského ročníku festivalu pokřtil Jirka České pivní pohádky, které napsal se svou sestrou Michaelou, v opavské Pivotéce 13. Knižní vydání je už vyprodané, a tak jsme se domluvili, že těmto originálním příběhům, ve kterých dobro zvítězí nad žízní, dáme podobu audioknihy. 

 

Moravskoslezská vědecká knihovna vydává každý rok v edici Regionální audioknihy jeden titul pro nevidomé a slabozraké. Když byli zástupci knihovny na exkurzi na Slezské univerzitě, navštívili i pracoviště našeho ústavu. Mimo jiné jsme jim představili i naši sérii audioknih vydávanou společně s nakladatelstvím Větrné mlýny, která se jmenuje Česi, počúvajte. Vzápětí přišla nabídka spolupráce na tvorbě tohoto titulu. Knihu vybírali pracovníci knihovny, jde o humorné příběhy z prostředí internetového seznamování. 

 

Dostala jsem volnou ruku, abych si herce coby režisérka audioknih vybrala sama. Pro pohádky jsem hledala nějaký typicky vypravěčský hlas, který se bude dobře hodit k pohádkové dikci. Petr Pěnkava mě napadl okamžitě, protože navíc dělá řadu divadelních workshopů pro děti. Ty pohádky samozřejmě nejsou určeny dětskému publiku, spíš rodičům, ale klasické pohádkové jazykové obraty v nich jsou a já jsem je chtěla podpořit i způsobem čtení. Petr pro to byl ideální. V audioknize Sejdeme se v pět jsem chtěla podtrhnout zase jemnou ironii, která v textu Vladimíry Černajové je. A tak jsem oslovila Zuzanu Truplovou. I když jde o herečku generačně mladší než hrdinky knihy, její ironický „chraplák“ se s náladou textu podle mě parádně sešel. S oběma herci se navíc dobře znám, protože pracují v Komorní scéně Aréna, s níž již od roku 2020 úzce spolupracujeme, takže nebylo těžké se s nimi domluvit.

 

Tak to je těžká otázka… Asi udržet pozornost při natáčení. Každý moment nepozornosti se může pěkně vymstít. Nejdříve je ale samozřejmě nutné knihu dobře znát, interpretovat si ji, udělat si představu, s jakou náladou má konkrétní pasáže herec číst, s jakým frázováním, jak pracovat s pauzami, kam při střihu dát případně hudbu či nějaké zvuky – a zda vůbec. Pak následuje fáze natáčení, obvykle několikadenního. A tady je nutná opravdu maximální soustředěnost – nejen na každou větu, její hereckou interpretaci a frázování, ale doslova na každé slovo, každou hlásku. Vzhledem k tomu, že posluchač je v tomto případě závislý jen na zvuku, musí pro něj být čtený text naprosto srozumitelný. Pokud kniha obsahuje složitá souvětí nebo hodně dialogických pasáží, které má číst jeden herec, pak musí být vše ještě preciznější. Audioknihy často i zvukově stříhám, a to i jiným režisérům, takže vím, kolikrát se při natáčení něco přeslechne a jak složité mnohdy bývá to ve střihu opravit. Zkrátka, není to jednoduchá disciplína ani pro režiséra, ani pro herce.

 

Už jsem zmínila edici Česi, počúvajte. I pro tu jsme na konci minulého roku vyrobili jeden titul, na tom jsem se tentokrát podílela produkčně a zvukovým střihem. V režii Miroslava Zelinského jsme připravili knihu Róberta Gála Traktát. Róbert Gál je dlouhodobě nejpřekládanějším slovenským autorem do angličtiny. Traktát je přitom jeho dosud nejpreciznější a nejkonzistentnější knihou, volně inspirovanou věhlasným Wittgensteinovým dílem Tractatus Logico-Philosophicus. Je to hodně zajímavý text, podle mě navíc strhující.

 

Preferuji klasickou knihu, mě baví ji mít v ruce, listovat v ní, vychutnat si grafiku, celý její design, mám ráda vůni knih. Ale přiznám se, že vzhledem k tomu, že v poslední době trávím dost času v autě, mám možná v posledních letech víc naposloucháno.